35 Co 9/2026-99 – Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč a výrokem II uložil žalobci povinnost v třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč.2. Po doplnění žalobních tvrzení má uvedená částka představovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem ze strany , Anonymizováno, v průběhu žalobcem vykonávaného trestu odnětí svobody. Konkrétně za dílčí zásahy spočívající v (i) nezákonné a ponižující prohlídce cel a osobní prohlídce provedené , datum, požaduje náhradu , částka, , (ii) v kontrole a znehodnocování korespondence a známek náhradu 100 000 Kč, (iii) v diskriminačním zacházení ze strany věznice , adresa, oproti odsouzeným na jiných odděleních náhradu 100 000 Kč a (iiii) v nezákonném ukončení studia žalobce a přemístění do Věznice , adresa, náhradu 200 000 Kč. Vyšel okresní soud z toho, že žalobce u žalované dopisem doručeným 23. 11. 2023 uplatnil nárok na náhradu 1 300 000 Kč v souvislosti s nezákonným jednáním příslušníků vězeňské služby při osobní prohlídce 8. 6. 2023. Následně k výzvě žalované svůj nárok dopisem doručeným 17. 1. 2024 rozšířil, když požadoval nahradit nemajetkovou újmu i za nesprávný úřední postup spočívající v kontrole a znehodnocení korespondenci, omezení při praní prádla a odepření možnosti studia, aniž by však zadostiučinění za tyto nově tvrzené zásahy jakkoli vyčíslil. Žalovaná namítla promlčení nároku. Uzavřel okresní soud, že ve vztahu k nároku na 1 300 000 Kč v souvislosti s provedením osobní prohlídky dne 8. 6. 2023 byl nárok u soudu uplatněn 17. 7. 2024, tedy po uplynutí více než třinácti měsíců. Přestože promlčecí doba neběžela od uplatnění požadavku na tuto částku u žalované v rámci jeho předběžného projednání dne 23. 11. 2023 po dobu šesti měsíců, tj. do 23. 5. 2024, k okamžiku podání žaloby již marně uplynula šestiměsíční promlčecí doba. Ohledně částky 1 300 000 Kč je námitka důvodnou, přičemž netvrdil žalobce, že by se namítaný rozpor s korektivem dobrých mravů dotýkal okolností, za nichž došlo k promlčení, popřípadě okolností uplatnění námitky promlčení. Okolnosti vzniku samotného nároku jsou ve vztahu k případnému rozporu námitky promlčení s dobrými mravy nevýznamné. Ohledně zbylých jednání, ad (ii) až (iiii), popsaných v podání ze 17. 1. 2024, jejich uplatnění u žalované nedostálo požadavku určitosti, když jednotlivé nároky nebyly vyčísleny. Uplatnění nároku u příslušného úřadu přitom musí minimálně odpovídat tomu, aby v něm byl dostatečně určitě vymezen po skutkové stránce nezákonný postup či rozhodnutí, specifikována utrpěná újma, tvrzena příčinná souvislost mezi těmito předpoklady a musí z něj být patrno i to, čeho konkrétně se poškozený domáhá. Protože ohledně částky 700 000 Kč nebylo podání žalobce z 17. 1. 2024 způsobilé splnit podmínky řádného uplatnění nároku u žalované, nebyla tato podmínka uplatnění nároku u soudu splněna a žaloba musela být i co do této částky zamítnuta. Zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada všech nákladů vynaložených v řízení, spočívající ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu.3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolal žalobce. Nesouhlasí s posouzením vznesené námitky promlčení. Může být uplatnění námitky promlčení výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, byť obecně institut promlčení práva přispívá k jistotě v právních vztazích. V rozporu s dobrými mravy je tehdy, kdy by bylo výrazem zneužití práva na úkor druhého účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Žalobce jako osoba bez právního vzdělání svým přípisem doručeným žalované 17. 1. 2024 doplnil své předešlé obsahově nedostatečné a neurčité podání tak, že popsal nesprávný úřední postup při osobní prohlídce vězňů 8. 6. 2023 a dále při kontrole a znehodnocení korespondence ve věznici , adresa, , omezení při praní prádla a odepření možnosti studia. Měl za to, že teprve podáním ze dne 17. 