35 Co 259/2025-244 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení 144 104,37 Kč s příslušenstvím a výrokem II žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 117 152 Kč.2. Žalobce se domáhal uvedené částky s tím, že jde o smluvní pokutu za prodlení žalované s ukončením stavebních prací ve dnech 1. 2. až 14. 2. 2018 podle smlouvy o dílo z , datum, ve znění jejího dodatku č. 1. Vyšel okresní soud z toho, že smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z ceny díla (10 293 169 Kč bez DPH) za každý den prodlení, mimo jiné i za prodlení s dokončením ve smlouvě sjednaných stavebních prací, přičemž termín pro jejich dokončení byl dodatkem č. 1 smlouvy prodloužen do 31. 1. 2018. Sjednáno dále bylo, že předpokladem uplatnění smluvní pokuty je výzva k její úhradě s uvedením konkrétního ustanovení, dle nějž je žádána, způsobem jejího výpočtu a celkovou výší (čl. 6 části XX VOP). Ve výzvě k úhradě smluvní pokuty z 4. 1. 2021 ani žalobě není uvedeno, za které dny je smluvní pokuta požadována, doba prodlení uváděná od 1. 2. 2018 do 16. 4. 2018 nekoresponduje s požadovanou částkou smluvní pokuty. Uvedené potom neplyne ani z přílohy s výpočtem pokuty, která navíc ani nebyla žalované doručena. Požadavek na vyúčtování smluvní pokuty s uvedením jejího původu a způsobu výpočtu byl proto splněn až se změnou žaloby podáním z 16. 8. 2021. Uzavřel okresní soud, že podle sjednané smlouvy nevzniklo žalobci právo na smluvní pokutu bez dalšího, jen vznikem prodlení, nýbrž až vyúčtováním smluvní pokuty s náležitostmi dle smlouvy. Shledal potom důvodnou námitku promlčení nároku uplatněnou žalovanou s tím, že se nepromlčuje pouze nárok na smluvní pokutu samotnou, ale i právo uskutečnit výzvu k plnění. Promlčecí doba k uskutečnění výzvy začala běžet následující den po každém dni, ve kterém mělo nastat prodlení s každou smluvní pokutou za jeden den prodlení. Protože posledním dnem, kdy mělo nastat prodlení, bylo 14. 2. 2018, 15. 2. 2018 mohl žalobce uplatnit všechny uplatněné denní smluvní pokuty, a proto i ohledně poslední z nich uplynula lhůta, kdy tak mohl učinit, 15. 2. 2021. Žalobce však splnil předpoklad výzvy s jednoznačně určeným obdobím, za jehož každý den nárokuje smluvní pokutu z prodlení, až podáním soudu s rozšířením žaloby, které bylo žalované doručeno 23. 8. 2021, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Jestliže došlo k promlčení práva vyzvat k zaplacení pokuty, je promlčen i samotný nárok na smluvní pokutu. Zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů v celém rozsahu, a to za 11 úkonů právní služby po 6 900 Kč, 10 780 Kč a 11 380 Kč, vždy podle tarifní hodnoty sporu (aktuální výše předmětu řízení) v době jeho činění, dále náhradu hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč či 450 Kč za tyto úkony a konečně za daň z přidané hodnoty z uvedených částek, celkem náhradu ve výši 117 152 Kč.3. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce. Namítá, že výzva ze dne 4. 1. 2021 byla učiněna včas a obsahovala náležitosti tak, aby žalovaná věděla, co je po ní požadováno. Obsahovala označení smlouvy i jejího ustanovení, které žalovaná porušila. Jasně bylo určeno, že jde o smluvní pokutu za prodlení s dokončením stavebních prací. Ve výzvě je uvedeno celé období, ve kterém byl žalovaný v prodlení a konkrétní uplatněná částka. Výpočet byl zaslán do e-mailu. Z výzvy je proto zřejmé, na základě jaké smlouvy a za jaké její porušení je smluvní pokuta požadována. Prodlení žalované bylo opakovaně mezi stranami řešeno. I z žaloby ze 14. 1. 2021 prostřednictvím odkazů na konkrétní ustanovení smlouvy jasně plyne, co a na základě jakého důvodu žalobce požaduje. V žalobě je uvedeno, že z celkové doby prodlení uplatňuje žalobkyně prodlení za 14 dnů. Částka byla řádně vyčíslena a konkrétní dny žalobce uvedl poté, co k tomu byl soudem vyzván. Nárok proto byl uplatněn řádně a včas, nebyl promlčen. Neuvedení konkrétních dnů, za něž je smluvní pokuta požadována, nepředstavuje takový nedostatek, pro nějž by výzva nebyla dostatečná, nebo byl nárok promlčen. Pokud některé formální náležitosti v žalobě chyběly, měl být žalobce poučen dle § 118a o.s.