14 Co 189/2025-163 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch pozemku parc. č. , hodnota, (dále též jen „pozemek žalobkyně“) v katastrálním území , adresa, (všechny další níže označené pozemky jsou v témže katastrálním území), a to přes pozemek parc. č. , hodnota, (dále též jen „pozemek žalované“), v rozsahu geometrického plánu, který měl vyhotovit soud (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 29 458 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).2. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že matka žalobkyně , jméno FO, společně se svým bratrem, , jméno FO, , rozdělili rodinný majetek mezi děti , jméno FO, . Pozemek parc. č. , hodnota, (trvalý travní porost o výměře 1 354 m²), na němž má být zřízena nezbytná cesta, měl původně získat bratr žalobkyně, , jméno FO, , avšak dárci mu vlastnické právo k pozemku nepřevedli, neboť měl dluhy. V roce , rok, proto pozemek darovali žalované jako jeho tehdejší partnerce.3. Pozemek parc. č. , hodnota, vznikl dne , datum, sloučením původních pozemků parc. č. , hodnota, . Žalovaná tento pozemek nabyla do svého vlastnictví dne , datum, darovací smlouvou uzavřenou s dárci , jméno FO, a , jméno FO, . O dva roky později na něm žalovaná zahájila výstavbu rodinného domu. V roce , rok, začali žalovaná, její tehdejší přítel , jméno FO, , tehdejší nájemce pozemku parc. č. , hodnota, pan , jméno FO, společně s dalšími osobami budovat na pozemku příjezdovou cestu vedoucí až k pozemku parc. č. , hodnota, , již sami následně využívali. Práce na cestě probíhaly i v roce , rok, a v roce , rok, byl její povrch zpevněn štěrkem a kamínky. V roce , rok, sdělila žalobkyně , jméno FO, , že pozemek parc. č. , hodnota, je pro ni bezcenný, když nezískala souhlas orgánů chráněné krajinné oblasti ke stavbě domu, a že si jej má ponechat (v té době byl pozemek stále ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, , žalobkyně jej toliko s jejich souhlasem fakticky užívala). Na podzim roku , rok, , jméno FO, cestu vedoucí přes pozemek žalované s jejím souhlasem odstranil. Vyhrabal kamínky a štěrk, zlikvidoval podezdívku a celý pozemek oplotil. Tím cesta přes pozemek žalované zanikla. Matka žalobkyně , jméno FO, , , jméno FO, a další rodinní příslušníci před převodem pozemku parc. č. , hodnota, na žalobkyni jednali se žalovanou o obnovení přístupu přes její pozemek, žalovaná však odmítla. Dne , datum, žalobkyně darovací smlouvou uzavřenou s dárci , jméno FO, a , jméno FO, nabyla pozemek parc. č. , hodnota, (zahrada o výměře 1 532 m²). V době převodu vlastnického práva na žalobkyni přístupová cesta přes tehdy již oplocený pozemek žalované více než rok neexistovala. V roce , rok, žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalované výzvu k obnovení průchodu a průjezdu k pozemku parc. č. , hodnota, . Dopisem ze dne , datum, žalovaná sdělila, že přístup není umožněn déle než 2 roky, její pozemek tvoří oplocený celek, a žalobkyně pozemek parc. č. , hodnota, nabyla již za stavu, kdy k němu přes pozemek žalované přístup nebyl. V roce , rok, žalovaná na svém pozemku umístila bazén a o rok později zbudovala zahradní altán. Žalovaná pozemek parc. č. , hodnota, dlouhodobě využívá jako zahradu u domu sloužícího pro potřebu bydlení žalované a její rodiny. Od roku , rok, až do současnosti má žalobkyně zajištěn přístup na pozemek parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , hodnota, ve vlastnictví svého bratra, , jméno FO, (dále též jen „pozemek bratra žalobkyně“), a pozemek parc. č. , hodnota, ve vlastnictví své matky, , jméno FO, (dále též jen „pozemek matky žalobkyně“). Tento přístup umožňuje průchod i průjezd vozidly. Žalobkyni dovoluje využívat svůj pozemek jako zahradu, k sekání trávy a chovu drůbeže. Právní titul k tomuto přístupu žalobkyně nemá, umožněn jí je na základě tolerance vlastníků. Na pozemku žalobkyně bylo zřízeno věcné břemeno pro , právnická osoba, . spočívající v právu umístění a provozování distribuční soustavy. Žalobkyni nebylo vydáno stavební povolení a nemá ani konkrétní