14 Co 103/2026-78 – Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně ohledně částky 25 694,27 Kč s úroky z prodlení žalobě rozsudkem pro zmeškání vyhověl (výrok I), ohledně částky 10 481,02 Kč s úroky z prodlení ji obyčejným rozsudkem zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Zamítavý výrok odůvodnil tím, že provozovatel distribuční soustavy má právo na náhradu nákladů na zjištění neoprávněného odběru nikoli v paušální, nýbrž jen ve skutečně prokázané výši, přičemž ohledně skutečně vynaložených nákladů žalobkyně neunesla břemeno tvrzení.2. Žalobkyně podala proti zamítavému výroku obsáhlé odvolání, v němž trvala na tom, že má právo na náhradu nákladů na zjištění neoprávněného odběru elektřiny jakožto vysoce specializované činnosti ve výši sjednané se servisní společností, která je u všech zákazníků, u nichž je odhalen neoprávněný odběr v příslušné kategorizaci, stejná; zákazníkům nelze účtovat ceny za odhalení stejného neoprávněného odběru rozdílně. Náklady na zjištění neoprávněného odběru jsou součástí náhrady škody neoprávněným odběrem způsobené a se servisní společností jsou sjednány jako cena za komplexní službu, která je výsledkem cenové kalkulace této společnosti, vzešla ze zadávacího řízení v rámci veřejné zakázky a její součástí je samozřejmě i zisk. Efektivnější řešení k dispozici není; účtování nákladů prosazované soudem prvního stupně by přineslo násobně složitější procesy a tudíž i vyšší náklady pro všechny zákazníky. Žalovaný přitom v této věci nebyl aktivní a požadavku na náhradu nákladů se nebránil.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolání je zčásti důvodné.5. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 doplnil dokazování protokolem o kontrole odběrného místa ze dne 24. 1. 2025, z nějž zjistil, že žalobkyně provádí zjištění neoprávněného odběru prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . (dále jen „servisní společnost“). Dva pracovníci této společnosti, , jméno FO, a , jméno FO, , se dne 24. 1. 2025 dostavili do odběrného místa žalovaného v bytovém domě na adrese , adresa, . Žalovaný nebyl přítomen, zjištění neoprávněného odběru však umožnila osoba označená v protokolu jako „vlastník nemovitosti“. Při kontrole bylo zjištěno, že úřední a provozní plomby elektroměru jsou porušeny. Po sejmutí krytu svorkovnice byla provedena kontrola zapojení, při níž bylo zjištěno samopřipojení k distribuční soustavě. Bylo provedeno také přezkoušení zatěžovacím odporem, kontrola hlavních jističů, při níž vyšlo najevo osazení odplombovaného jističe 1 x 25 A, a kontrola přepínání tarifů a funkce HDO. Stávající elektroměr byl přelepen stříbrnými přelepkami a demontován a místo něj byl namontován elektroměr nový, který zůstal přerušen a byl zaplombován. Nakonec byla provedena kontrola hlavní domovní skříně. Odvolací soud provedl též důkaz výpočtem náhrady za neoprávněný odběr elektřiny ze dne 13. 3. 2025, z nějž zjistil, že po zjištění neoprávněného odběru provedla žalobkyně přezkoušení demontovaného elektroměru za 2 067 Kč včetně daně z přidané hodnoty.6. Na základě těchto důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že požadavek žalobkyně na náhradu nákladů na zjišťování neoprávněného odběru je zčásti důvodný.7. Podle § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen „zákon“), při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.8. Podle § 17 odst. 8 věty druhé vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“), součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.9. V souzené věci se žalobkyně domáhala mimo jiné náhrady nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Tyto náklady jsou podle § 51 odst. 3 věty třetí zákona součástí škody neoprávněným odběrem způsobené a žalobkyně jako provozovatelka distribuční soustavy má právo i na jejich náhradu. Soudní praxe je však ustálena na tom, že náhradu jakýchkoli nákladů lze požadovat v paušální výši pouze tehdy, je-li paušalizace stanovena zákonem nebo sjednána účastníky. Není-li tomu tak, lze požadovat pouze náhradu skutečně vynaložených nákladů, které musejí být řádně konkretizovány a co do základu i výše prokázány. Paušalizace je stanovena kupříkladu u advokátů při poskytování právních služeb, u nichž je vnitrostátní poštovné a místní hovorné a přepravné paušalizováno částkou 450 Kč [§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“)], u účastníka občanského soudního řízení nezastoupeného advokátem, u něhož jsou veškeré náklady spojené s jedním úkonem v řízení paušalizovány částkou 300 Kč [§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“)] nebo u , právnická osoba, , u níž jsou veškeré náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek paušalizovány částkou 300 Kč [§ 45 odst. 2 a 4 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), a § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla].10. Naopak tam, kde paušalizace náhrady nákladů sjednána ani právním předpisem stanovena není, je třeba trvat na náhradě pouze prokazatelně vynaložených nákladů, a to v jejich skutečně vynaložené výši. Tak je tomu kupříkladu u náhrady nákladů , právnická osoba, spojených s pověřením jiné osoby vyřízením případu a poskytnutím plnění podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., kde soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že povinnost hradit tyto náklady v paušální (procentní) výši ze žádného obecně závazného právního předpisu nevyplývá a že interní pracovní směrnice žalobkyně ani její dohoda s třetím subjektem žalovaného nezavazuje a nemůže mu založit povinnost k náhradě takto – ať již procentem z výše škody nebo jinak paušálně – stanoveného poplatku za zpracování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008). Stejně je tomu i v elektroenergetice, kde § 51 odst. 3 věta třetí zákona a § 17 odst. 8 věta druhá vyhlášky paušalizaci nezakotvují a naopak vyžadují, aby šlo o „prokazatelné“ a „nezbytně nutné“ náklady (viz též Kořán, L.: Komentář k ustanovení § 51 energetického zákona, právní stav k 1. 4. 2016, dostupné na ASPI). To platí i tam, kde provozovatel distribuční soustavy zjišťování neoprávněného odběru kompletně deleguje na třetí osobu; i náklady vynaložené třetí osobou musejí být řádně konkretizovány a prokázány, jako kdyby zjišťování prováděl provozovatel sám; nemožnost paušalizace nelze obcházet tím, že paušální výši náhrady nestanoví distributor, nýbrž jeho subdodavatel a že náklady budou mít charakter paušálního poplatku tomuto subdodavateli (shodně rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , incidenční spisová značka, ). To, že náklady na zjišťování neoprávněného odběru jsou podle § 51 odst. 3 věty třetí zákona součástí náhrady škody, na tom nic nemění; názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 1476/16, bodu 16. odůvodnění, že „nejde o náklady v pravém smlouva smyslu“, není v tomto usnesení přesvědčivě odůvodněn a odvolací soud se s ním neztotožňuje.11. Náklady na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny jsou pouze takové náklady, které byly vynaloženy přímo na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny v konkrétním odběrném místě. Z úpravy § 17 odst. 8 vyhlášky vyplývá, že jsou jimi náklady samotného zjišťování neoprávněného odběru, náklady přezkoušení měřicího zařízení, případné znalecké posudky a další související náklady. Jedná se zejména o cestovní výdaje na jízdu techniků do místa spotřeby, jejich mzda za dobu přípravy a studia podkladů, za dobu zjišťování na místě a za dobu sepisu protokolu o něm, opotřebení při tom použitých pracovních nástrojů, výdaje na nové plomby použité při skončení zjišťování, náklady pořízení fotodokumentace a znaleckých posudků a náklady spojené s následným přezkoušením demontovaného elektroměru. Existenci těchto nákladů a jejich výši musí provozovat