14 Co 15/2026-78 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 518 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, aby v téže lhůtě zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 232 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku a z nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby. Náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění sepsanou zástupkyní žalobkyně soud prvního stupně nepovažoval za účelné. Vedle toho žalobkyni přiznal podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění, paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka za jednoduchou výzvu k plnění vyhotovenou samotnou žalobkyní, to vše s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), celkem tedy 2 232 Kč (soudní poplatek 901 Kč, odměna za 2 úkony právní služby po 400 Kč, dvě paušální náhrady výdajů advokáta po 100 Kč, jedna paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka 100 Kč a DPH ve výši 231 Kč).3. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně jeho nákladovému výroku II., podala žalobkyně odvolání. Odůvodnila je tím, že jí byly přiznány náklady v nesprávné výši, neboť jí měla být nad rámec nákladů vyčíslených okresním soudem přiznána náhrada nákladů také za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě k plnění sepsané její zástupkyní. Žalobkyně poukazuje na to, že vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „a. t.“), v § 11 odst. 1 písm. d) výslovně počítá s tím, že úkonem právní služby je i výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, a že podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. náleží odměna též za jednoduchou výzvu k plnění. Žalobkyně se dále dovolává toho, že ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. s institutem předžalobní výzvy výslovně počítá a že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, zejména s ohledem na reálný (psychologický) efekt výzvy zaslané advokátem a snahu žalobkyně řešit věc nejprve mimosoudně. Žalobkyně pak dodává, že podobně by mohly být posuzovány i jakékoliv další úkony advokáta, neboť i ty může žalobkyně učinit sama. Podle názoru žalobkyně mají správně náklady řízení před soudem prvního stupně činit 2 716 Kč (soudní poplatek 901 Kč, mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby po 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč, dále pak z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč). Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 716 Kč, a aby současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se ve věci samé domáhala zaplacení příspěvků za dobu bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, v období od , datum, do , datum, a z provozu vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, od , datum, do , datum, a paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tyto příspěvky. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě, a to sama i prostřednictvím společnosti , právnická osoba, (výzvy ze dne 29. 5. 2024, 23. 10. 2024, 5. 12. 2024 a 7. 1. 2025). Následně byla žalovanému zaslána také předžalobní výzva prostřednictvím zástupkyně žalobkyně (výzva ze dne 31. 1. 2025). Žalobě ve věci samé bylo zcela vyhověno, přičemž součástí přiznaného plnění je i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění.8. V projednávané věci byla plně úspěšnou účastnicí řízení žalobkyně, které proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží vůči neúspěšnému žalovanému plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. K nákladům řízení patří i odměna advokáta a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a v případě, že je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, též náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni však nenáleží náhrada za veškeré úkony její zástupkyně, nýbrž jen za úkony potřebné k účelnému uplatnění jejího práva.9. Pokud jde o náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění sepsanou zástupkyní žalobkyně, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se o účelně vynaložený náklad nejedná. Správný je proto závěr okresního soudu, že žalobkyni náhrada za tento úkon právní služby s ní spojená paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty nenáleží. Jak totiž plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), sama, případně prostřednictvím specializované agentury (nikoliv prostřednictvím advokátky), žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu a upozorňovala jej na možnost jeho soudního vymáhání. Proto další výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebylo jí třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nereagoval. Nepřiléhavý je přitom argument žalobkyně, že takto by jí nemusela být přiznána náhrada za žádný úkon učiněný její advokátkou s tím, že všechny úkony v řízení mohla žalobkyně učinit sama. Neúčelnost výzvy k plnění sepsané advokátkou tu totiž není dovozována z toho, že takovou výzvu žalobkyně sepsat mohla, nýbrž z toho, že ji skutečně sepsala a odeslala žalovanému a tento již jednou žalobkyní učiněný úkon byl následně nadbytečně, a tedy neúčelně, opakován také zástupkyní žalobkyně.10. Odvolací soud dále přezkoumal správnost výše přiznaných nákladů řízení. Tyto správně sestávají ze soudního poplatku ve výši 901 Kč, dále sestávají z nákladů právního zastoupení – odměny za dva úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, dvou paušálních náhrad hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč, celkem 1 000 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč, tj. 210 Kč, celkem tudíž 2 111 Kč.11. Na rozdíl soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobkyni nenáleží ani právo na náhradu paušálních nákladů za upomínku sepsanou přímo žalobkyní, potažmo jejím jménem společností , právnická osoba, Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek byly totiž žalobkyni přiznány jakožto příslušenství pohledávky v paušalizované výši 2 x 300 Kč (§ 45 odst. 2, 4 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) již pravomocným výrokem I. napadeného rozsudku. Není proto namístě tyto náklady přiznávat duplicitně v rámci rozhodování o nákladech řízení.12. Odvolací soud poukazuje na to, že koncepce úpravy rozhodování o nákladech občanskoprávního řízení stojí na zásadě oficiality, kdy soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, aniž by byl nucen vyčkávat na návrhy účastníků řízení, či jimi byl vázán (srov. § 151 o. s. ř.). K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada – obecně platná v trestním řízení – z občanského soudního řádu nevyplývá a v jeho působnosti se neuplatní (srov. sp. zn. III. ÚS 30/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz). Odvolací soud je oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v nepr