10 Co 188/2025-159 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu, kterou se žalobce domáhal určení svého vlastnictví k tam specifikovanému motorovému vozidlu , Anonymizováno, . Dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce nezískal předmětné vozidlo do svého vlastnictví. Žalobce sice vozidlo zaplatil při jeho převzetí v , Anonymizováno, z prostředků získaných úvěrem a přivezl je do , Anonymizováno, , učinil tak však ve prospěch žalované, jak bylo mezi účastníky ujednáno a na žalovanou také vozidlo bylo v evidenci vozidel jako na vlastnici – provozovatelku zaevidováno. Žalovaná se jako výlučná vlastnice vozidla chovala, hradila veškeré náklady spojené s jeho provozem, povinné ručení, havarijní pojištění, opravy, vozidlo užívala, řídila jej a vozila v něm , Anonymizováno, i žalovaného (toho ovšem m.j. i proto, že tento až v závěru roku , Anonymizováno, získal po tzv. vybodování zpět své řidičské oprávnění). Žalobce tak v řízení před soudem své vlastnictví vozidla neprokázal. Okresní soud rovněž přiznal ve věci úspěšné žalované proti žalobci náhradu nákladů právního zastoupení v řízení před soudem prvého stupně.2. Zamítavý rozsudek napadl žalobce odvoláním. Okresní soud podle jeho názoru nedospěl z provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním, jeho skutkové závěry dokonce odporují provedeným listinným důkazům, ze kterých je zřejmé, že žalobce uzavřel dne , datum, v , Anonymizováno, kupní smlouvu na vozidlo svým jménem, vozidlo převzal a zaplatil poté, kdy si předtím opatřil peníze z úvěru od , Anonymizováno, . Tato zjištění nemůže ani ovlivnit fakt, že účastníci byli déle než , Anonymizováno, let partnery, sdíleli společnou domácnost, hospodařili spolu a měli zájem užívat vozidlo společně. Žalovaná podle odvolatele nebyla schopna před soudem uvést žádné relevantní důvody, pro které by měla být vlastnicí vozidla. Okresní soud rovněž nezohlednil zjištění, že žalovaná ve své výpovědi před soudem péče o její nezletilou dceru , jméno FO, uváděla, že předmětné vozidlo je ve vlastnictví žalobce. V právním jednání žalobce, kterým bylo uzavření kupní smlouvy, byla vyjádřena jeho vůle získat vozidlo do svého výlučného vlastnictví. I kdyby snad v tomto právním jednáním žalobce bylo vyjádřeno, že kupní smlouvu uzavírá „na žalovanou“ nebo snad dokonce na její pokyn, nestala by se žalovaná v okamžiku podpisu kupní smlouvy vlastnicí vozidla, takové jednání by bylo třeba posuzovat jako zastoupení. Přímý zástupce jedná jménem a na účet zastoupeného, z obsahu právního jednání a z okolností, za kterých bylo toto jednání učiněno, musí být zjevné, že nositelem práv a povinností, k jejichž založení dotčené právní jednání směřuje, nemá být přímý zástupce ale zastoupený. Není-li tato podmínka splněna, lze uvažovat nejvýše o nepřímém zastoupení, z nějž však nepřímý zástupce ve vztahu k třetím osobám vystupuje sám za sebe a sám také nabývá práva a povinnosti z právních jednání, zatímco mezi nepřímo zastoupeným a třetí osobou z jednání zástupce žádný právní poměr bezprostředně nevzniká. Žalobce při uzavření smlouvy vystupoval sám za sebe na straně kupujícího a nabyl z tohoto právního jednání práva a povinnosti on sám. Následný zápis žalované jako vlastnice a provozovatelky předmětného vozidla do registru silničních motorových vozidel má pouze evidenční charakter a nemůže znamenat převod vlastnického práva jako jej nemůže znamenat výlučné užívání předmětného vozidla žalovanou ani její hrazení nákladů provozu vozidla. U odvolacího jednání žalobce doplnil, že v současné době se žalobkyně jako vlastnice vozidla nechová, neboť jak zjistil, vozidlo nemá od , Anonymizováno, povinné ručení. K dotazu odvolacího soudu žalobce uvedl, že v kupní smlouvě vozidla uvedená kupní cena , částka, nebyla skutečná ale poloviční, díky komunikaci pana , jméno FO, s majitelem servisu a prodejny byla dohodnuta sleva , částka, z kupní ceny za to, že si prodávající do kupní smlouvy napíše kupní cenu jakou chce. Odvolatel navrhl změnit napadený zamítavý rozsudek prvostupňového soudu tak, že jím podané žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.3. Žalovaná navrhla napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Nalézací soud se vypořádal se všemi provedenými důkazy ve věci a došel ke správnému závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Žalobce v odvolání nesnáší žádné nové skutečnosti, odvolání je prakticky jen polemikou s vydaným rozsudkem. Žalovaná odmítá, hodnotí-li žalobce její výpověď jako nesprávnou a konstatuje, že soud svým hodnocením