12 Co 333/2025-41 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 21 000 Kč s přesně stanoveným příslušenstvím představující jednak dluh z úvěrové smlouvy ve výši 20 000 Kč a jednak částku 1 000 Kč za odeslané upomínky za neplnění sjednaných splátek úvěru. Tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným jako dlužníkem dne 30. 5. 2024 převedla na účet žalovaného částku 20 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, avšak svou povinnost i přes zaslání dvou upomínek neplnil, a proto přistoupila v souladu s čl. V., odst. 5.5. smlouvy k zesplatnění úvěru. Dále tvrdila, že ze smlouvy pro žalovaného vyplývá i povinnost platit náklady za upomínání, které za dvě upomínky činí celkem 1 000 Kč. Žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do 4. 2. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.).3. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní jako poskytovatelkou a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena dne 30. 5. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 20 000 Kč s délkou úvěru 12 měsíců s tím, že žalovaný se zavázal splatit úvěr do 30. 5. 2025. Součástí smluvních ujednání bylo, že smlouva se automaticky prodlouží na dobu dalších 12 měsíců, a to za stejných podmínek, pokud žalovaný písemně neoznámí žalobkyni svůj úmysl neprodloužit smlouvu nejméně 30 dnů před koncem stávající smluvní doby a že tento proces automatického prodlužování smlouvy bude pokračovat na základě každého smluvního cyklu, dokud žalovaný explicitně nevyjádří vůli smlouvu ukončit v souladu s tímto ustanovením, popřípadě nedojde k ukončení smluvního vztahu jiným způsobem uvedeným v této smlouvě (čl. IV., odst. 4.4.), že zápůjční úroková sazba činí 20 % měsíčně (čl. IV., odst. 4.5.), roční procentní sazba nákladů - RPSN činí 791,61 % (čl. IV., odst. 4.6.), že se smluvní strany dohodly, že pod dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše každé splátky úroku činí 4 000 Kč a současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina (čl. V., odst. 5.1.), že v případě prodlení žalovaného má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, že žalovaný bude v případě prodlení vyzván k úhradě, první a druhá upomínka budou zpoplatněny každá částkou 500 Kč (čl. V., odst. 5.3. a 5.4.), že se smluvní strany dohodly, že jestliže se po nabytí účinnosti smlouvy ukáže kterákoliv její ustanovení jako neplatná ve smyslu platné právní úpravy, nepozbývá tím platnost smlouvy jako celek, ostatní ustanovení smlouvy zůstávají nedotčena a neplatné ustanovení smluvní strany nahradí ustanovením platným. (čl. XII., odst. 12.10.) a že nedílnou součástí smlouvy byla i příloha č.1 o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Předžalobní upomínkou žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplacení splátek úvěr zesplatnila a vyzvala jej dluh zaplatit do 4. 2. 2025.4. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval ust. § 588 § 2395, § 2399 o. z. a § 86 zák. č. 257/2016 Sb. a uzavřel, že žalobkyně s žalovaným, pokud posoudila jeho úvěruschopnost platně uzavřela smlouvu o úvěru, avšak nikoliv platně ve vztahu k úrokové sazbě, kterou okresní soud vzhledem k její výši shledal jako rozpornou s dobrými mravy, a tudíž neplatnou dle § 588 o. z. s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Okresní soud však dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že účastníci si sjednali, že neplatné ustanovení nahradí ustanovením platným, pak nelze přistoupit k postupu dle 577 o. z., tj. určit výši úroku tak, aby to odpovídalo spravedlivému uspořádání, ani k postupu dle § 1802 o. z., tj. stanovit výši úroků, pokud není jednána jejich výše. Podle okresního soudu platí, že pokud bylo ve smlouvě ujednáno, že po dobu trvání smlouvy bude splácen nejprve úrok a ujednání o úrocích dosud nebyla platně sjednána, pak žalovanému nevznikla povinnost úroky platit, a proto ani výzvou žalobkyně ze dne 21. 1. 2025 nemohlo dojít k zesplatnění úvěru. Okresní soud současně dospěl k závěru, že s ohledem na čl. IV., odst. 4.4. smlouvy nestala se ani jistina splatná, byť byl celkový úvěr splatný ke dni 15. 5. 2025 s tím, že došlo k automatickému prodloužení smlouvy, neboť nebylo tvrzeno, že by žalovaný požádal o ukončení smlouvy a žalobkyně nebyla oprávněna sama smlouvu ukončit. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť neúspěšná žalobkyně na jejich náhradu právo nemá a jinak úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, v němž s právním názorem okresního soudu zásadně nesouhlasila. Namítala, že okresní soud měl sám posoudit, jaký smluvní úrok odpovídá spravedlivému uspořádání práv mezi účastníky, nikoliv jen konstatovat, že ujednání o výši úroků je neplatné a přitom poukázala na § 574 o. z. Uvedla, že ani s ohledem na soudem zvolenou interpretaci čl. 12.10 úvěrové smlouvy nelze apriori dovodit, že by účastníci vyloučili použití § 577 o. z. nebo § 1802 o. z. Proto bylo povinností žalovaného platit úroky ve výši podle názoru soudu obvyklé, avšak žalovaný úroky v jakékoliv výši nehradil, a proto byl úvěr důvodně zesplatněn. Odmítla i interpretaci okresního soudu týkající se splácení úvěru s tím, že i kdyby bylo sjednané úročení neplatné, neznamená to, že žalovaný neměl povinnost hradit sjednané splátky úvěru a lhostejno na jakou položku měly být splátky započítávány. Navrhla napadený rozsudek změnit tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalovanému uložena povinnost nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů.6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání, byť částečně, opodstatněné je, avšak z jiných důvodů.7. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Na tomto místě proto odvolací soud může v rámci stručnosti odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Ze skutkového zjištění však soud prvního stupně nevyvodil dle názoru odvolacího soudu správný závěr právní.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Soud prvního stupně dovodil, že byť výše mezi účastníky sjednaného úroku za poskytnutí úvěru, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z., nečiní toto smluvní ujednání neplatným celou úvěrovou smlouvu, nýbrž neplatným ve smyslu ust. § 576 o. z. jen tuto část smlouvy, neboť jde o takovou část právního jednání, které lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy.15. Dle názoru odvolacího soud však s ohledem na obsah všech smluvních ujednání ve svém souhrnu je daná smlouva o úvěru neplatná jako celek.16. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že sjednaná úroková sazba ve výši 20 % měsíčně (RPSN 791,61 %) je zcela nepřiměřená, vskutku extrémní, a proto ji nelze označit jinak, než v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího a Ústavního soudu jako rozpornou s dobrými m