64 Co 689/2025-60 — Krajský soud v Plzni

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 74 111,96 Kč (výrok I), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 17 263,90 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 80 900 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 80 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 157,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 968 Kč, zamítl (výrok II). Rozhodl též o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 592,71 Kč (výrok III), a o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit na nedoplatku soudního poplatku z podané žaloby částku 1 333 Kč (výrok IV).2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 91 375,86 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti jí plynoucí ze smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou dne 21. 3. 2024. Žalovaná načerpala na úvěru 160 000 Kč. Splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem 88 888,04 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že smlouva o úvěru skutečně byla dne 21. 3. 2024 uzavřena s tím, že úvěrový rámec činil 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se jej zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 48 % ročně ve formě měsíčních splátek. Právní předchůdce žalobkyně skutečně žalované dne 21. 3. 2024 zaslal 80 000 Kč a dne 16. 7. 2024 rovněž 80 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne 28. 4. 2025. Soud prvního stupně došel k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, takže neplatnost je namístě konstatovat dle § 87 odst. 1 téhož zákona, a to i bez návrhu. Proto má žalobkyně právo vůči žalované pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, když žalované byla poskytnuta částka 160 000 Kč, dosud zaplatila 88 888,04 Kč, takže zbývá k doplacení 74 111,96 Kč. Soud prvního stupně žalobě vyhověl pouze co do jistiny, ve zbytku žalobu zamítl.3. Žalobkyně předmětný rozsudek napadla odvoláním. V něm nezpochybnila závěr soudu prvního stupně o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána a že žalovaná má zaplatit pouze bezdůvodné obohacení ve výši 74 111,96 Kč. Napadla však výrok II rozsudku v té části, v níž jí soud prvního stupně nepřiznal 12,75 % úrok z prodlení ročně z poskytnuté a nevrácené částky ve výši 74 111,96 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně též napadla výrok IV rozsudku s tím, že doplatek soudního poplatku z podané žaloby jí neměl být vyměřen ve výši 1 333 Kč, ale pouze ve výši 809 Kč. Soud prvního stupně totiž nesprávně vypočetl soudní poplatek nejen z jistiny, ale i z kapitalizovaného příslušenství.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že v době vzniku dluhu měla problémy s hazardem. Nyní se léčí a snaží se dát si život do pořádku. Byla by vděčná za splátkový kalendář. Bohužel závazků má více a momentálně by byla schopna splácet 2 000 až 3 000 Kč měsíčně. V době, kdy si půjčky brala, byla závislá, což ji neomlouvá, ale nemohla si tehdy pomoci. Dostala se do kolotoče dluhů.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II a ve výroku IV, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i vyjádření žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.6. Odvolací soud odkazuje na správné skutkové závěry soudu prvního stupně, z nichž rovněž vychází. Dále odvolací soud zohlednil, že žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025, které jí bylo odesláno dne 22. 5. 2025. Třetí den po odeslání se vskutku má za to, že výzva k plnění se dostala do sféry žalované. Lhůta k plnění byla stanovena jako 10denní, takže se žalovaná do prodlení s plněním bezdůvodného obohacení spočívajícího v rozdílu mezi poskytnutým a nevráceným plněním dostala dne 7. 6. 2025. Odvolací soud přitom má za to, že i v případě bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru je namístě, stejně jako u bezdůvodného obohacení vzniklého z jiného právního důvodu, konstatovat, že právo na jeho zaplacení plyne na základě výzvy k vydání bezdůvodného obohacení podle § 1958 odst. 2 o. z. Od té doby přitom má žalobkyně jako věřitelka právo požadovat rovněž zákonný úrok z prodlení, viz § 1970 o. z. Proto zákonný úrok z prodlení z dosud nevrácené částky ve výši 74 111,96 Kč, a to na základě výzvy k plnění, když k prodlení došlo právě dne 7. 6. 2025, zákonný úrok z prodlení tehdy činil 12,75 % z dlužné částky ročně. Tato skutečnost se odrazila ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. Ohledně povinnosti k placení zákonného úroku z prodlení odvolací soud neshledal důvod k jejímu stanovení ve splátkách vzhledem k tomu, že úrok z prodlení by měl být splatný spolu s jistinou. Jistina přitom žalované byla uložena k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to výrokem pod bodem I rozsudku okresního soudu. Výrok pod bodem I přitom odvoláním nebyl napaden a je v právní moci, takže odvolací soud nemá prostor k tomu, aby povinnost k plnění jistiny žalované uložil ve splátkách.7. Jde-li o povinnost žalované k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyni vznikly v rámci řízení před soudem prvního stupně oprávněné náklady za čtyři úkon právní pomoci advokáta á 4 780 Kč, čtyři paušální náhrady á 450 Kč za úkony advokáta, dále i 21 % DPH z této odměny a režijních paušálů ve výši 4 393,20 Kč. Dále žalobkyni vznikl náklad na zaplacený a nevracený soudní poplatek ve výši 4 045 Kč (žalobkyně vyzvána k zaplacení 4 569 Kč), nicméně 524 Kč na soudním poplatku z podané žaloby se jí vrací – viz níže. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činily 29 882,20 Kč. Úspěšná byla z 81,11 %, po odečtení míry úspěchu žalované tedy má žalobkyně právo na náhradu 62,22 % nákladů řízení. Jde-li o náklady řízení před odvolacím soudem, tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 363 Kč a dále ze dvou úkonů právní pomoci advokáta á 3 020 Kč + dvou režijních paušálů á 450 Kč + 21 % DPH z odměny advokáta a z režijních paušálů. Náklady odvolacího řízení tedy činí úhrnem 10 760,40 Kč. Na náklady odvolacího řízení přitom má žalobkyně právo v plném rozsahu, protože s odvoláním zcela uspěla.8. Výše uvedené se odrazilo v nákladovém výroku II rozsudku. V této části zároveň odvolací soud mohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení dluhu ve splátkách. Splátky určil ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně totiž uváděla, že je schopna platit cca 2 000 až 3 000 Kč měsíčně. Odvolací soud přitom vychází z toho, že žalobkyni nelze nutit, aby čekala na splnění povinností žalované po dobu, která by výrazně přesáhla jeden rok. Proto se odvolacímu soudu jeví ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. jako přiměřené právě splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, ovšem pod ztrátou výhody splátek pro případ, že by žalovaná dobrodiní splátek nevyužila.9. Zbývá dodat, že odvolání žalobkyně je důvodné i co do výroku IV prvostupňového rozsudku, když její poplatková povinnost spojená s podáním žaloby měla být vypočtena výhradně z jistiny. Proto jí měl být vyměřen doplatek soudního poplatku pouze ve výši 809 Kč. Byl-li jí vyměřen částkou 1 333 Kč a žalobkyně i tento doplatek zaplatila, je namístě žalobkyni vrátit právě jí požadovaných 524 Kč. Tento fakt se projevil ve výroku pod bodem II rozsudku.