64 Co 55/2026-113 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 531 283,45 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do částky 15 857,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 34 257,98 Kč, s úrokem ve výši 21 602,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 547 141,17 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,2 % ročně z částky 541 176,17 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 065,74 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV žalobu zamítl co do částky 3 126,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 678,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 765,74 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, dále co do částky 426,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 426,91 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, výrokem V uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem VI žalobu zamítl co do částky 4 393,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 819,38 Kč, s úrokem ve výši 15 564,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 393,72 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení a výrokem VII uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 60 061,57 Kč. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . jako úvěrující, uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 23. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 530 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku ve výši 9,20 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši bezhotovostním převodem na její běžný účet. Za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 18 716,55 Kč. Protože úvěr nehradila řádně a včas, byl celý úvěr ke dni 24. 6. 2024 zesplatněn a právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k jeho okamžitému zaplacení. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nároku vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 547 141,17 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 23. 4. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 55/2025. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . jako úvěrující, dále uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 23. 11. 2023 smlouvu o bankovních službách s poskytováním kontokorentního úvěru , Anonymizováno, s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Protože úvěr nehradila řádně a včas, byl tento ke dni 13. 11. 2024 zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho úhradě. Shora uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou rovněž uzavřena smlouva o bankovní službách a produktech, na základě níž byl pro žalovanou veden běžný účet číslo , hodnota, , na kterém se žalovaná dostala do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 426,91 Kč. Shora uvedené pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni. Nároku ve výši 21 192,65 Kč s příslušenstvím a ve výši 426,91 Kč se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 26. 6. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 71/2025. Dále právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . jako úvěrující, uzavřela s žalovanou jako úvěrovanou dne 27. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku. I v tomto případě žalovaná úvěr postupně čerpala, avšak splátky nehradila řádně a včas, a proto byl celý úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho okamžité úhradě. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nároku ve výši 39 393,72 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 17. 9. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 90/2025.2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 12 C 71/2025-24 rozhodl o spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí původně vedených pod sp. zn. 12 C 71/2025 a sp. zn. 12 C 55/2025 pod sp. zn. 12 C 55/2025. Usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 12 C 90/2025-29 pak spojil věci původně vedené pod sp. zn. 12 C 90/2025 a 12 C 55/2025 ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 12 C 55/2025. Následně vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně řádného zkoumání kredibility žalované před uzavřením shora uvedených smluv o úvěru, kdy na výzvu žalobkyně reagovala písemnými podáními. K projednání věci soud prvního stupně nařídil ústní jednání, přičemž shledal všechny tři smlouvy o úvěru jako absolutně neplatná právní jednání s odůvodněním, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované. V této souvislosti odkázal na ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené vyhověl žalobě toliko částečně a žalobkyni přiznal právo na vydání zbývajících neuhrazených částí jistin všech tří úvěrů představujících bezdůvodné obohacení. Lhůtu k plnění stanovil jako 60denní, když žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní a netvrdila, v jaké lhůtě je schopna bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Ve zbývající části žalobu zamítl, a to včetně neuhrazených bankovních poplatků vyplývajících ze smlouvy o běžném úvěru ve výši 426,91 Kč s odůvodněním, že žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a úroků z prodlení, přičemž v dané souvislosti se jedná o konstitutivní rozhodnutí s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ohledně nákladů řízení soud prvního stupně postupoval ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 91,80 %. Vyšel z tarifní hodnoty 589 680,45 Kč představující součet jistin předmětu řízení a žalobkyni přiznal 3,5 úkonů právní služby za převzetí věci, sepis prosté předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na ústním jednání, 4 režijní paušály po 450 Kč, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek. Zbývající úkony žalobkyně seznal jako neúčelně vynaložené, když tato je profesionál v oblasti správy a vymáhání pohledávek, přičemž svých nároků se měla domáhat v rámci jednoho žalobního nároku a nikoli věc tzv. rozžalovat prostřednictvím tří návrhů. U předžalobní výzvy dospěl k závěru, že tato je ve všech třech případech totožná, kdy se pouze mění částka, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá, proto je namístě přiznat toliko polovinu hodnoty úkonu. Rovněž vyjádření představující doplnění žaloby k výzvě soudu prvního stupně tento nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení.3. Proti části výroku II, IV a VI se žalobkyně včas odvolala, přičemž brojila toliko proti zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž jí soud prvního stupně nepřiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, resp. z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, resp. z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení. Dále se odvolala i proti nákladovému výroku VII. Nerozporovala závěr nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro nedostatečné zkoumání kredibility žalované před jejich uzavřením, namítla však, že soud prvního stupně pochybil ve svém závěru, že se žalovaná dosud nedostala do prodlení, když nemožnost plnění dluhu nebyla z její strany tvrzena, natož jakkoli prokázána. Nalézací soud tak nesprávně žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky (částek) představující bezdůvodné obohacení. Bylo namístě postupovat podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku a žalobkyni přiznat i nárok na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě zástupce žalobkyně, kterou byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky (částek). Dále žalobkyně akcentovala i závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze kterých plyne, že v případě, že je v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele úvěrová smlouva shledána jako neplatná, je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovat