64 Co 7/2026-30 — Krajský soud v Plzni

Odvoláním napadeným rozsudkem Okresní soud v Karlových Varech rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 59 615 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 10 687 Kč ve splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i části jediné splátky (výrok I) a o tom, že žaloba se co do částky 14 703,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 796,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 832,5 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 60 900 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení zamítá (výrok II).Výrok I v části týkající se náhrady nákladů řízení (10 687 Kč) soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, když částka 10 687 Kč představuje 60,44 % celkové výše nákladů (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,78 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 436 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 74 318,51 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč.Rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku I týkajícího se výše náhrady nákladů řízení napadla žalobkyně odvoláním, jež odůvodnila tím, že jí má příslušet právo na tři režijní paušály à 450 Kč + daň z přidané hodnoty, nikoli ve výši 100 Kč + daň z přidané hodnoty. Tato okolnost plyne z § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobkyni tedy na náhradě nákladů řízení má být přiznáno 11 779,45 Kč.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I týkajícího se povinnosti k náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že odvolání je v zásadě důvodné.Odvolací soud odkazuje na správný a žalobkyní nezpochybněný úsudek soudu prvního stupně, že žalobkyně byla ve věci úspěšná z 80,22 %, zatímco žalovaná z 19,78 %. Žalobkyně tedy skutečně má právo na zaplacení 60,44 % svých nákladů. Náklady řízení na straně žalobkyně přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 436 Kč, ze tří úkonů právní pomoci advokáta à 4 100 Kč a dále ze tří režijních paušálů ve výši nikoli 100 Kč, ale 450 Kč (viz § 13 odst. 4 advokátního tarifu). K odměně za úkony advokáta a k režijním paušálům je dále namístě připočíst 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 866,50 Kč. Náklady řízení na straně žalobkyně tedy vznikly ve výši 18 952,50 Kč. Z této položky 60,44 % představuje částka 11 454,89 Kč. Právě tuto částku je tedy namístě žalobkyni k náhradě nákladů řízení přiznat, což se projevilo ve změně výroku I rozsudku.O tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., když odvolání bylo v převážné části důvodné, je však třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný nezavdal příčinu k vedení odvolacího řízení.