1. 2024 došlo k řádnému uplatnění práva vůči žalované, teprve od tohoto okamžiku začala běžet šestiměsíční lhůta, ve které měla žalovaná sdělit své stanovisko k jím vznesenému nároku. Dle žalobce se v případě uplatněné námitky promlčení jedná o nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo dle soudu neuplatnil. Navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.5. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. V řízení byl uplatněn nárok na odškodnění nemajetkové újmy, za níž má žalovaný odpovídat v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů , Anonymizováno, věznici , adresa, v době, kdy zde žalobce vykonával trest odnětí svobody. Pasivně legitimovaným ve sporu je v takovém případě stát jednající Ministerstvem spravedlnosti jako ústředním orgánem státní správy pro vězeňství (§ 6 odst. 1, 2 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb., ve spojení s § 11 odst. 3 zák. č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon). Žalovaná uplatnila námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.7. Objasnil okresní soud správně, že žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované nejprve dopisem doručeným žalované 23. 11. 2023. V něm požádal o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 300 000 Kč, a to v souvislosti „s úmyslným jednáním příslušníků VSČR , adresa, při prohlídce 8. 6. 2023 na oddíle , Anonymizováno, “. Krom toho neurčitě tvrdil i to, že byl poškozován po celou dobu „svého pobytu“ ve věznici , adresa, až do přeřazení 24. 10. 2023. K výzvě žalované uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu doplnil žalobce dopisem doručeným žalované 17. 1. 2024. V něm jednak podrobněji vymezil, v jakém jednání vězeňské služby při kontrole oddílu a osobní prohlídce dne 8. 6. 2023, které se musel podrobit, spatřuje nesprávný úřední postup. Dále specifikoval, v čem konkrétně mělo spočívat jeho poškozování „po celou dobu jeho pobytu“ ve věznici , adresa, . Vymezil tak další tři zásahy, jimiž mu měla být způsobena nemajetková újma, a sice (ii) bezdůvodné znehodnocování korespondence, (iii) oproti jiným oddělením nemožnost praní v pračce a (iiii) odepření dokončení studia. Jakou náhradu (formu a výši zadostiučinění) za újmu vzniklou těmito vytýkanými jednáními, která žalobce považuje za nesprávný úřední postup, žalobce neuvedl. Nesouhlasné stanovisko s uplatněnými nároky žalovaná žalobci sdělila dopisem z 23. 5. 2024. Žalobu podal žalobce u okresního soudu 17. 7. 2024, přičemž uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2 000 000 Kč. Neurčitou žalobu potom doplnil podáním ze 4. 5. 2025 tak, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 600 000 Kč za nezákonnou prohlídku cel a osobní prohlídku dne 8. 6. 2023 (i), ve výši 100 000 Kč za znehodnocování korespondence (ii), ve výši 100 000 Kč za diskriminační jednání – nemožnost prát prádlo v pračce (iii) a ve výši 200 000 Kč za znemožnění pokračování ve studiu (iiii). Z obsahu spisu dále plyne, že žalobce (který to i tvrdí) byl z věznice , adresa, přeřazen do věznice , adresa8. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (jinde též jen zák. č. 82/1998 Sb.), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.9. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.10. Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.11. Jak plyne z citované právní úpravy, promlčecí doba v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy (způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, a proto podléhající úpravě zák. č. 82/1998 Sb.) činí šest měsíců a po dobu ode dne jeho uplatnění u příslušného úřadu do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, dochází k jejímu stavení (promlčecí lhůta neběží). Z uvedeného je zřejmé, že je-li nárok na náhradu nemajetkové újmy podléhající režimu zák. č. 82/1998 Sb., uplatněn až po uplynutí jednoho