ř. Je přitom na žalobci, jestliže uplatňuje pokutu za méně dnů, než je celkový počet dnů prodlení, za které konkrétní dny tuto požaduje. Jde o obdobnou situaci, pokud by měl žalobce nárok na 100 000 Kč, z konkrétního důvodu (např. riziko neprokázání části nároku) by však požadoval pouze 50 000 Kč. Je vždy na žalobci, v jakém rozsahu svůj nárok uplatní. Měl se tudíž soud věcí zabývat věcně, ne žalobu formálně zamítnout pro promlčení. Má být projednáno podání vždy, je-li zřejmé, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Měl by rovněž soud zvážit, zda namítané promlčení neodporuje dobrým mravům. V daném případě byla námitka promlčení vznesena jen z důvodu procesní jistoty a je výrazem zneužití práva a postihu účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil. Navrhoval žalobce, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby žalobě vyhověl v celém rozsahu odvolací soud.4. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen. Jestliže okresní soud vyšel z dřívějšího stanoviska odvolacího soudu, že k řádnému vyúčtování smluvní pokuty došlo až 16. 8. 2021, správně uzavřel, že se tak stalo po uplynutí tříleté promlčecí doby běžící ode dne 14. 2. 2018, kdy naposledy mělo dojít k prodlení žalované. Pokud namítá žalovaná rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, předně před okresním soudem uvedené neuplatnila a ani netvrdila žádné okolnosti, z nichž by měl plynout. Není navíc zřejmé, v jakém jednání žalované by mělo být spatřováno úmyslné udržování žalobce v naději, že cokoli z jeho tvrzeného nároku uspokojí. Žalobce rovněž disponuje profesionálním aparátem a výlučně on připravoval smluvní dokumentaci bez možnosti žalované do ní zasáhnout. Promlčení plní důležitou funkci právní jistoty a výjimky z účinků promlčení musí zůstat výjimečnými okolnostmi, zde neexistujícími. Nebránilo nic žalobci v tom, aby po dobu tří let od posledního údajného dne prodlení svůj tvrzený nárok řádně a včas u soudu uplatnil. Nenese žalovaná žádnou vinu na tom, že se tak nestalo.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Byl v daném případě žalobcem uplatněn nárok na smluvní pokutu za prodlení žalované s dokončením stavebních prací dle smlouvy o dílo z 3. 7. 2017.7. Podle § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Zjistil okresní soud ze smlouvy o dílo ze dne 3. 7. 2017 (č.j. KRPL-31706/ČJ-2017-1800VZ) uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelkou, že strany sjednaly v čl. 5.3 smlouvy mimo jiné, že „při nesplnění dílčího termínu plnění uvedeného v odstavci 4.1 (termín dokončení stavebních prací) je objednatel oprávněn uplatnit stejnou smluvní pokutu jako při za neplnění termínu dokončení díla, která je uvedena v článku 2, části XX ve VOP“. Vztah účastníků se řídil dle článku 8.5 smlouvy i VOP (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Podle článku 2 části XX VOP „bude-li zhotovitel v prodlení se splněním termínu dokončení díla sjednaného ve smlouvě z důvodu na své straně, je povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z ceny díla za každý i započatý den prodlení“. Podle článku 6 části XX VOP „smluvní pokutu vyúčtuje oprávněná strana straně povinné písemnou formou a ve vyúčtování musí být uvedeno to ustanovení smlouvy, které k vyúčtování smluvní pokuty opravňuje a způsob výpočtu celkové výše smluvní pokuty“.9. Jestliže strany sjednaly smluvní pokutu za každý den prodlení s plněním procentní sazbou z určité částky, jak plyne ze smlouvy, vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. Je tomu tak proto, že smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem, nikoli příslušenstvím pohledávky nebo opětujícím se plněním. Proto i promlčecí doba u každého jednotlivého práva na smluvní pokutu (za každý jednotlivý den prodlení) běží samostatně a nárok se nepromlčuje jako celek (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu z 29. 10. 2002 pod, Anonymizováno, sp. zn. 29 Odo 847/2001, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 36/2003, či z 27. 1. 2011 pod sp. zn. 33 Cdo 2637/2008).10. Již z toho, že za každý konkrétní den prodlení vzniká věřiteli samostatné právo na smluvní pokutu, které se mimo jiné i samostatně promlčuje, je zřejmé, že věřitel musí u dlužníka nárok na smluvní pokutu uplatnit vždy za zcela konkrétní (jasně označené) dny. Vedle toho v dan