její výpovědi v podstatě legalizuje lhaní před soudem. Jde patrně o reakci žalobce na fakt, že jím předkládané a navrhované důkazy byly v převážné většině žalovanou vyvráceny, popř. upřesněny anebo naopak potvrdily její tvrzení. Žalobce v odvolání v rámci své polemiky vytváří jakési skutkové konstrukce a varianty a ignoruje důkazy, které zcela jednoznačně a neoddiskutovatelně potvrzují právní a skutkovou obranu žalované. Žalobce v odvolání v podstatě jen opakuje již v řízení uváděné námitky a tvrzení. Nalézací soud po celé řízení plně respektoval práva obou stran, jeho právní hodnocení jsou správná, důvodná a mají objektivní původ v provedeném dokazování. U odvolacího jednání žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce zdůraznila, že vlastnictví k předmětnému vozidlu získala nikoliv v zastoupení ale přímo, za zásadní je v této souvislosti třeba považovat důkaz soudu předloženou komunikací účastníků, kterou žalovaná jasně prokazuje, že předmětné auto bylo kupováno pro ni.4. Odvolací soud přezkoumal k podanému odvolání napadený rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející. Jak je patrné z výroku tohoto rozsudku, neshledal při tom podané odvolání důvodným.5. Žalobce v řízení prokazoval své výlučné vlastnictví k předmětnému vozidlu. V situaci, kdy v registru vozidel jako oficiální databázi je výlučnou vlastnicí a provozovatelkou evidována žalovaná, která nadto vlastnictví žalobce k tomuto vozidlu popírá, lze shledat (jak správně dovodil i soud prvého stupně) naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení. Okresní soud v průběhu řízení zprostředkoval žalobci svůj názor, že ani poté, kdy byly v řízení provedeny dostupné navrhované důkazy, nepovažuje za prokázané tvrzení žalobce o jeho výlučném vlastnictví předmětného vozidla, žalobce poté po koncentraci řízení před soudem prvého stupně ani před odvolacím soudem provedení dalších důkazů nenavrhl. Odvolací soud neshledal vady v procesním postupu soudu prvého stupně, za vadné nepovažuje ani jeho skutkové či právní závěry ve věci a v zásadě může na tomto místě odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku. K odvolacím námitkám pak lze uvést následující.6. Účastníci nejsou manželé, žili spolu jako partneři více než , Anonymizováno, a do určité míry společně hospodařili. Omezenost tohoto společného hospodaření vyplývá jak z faktu, že každý z nich dnes tvrdí, že předmětné auto si pořídil sám pro sebe a vyplývá to i z jejich účastnických výpovědí („žalovaná strašně moc chtěla auto získat, jenže s jejími příjmy jí nechtěli dát půjčku . . , “ „já jsem zjistil, že na peníze můžu dosáhnout a rozhodl jsem se, že auto koupím a dám je k dispozici na vození dítěte,“ „dlužil mi nějaké peníze, které jsem mu půjčila . . takže jsme se domluvili, že on si vezme úvěr na auto, auto se tak zaplatí a tím se smažou vzájemné dluhy, které žalovaná zaplatila na sociálním a zdravotním pojištění žalovaného a na jeho exekucích“). Provedené důkazy před soudem však výlučné vlastnictví žalobce k předmětnému autu neprokazují, spíše naznačují výlučné vlastnictví žalované. Právě žalovaná je jako vlastnice a provozovatelka tohoto vozidla evidována v registru vozidel, právě ona a nikoli žalobce, který vozidlo z , Anonymizováno, přivezl, udělila svědku , jméno FO, plnou moc k přepisu vozidla a zaplatila v této souvislosti správní poplatek, právě žalovaná s vozidlem po jeho koupi jezdila (byť je přirozeně třeba přihlédnout k okolnosti, že žalobce v tu dobu nedisponoval řidičským oprávněním), právě žalovaná hradila pojištění vozidla a jeho relativně drahé opravy, koupila rovněž sadu pneumatik na vozidlo. Tvrzenému výlučnému vlastnictví žalobce by svědčilo zjištění, že krátce před koupí si u banky půjčil částku , částka, a poté na pobočce banky vybral v hotovosti , částka, . Na druhou stranu žalovaná si rovněž relativně krátce po koupi vzala bankovní úvěr a vyplatila v této souvislosti žalobci nezanedbatelné částky, což podporuje její tvrzení o tom, že žalovaný měl po koupi auta tendenci stále kontrolovat zacházení žalované s autem, ona to nechtěla snášet a poslala mu další peníze aby se po nákupu auta z peněz žalobce srovnali. Tvrzení žalované, že předmětné auto je její, oslabuje, jak na to žalobce poukazuje, její výpověď v , Anonymizováno, před soudem rozhodujícím o výživném nezletilé dcery žalované, kdy vypověděla, že její náklady na dojíždění do práce činí měsíčně , částka, , dojíždí osobním vozidlem svého přítele značky , Anonymizováno, Podobné rozpaky ovšem vyvolává žalobcem předložená kupn