projekt k výstavbě na pozemku parc. č. , hodnota, .4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje pozitivní zákonnou podmínku pro zřízení nezbytné cesty stanovenou v § 1029 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť pozemek je dostatečně spojen s veřejnou cestou prostřednictvím alternativního přístupu a žalobkyni je umožněno pozemek řádně užívat. Současně shledal naplnění negativní zákonné podmínky podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., když konstatoval, že žalobkyně si nedostatek přístupu způsobila z hrubé nedbalosti tím, že v době nabytí pozemku (rok , rok, ) sice velmi dobře věděla, že přístup přes pozemek žalované není zajištěn, ale žádné kroky k nápravě situace nepodnikla.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29 458 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.“) sestávající z částky 2 500 kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání ve dnech , datum, , , datum, , , datum, – 2 úkony, , datum, , , datum, - 2 úkony a účast na místním šetření dne , datum, ) v celkové výši 25 000 Kč, dále paušální náhrady v rozsahu 10 náhrad v celkové výši 3 000 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 658 Kč (2 x 329 Kč), a to v souvislosti s cestami realizovanými z , adresa, a zpět ve dnech , datum, a , datum, ) při spotřeba benzinu 95oktanového benzinu 6,87 l/100 km, ceně 38,20 Kč/l, náhradě 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů a náhrada za ztrátu času v trvání 8 x 30 minut v částce 800 Kč. Platební místo (k rukám advokáta) určil okresní soud s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, jímž napadá jak výrok ve věci samé, tak výrok nákladový. Soudu prvního stupně vytýká nesprávná skutková zjištění, z nich vyvozené nesprávné skutkové závěry a v návaznosti na to i nesprávné právní posouzení věci.7. Pokud jde o skutkový stav, žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil, že má faktickou možnost řádného průchodu a průjezdu k pozemku. Aktuální přístup přes pozemky bratra a matky je podle žalobkyně pouze dočasný, provizorní, komplikovaný a nejistý. Vede napříč okrasnou zahradou bratra a pozemkem matky, přičemž bratr při jednání výslovně uvedl, že žalobkyni vstup na svůj pozemek zakazuje. Dosavadní přístup je navíc zcela nevhodný k případné budoucí výstavbě rodinného domu na pozemku žalobkyně, pro niž svědčí i zřízené právo odpovídající věcnému břemeni pro , právnická osoba, . Žalobkyně dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil vývoj cesty v čase, když příjezdová cesta byla v terénu patrná již v roce , rok, a byla zpevněna štěrkem, nikoliv až v roce , rok, jako vyjeté koleje.8. Z hlediska právního posouzení žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o hrubé nedbalosti na její straně. Uvádí, že nabyla pozemek od blízkých osob (matky a strýce) bezúplatně, přičemž přístup zajišťující průchod a průjezd byl rodinnými příslušníky včetně žalované zbudován a několik let užíván. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pozemky užívané v rámci rodiny, žalobkyně neměla důvod zajímat se o formální zajištění cesty. Před převodem probíhala se žalovanou jednání o umožnění přístupu, žalovaná jej však obnovit odmítla. Odvolatelka poukázala rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20, z něhož vyplývá, že nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice považovat za projev hrubé nedbalosti a při výkladu právního předpisu, který zasahuje do základního práva, je třeba postupovat velmi obezřetně. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na to, že žalobkyně má přístup k pozemku fakticky zajištěn, a pro účely užívání zahrady je dostačující. Zdůraznila, že žalobkyně nabyla pozemek v roce , rok, , tedy v době, kdy již více než rok přístup přes pozemek žalované zajištěn nebyl. Žalovaná využívá svůj pozemek k bydlení a jako zahradu, kde se nachází zahradní altán a bazén. Zřízení nezbytné cesty by tak představovalo nepřiměřený zásah do jejího vlastnického práva.10. Odvolací soud po zjištění, že jsou splněny podm