14 Co 189/2023-205 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.) a vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud vycházel ze závěru o skutkovém stavu věci, dle kterého žalobce byl poškozen trestným činem , jméno FO, , za což byl , jméno FO, odsouzen. O tom, že byl poškozen a kým, žalobce věděl nejpozději dne , datum, , kdy jeho zaměstnanec , jméno FO, doplnil trestní oznámení podané na , jméno FO, o listinné materiály a vyčíslení předpokládané škody. Žalovaný dne , datum, převzal jako zmocněnec žalobce vystupujícího v procesním postavení poškozeného v trestním řízení vedeném proti , jméno FO, zastupování žalobce a následujícího dne uplatnil v trestním řízení nárok na náhradu škody ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce zastoupený žalovaným nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení nesprávně odkázal společnost Tisk , jméno FO, a.s., nikoli žalobce. Trestní soud v důsledku svého pochybení nerozhodl o nároku žalobce jako poškozeného v trestním řízení, namísto toho byla rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který rozhodoval toliko o odvolání obžalovaného, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních odkázána společnost Tisk , jméno FO, a.s. Žalobce se dne , datum, se společností Tisk , jméno FO, a.s. dohodl na postoupení pohledávky za , jméno FO, na společnost Tisk , jméno FO, a.s., která v tu dobu již v občanskoprávním řízení uplatňovala nárok na náhradu škody, o němž bylo rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl v meritorním výroku potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že se žaloba společnosti , jméno FO, a.s. zamítá z důvodu promlčení žalobou uplatněného práva, kdy oba soudy konstatovaly, že nelze dovodit nemravnost námitky promlčení. Dne , datum, žalobce a společnost Tisk , jméno FO, a.s. písemně souhlasně prohlásili, že došlo k odstoupení od dne , datum, uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za , jméno FO, .3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o advokacii), jakožto právního předpisu ve vztahu k úpravě odpovědnosti advokáta speciálního, a též dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, (dále též „obč. zák.“), jakožto obecného občanskoprávního předpisu.4. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce je k uplatnění nároku aktivně legitimován, neboť vlastníkem pohledávky za , jméno FO, , u níž žalobce tvrdí zmaření možnosti vymožení způsobené žalovaným, je nejpozději od , datum, , kdy se společností Tisk , jméno FO, a.s. jako postupníkem dohodl na odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky. Vyšel z toho, že odpovědnost advokáta je odpovědností objektivní, nezávislou na zavinění, a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, a dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenými pochybeními žalovaného při výkonu advokacie a vznikem tvrzené škody. Zdůraznil, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tj. nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit. Z hlediska příčinné souvislosti považoval za významnou otázku promlčení nároku žalobce na náhradu škody vůči , jméno FO, , kterou, jelikož nárok vznikl za dřívější právní úpravy, posoudil dle příslušných ustanovení obč. zák. Vycházeje ze zjištění, že žalobce převzal zastupování žalovaného dne , datum, , přičemž žalobce měl informace o tom, jaká škoda mu vznikla a kým byla způsobena nejpozději dne , datum, , kdy proto začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba a v době převzetí zastoupení žalobce žalovaným již marně uplynula. , jméno FO, se tak v trestním řízení mohl úspěšně dovolat promlčení práva na náhradu škody, avšak neučinil to, neboť právo na náhradu škody nebylo žalobci (ani za něj nesprávně zaměněnému subjektu Tisk , jméno FO, a.s.) přisouzeno a neměl k tomu tedy důvod. Bylo-li by odvolání proti adheznímu výroku žalovaným za žalobce podáno, mohl se , jméno FO, účinně dovolat promlčení pohledávky žalobce před odvolacím soudem, což by rovněž vedlo k odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Otázka dovolání se promlčení