14 Co 250/2023-105 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 81 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Při svém rozhodnutí vyšel okresní soud ze zjištění, že dne 14. 9. 2020 žalobkyně zjistila, že v , adresa, je zaparkováno vozidlo značky KIA Carnival, RZ , SPZ, . Magistrát hlavního města Prahy sdělil žalobkyni, že jako provozovatelka a vlastnice tohoto vozidla je v registru vozidel evidována žalovaná a rovněž jí sdělil, že v registru vozidel je zapsána adresa žalované , adresa, . Dne 21. 1. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k odstranění odstaveného vozidla ve smyslu § 19d odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) z důvodu dle § 19 odst. 2 písm. h) tohoto zákona, tedy proto, že po dobu více než 6 měsíců nesmělo být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Dne 24. 5. 2021 v 10:55 hodin bylo odstavené vozidlo odtaženo na odstavné parkoviště , adresa, , žalované bylo následně dne 26. 5. 2021 zasláno oznámení o možnosti vyzvednout si odstraněné vozidlo na tomto místě. Dne 17. 1. 2022 odbor dopravy úřadu Městské části , adresa, svým rozhodnutím č. j. , IBAN, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /Tu rozhodl o tom, že vozidlo žalované může být prodáno ve veřejné dražbě. Žalobkyně pak žalovanou dne 24. 4. 2023 vyzvala k úhradě nákladů na odtah a parkování vozidla. Okresní soud dále vycházel z toho, že žalovaná kupní smlouvou ze dne 19. 4. 2020 převedla vlastnické právo k předmětnému automobilu na , jméno FO, , který si vozidlo převzal a odvezl. Žalobkyně byla zřízena hlavním městem Prahou a předmětem její činnosti je mimo jiné odtah vozidel, a to i odstavených vozidel s ukončenou životností.3. Při právním hodnocení takto zjištěného skutkového stavu podle příslušných ustanovení zákona o pozemních komunikacích s přihlédnutím k judikaturním závěrům okresní soud uzavřel, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť není účastna právního vztahu, z něhož se žalobkyně domáhá plnění. Vlastnické právo žalované k odtaženému vozidlu zaniklo dne 19. 4. 2020, přičemž první záznam o odstavení vozidla je datován dnem 14. 9. 2020. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla je třeba považovat za nárok soukromoprávní, jedná se o kompenzaci založenou zvláštním právním předpisem, a tak platí, že je-li prokázáno, že zápis v registru vozidel neodpovídá skutečnosti a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, hradí náklady odstranění vozidla právě jeho skutečný vlastník a provozovatel. Shodný závěr dle okresního soudu učinil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, v němž vysvětlil, že judikatura, na kterou žalobkyně poukázala v žalobě (zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03 a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21), v projednávané věci použitelná, neboť vykládá pojem provozovatele pouze z pohledu veřejného práva v souvislosti s ukládáním sankcí za správní delikty, v projednávané věci se však jedná o vztah soukromoprávní. Tento právní názor musí být znám i žalobkyni, neboť jako žalobkyně vystupovala právě i ve věci, ve které Nejvyšší soud pod sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 rozhodoval. Dle okresního soudu si pak žalobkyně protiřečí, neboť jednalo-li by se o přestupek, byla by žalobkyně povinna doručovat na adresu evidovanou v evidenci obyvatel, nikoliv bez dalšího na spornou adresu v , Anonymizováno, .4. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tím, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalované žádné náklady nevznikly, okresní soud rozhodl o tom, že žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nemá.5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny v tom smyslu, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně zejména nesouhlasila se závěrem okresního soudu o tom, že by závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, a v usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21, nebyly v projednávané věci aplikovatelné proto, že by vykládaly pojem provozovatele vozidla pouze z pohledu veřejného práva v souvislosti s ukládáním sankcí za správní delikty. V uvedeném usnesení Ústavního soudu, které je pro věc zásadní, není sankce za správní delikt vůbec řešena, pojem provozovatele vozidla je zde vykládán právě pro účely náhrady škody za odtah vozidla a jeho umístění na odstavném parkovišti, tedy v rámci soukromoprávního vztahu. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, okresní soud přehlédl zásadní odlišnost spočívající v tom, že v označené věci žalobkyně nežalovala osobu zapsanou v registru vozidel, ale osobu, u které dospěla k závěru, že je faktickým provozovatelem odtaženého vozidla. Dle žalobkyně je na její úvaze, zda bude žalovat faktického provozovatele a vlastníka odtaženého automobilu, provozovatele zapsaného v registru vozidel, či obě tyto osoby, neboť podle žalobkyně odpovídají za vzniklé náklady solidárně. Nejvyšší soud dal žalobkyni pouze na výběr a rozšířil okruh osob, vůči kterým může svůj nárok uplatňovat. Není také pravdou, že by Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku vyloučil aplikaci závěrů vyslovených v usnesení Ústavního soudu vydaném pod sp. zn. III. ÚS 769/21, neboť se ve svém rozhodnutí o tomto usnesení vůbec nezmiňuje.6. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že odvolání žalobkyně v plném rozsahu odmítá a ztotožňuje se s napadeným rozsudkem. Rovněž poukázala na to, že se nikdy nezdržovala na adrese , adresa, .7. Odvolací soud zjistil, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř. a § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).8. Jelikož měl odvolací soud za to, že o odvolání žalobkyně lze rozhodnout bez nařízení jednání, neboť toto odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a v odvolacím řízení nebylo třeba provádět dokazování (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), vyzval usnesením ze dne 14. 3. 2024, č. j. 14 Co 250/2023-102, obě účastnice, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastnice ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.). Účastnice se na výzvu ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřily, pročež se má za to, že proti rozhodnutí o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání námitky nemají.9. Odvolací soud proto, aniž k projednání odvolání žalobkyně nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu a odvolání žalobkyně shledal důvodným.10. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí. Ostatně existence procesních vad není ani odvolatelkou namítána.11. Okresní soud správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Skutková zjištění okresního soudu, jak již byla shora uvedena, mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování. Pokud tak jde o skutkový stav zjištěný okresním soudem, lze pro stručnost plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.12. Odvolací soud se však neztotožnil s tím, jak okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce.13. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“) provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.14. Podle § 19 odst. 2 zákona o pozemních ko