12 Co 303/2025-66 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 27 813,64 Kč (s přesně stanoveným příslušenstvím) představující jednak škodu za neoprávněný odběr elektřiny žalovaným z elektrizační soustavy ve výši 17 934,72 Kč a jednak náklady na zjištění neoprávněného odběru ve výši 9 840,93 Kč zaplacené pracovníků dodavatelské společnosti. Žalovaný se k věci nevyjádřil.2. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 19 659,45 Kč s 14,75 % úrokem od 31. 1. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 154,19 Kč s 14,75 % úrokem od 31. 1. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a konečně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na jejich náhradě částku 3 974,04 Kč k rukám její právní zástupkyně (výrok III.).3. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že po odpojení odběrného místa 22. 11. 2023 došlo k opětovnému připojení s porušením úřední značky a odběru elektřiny, že množství odběru bylo prokazatelně určeno rozdílem stavů na elektroměru, že množství odebrané elektřiny byla žalovanému vyúčtována fakturou dne 9. 1. 2024 se splatností do 30. 1. 2024. Náklady na přezkoušení elektroměru ve výši 1 686,74 Kč byly vyúčtovány a žalobkyní uhrazeny, stejně tak žalobkyně prokázala úhradu faktury společnosti , právnická osoba, . za činnosti při zjištění neoprávněného odběru ve výši 8 154,19 Kč. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dl § 51 odst. 1 písm. e) bod 2, odst. 2 energetického zákona, § 9, § 12 vyhl. č. 82/2011 Sb. a § 1908 odst. 2 o. z. a uzavřel, že žalovaný neoprávněně odebral elektřinu, a proto žalobě co do prokázaného neoprávněně odebraného množství elektřiny představující žalobkyni vzniklou škodu vyhověl. Za důvodnou považoval okresní soud i žalobu v části domáhající se nákladů za přezkoušení elektroměru jako prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru. Nárok na úrok z prodlení okresní soud přiznal žalobkyni s odkazem na § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to od 31. 1. 2024. Naopak náklady, které byly žalobkyni vyúčtovány a které zaplatila za outsourcing společnosti , právnická osoba, . ve výši 8 154,19 Kč, soud nepovažoval za nezbytné, jelikož šlo o činnosti (jako je instalace, demontáže a kontroly), k nimž je žalobkyně oprávněna a běžně je vykonává. Okresní soud uvedl, že zvolila-li žalobkyně outsourcing, nelze tento náklad klást k tíži škůdce-žalovaného. Přitom okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3686/2022 s tím, že takové náklady jsou příslušenstvím pohledávky. O náhradě nákladů okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na dílčí úspěch stran žalobkyni přiznal částku 3 974,04 Kč.4. Proti tomu rozsudku, a to proti jeho zamítavému výroku II. podala odvolání žalobkyně, v němž s právními závěry okresního soudu zásadně nesouhlasila. Namítala přitom, že náklady na zjišťování neoprávněného odběru byly vynaloženy s nezbytnou nutností k prokázání protiprávního stavu; jejich příčinou je porušení povinností neoprávněným odběratelem a že právní předpisy - energetický zákon ani vyhl. č. 359/2020 Sb. nezakazují využití třetí osoby. Poukázala na to, že odvolací soudy opakovaně připouštějí, že zjišťování neoprávněných odběrů nemusí provádět přímo distributor, že outsourcing je legitimní a racionální a přitom odkázala např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci sp. zn. , spisová značka, , či rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. , spisová značka, . Dále uvedla, že externí dodavatel byl vybrán ve výběrovém řízení s nejnižší cenou; byla uzavřena rámcová smlouva a ceník rozlišující typy zjištění. Náklady byly vyfakturovány a zaplaceny; žalovanému nebylo účtováno nic nad rámec nutných úkonů. Odvolatelka zdůraznila, že požadavek, aby distributor vždy využíval vlastní zaměstnance, je nepřiměřený povaze mimořádných činností mimo smluvní rámec a že podstatné je, zda šlo o účelné a hospodárné vynaložení prostředků k odhalení neoprávněného odběru. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výrocích II. a III. změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu a současně jí bude přizná náhradu nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně v plné výši.5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadené části, tj. v zamítavém výroku II. a nákladovém výroku III., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání důvodné je.6. Podle § 18 odst. 6 vyhl. č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, je součástí náhrady za neoprávněně distribuovanou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněnou distribucí elektřiny, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněné distribuce elektřiny, její ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky a dalších souvisejících nákladů.7. Soud prvního stupně v rámci svého závěru o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně prokázala, že vynaložila náklady na zjištění neoprávněného odběru a že tyto náklady představující částku, kterou zaplatila za konkrétní činnosti dodavatelské společnosti , právnická osoba, . při zjišťování neoprávněného odběru u žalovaného, kterou za tímto účelem zmocnila (žalobkyně k žalobě předložila smlouvu s dodavatelskou společností, sjednaný ceník služeb, záznam o provedení kontroly ze strany pracovníků dodavatelské společnosti, fakturu s vyúčtovanou cenou), avšak tyto náklady nepovažoval soud za nezbytně nutné s tím, že žalobkyně mohla tuto činnost (zjišťování neoprávněného odběru) vykonat sama.8. Odvolací soud takové posouzení nesdílí. Jak uvedla žalobkyně ve svém odvolání, soudy takové náklady přiznávají a odvolací soud ve shodě s těmito závěry sdílí argumentaci žalobkyně, že pokud uzavřela na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s jinou společností k provedení detekce neoprávněného odběru, měření, kontrol a dalšího vyšetřování za konkrétní cenu, lze žalobkyní takto zaplacenou cenu považovat za nezbytně nutné náklady vynaložených na zjišťování neoprávněné distribuce elektřiny.9. Pojem „zjišťování neoprávněného odběru elektřiny“, jak je uvedeno v § 18 odst. 6 citované vyhlášky je široký a nezavazuje, že zjištění musí být provedeno interně – není v zákoně nebo ve vyhlášce výslovně požadováno, že tyto náklady musí být interní. Je třeba přitom i uvést, že předmětem podnikání žalobkyně není zjišťování neoprávněného odběru a v takovém případě se outsourcing podle názoru odvolacího soudu jeví legitimní, přiměřený a nezbytný pro profesionální zajištění spolehlivého zjištění neoprávněného odběru, a to tím spíše i vzhledem k tomu, jak je obecně známo, jaká je vyšší četnost případů neoprávněného odběru. Ostatně je bez pochybností, že při zjišťování neoprávněného odběru vždy vzniknou náklady, a to i kdyby žalobkyně pro tyto účely zřídila technický tým z vlastních zaměstnanců. Přiměřenost vynaložených nákladů vyplývá i z toho, že cena sjednaná mezi žalobkyní a outsourcingovou společností je cenou přiměřenou tržnímu standardu, pokud smlouva byla uzavřena na základě výběrového řízení. Podle názoru odvolacího soudu by bylo vztahu k žalobkyni diskriminačním nepřiznat jí náklady vynaložené za zjištění neoprávněného odběru, pokud to byl žalovaný, který se dopustil protiprávního jednání.10. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalovanému stanovil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 154,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ode dne 31. 1. 2024, neboť s ohledem na splatnost faktury (30. 1. 2024) se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Výše přiznaného úroku z prodlení pak odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno opětovně rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně jakož i o nákladech tohoto odvolacího řízení a to dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.12. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada všech v řízení účelně vynaložených nákladů na uplatnění svého práva. Tyto náklady představují v řízení před soudem prvního stupně jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1 113 Kč a jednak odměna placená advokátce za poskytnutí právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzva) po 2 220 Kč, včetně náhrad hotových výdajů za tyto úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z této odměny, tj. z částky 8 010 Kč ve výši 1 682,10 Kč dle § 137 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí 10 805,10 Kč.13. Náklady odvolacího řízení sestá