pohledávky žalobce , jméno FO, v adhezním řízení trestním je do jisté míry otázkou hypotetickou, okresní soud však má zato, že jde o hypotézu, jež byla provedeným dokazováním v míře blížící se jistotě, potvrzena, neboť , jméno FO, v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, skutečně námitku promlčení úspěšně uplatnil, přičemž argumentace nemravnosti této námitky byla soudy shledána nedůvodnou, neboť žalobci nic nebránilo ve včasném uplatnění práva na náhradu škody, jejíž výši i původce znal. Zdůraznil, že promlčení pohledávky žalobce za , jméno FO, je otázkou skutkovou, jíž se zabýval v rámci příčinné souvislost a žalobci nesvědčí námitka nemravnosti této námitky, neboť žalovaný námitku promlčení nemohl účinně uplatnit. Tvrzená pochybení žalovaného při výkonu advokacie sice mohla přispět k tomu, že se žalobce svého práva vůči , jméno FO, nedomohl, avšak primární příčinou tvrzeného vzniku škody žalobce v podobě ztráty pohledávky vůči , jméno FO, , je skutečnost, že žalobce nedbal svých práv a nárok na náhradu škody včas neuplatnil, ačkoli tak učinit mohl. Pro nadbytečnost se okresní soud nezabýval dalšími tvrzenými porušeními povinností advokáta žalovaným, jež měly spočívat zejména v tom, že žalovaný převzal zastupování ve věci promlčené pohledávky, a že doporučil společnosti Tisk , jméno FO, a. s. podání civilní žaloby, neboť ani tato nemohla být příčinnou vzniku tvrzené škody. Rovněž pro nadbytečnosti se nezabýval vznikem a výší škody, popř. promlčením práva žalobce na její náhradu vůči žalovanému. Z popsaných důvodů okresní soud žalobu zamítl a úspěšnému žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalované podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů.5. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Okresnímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz výslechem jím označených svědků , jméno FO, a , jméno FO, , aniž takový postup v rozsudku odůvodnil. Za nesprávné považuje jak posouzení otázky příčinné souvislosti, tak i právní hodnocení věci. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce podal trestní oznámení , datum, a žalovaný jeho jménem uplatnil nárok na náhradu škody po převzetí právního zastoupení dne , datum, , na základě plné moci udělené v právní věci o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, která nebyla nikterak omezena. Žalovaný ani netvrdil, že by při převzetí právního zastoupení žalobce jakkoli poučil o možnostech vymáhání této pohledávky a o tom, že jde o pohledávku promlčenou. Trestní řízení proti , jméno FO, před soudy obou stupňů trvalo až do roku 2016, kdy žalovaný po dobu 8 let vystupoval jako zmocněnec žalobce, v rámci výkonu advokacie nepostupoval s odbornou péčí, neboť v průběhu řízení žalobce ani jednou neupozornil, že by jeho pohledávka mohla být promlčena a zcela ignoroval záměnu v osobě poškozeného a nezhojil tento vadný stav žádným opravným prostředkem, žalobce nepoučil ani o tom, že není třeba vyčkávat výsledku trestního řízení, ale je možno vymáhat škodu paralelně v řízení občanskoprávním, po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku proti , jméno FO, sám doporučoval osobě odlišné od žalobce podání občanskoprávní žaloby na náhradu škody, a to opět bez poučení, že by se mělo jednat o pohledávku promlčenou. Skutečnost, že by pohledávka mohla být promlčena proto žalobce zjistil najisto až po vydání rozsudku Krajského soudu v , adresa, , který v řízení o náhradu škody potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně, který shledal námitku promlčení vznesenou , jméno FO, jako opodstatněnou. Žalobce jako právní laik důvěřoval tomu, že žalovaný využívá všech právních prostředků k hájení jeho práva, a to až do roku 2019. Žalovaný po celou dobu právního zastoupení žalobce fakticky ubezpečoval, že jeho nárok je oprávněný. Je přesvědčen, že vztah žalobce a škůdce , jméno FO, má pro posouzení věci menší význam, než jaký mu přikládá okresní soud. Námitka promlčení pohledávky , jméno FO, byla vznesena až v řízení o náhradu škody po mnoha letech vedení trestního řízení, je tedy otázkou skutečně čistě