8 Co 302/2025-134 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 847,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 847,40 Kč od 3.11.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve stejné lhůtě povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 205,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel dne 3. 6.2022 se žalobkyní Smlouvu o , Anonymizováno, (dále již jen smlouva), jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, ze strany žalobkyně pro žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy jsou , obchodní podmínky, , s jejichž zněním vyjádřil žalovaný souhlas podpisem smlouvy. Mezi stranami smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému k účtu debetní kartu. V článku 5. smlouvy bylo dojednáno, že majitel účtu je oprávněn použít peněžní prostředky pouze do výše disponibilního zůstatku na účtu. Pokud by došlo k přesažení disponibilního zůstatku (bez ohledu na to, zda k němu dojde využitím více peněžních prostředků ze strany majitele účtu, nebo zúčtováním poplatků a dalších plateb ze strany žalobkyně), dojde ke vzniku debetního zůstatku. Majitel účtu je povinen debetní zůstatek ihned uhradit, pokud tak neučiní, může žalobkyně požadovat úroky z prodlení v zákonné výši. Úroky z prodlení jsou splatné ihned, na konci kalendářního měsíce jsou připsány k debetnímu zůstatku a žalobkyně je oprávněna v následujícím měsíci účtovat úroky z prodlení z takto navýšené částky. Z potvrzení o převzetí debetní karty ze dne 13.6.2022 má soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný od žalobkyně tohoto dne převzal debetní kartu. Z historie pohybů na bankovním účtu č. , č. účtu, a výpisu z tohoto účtu za období od 1.6.2023 do 30.9.2023 vzal za prokázané, že na předmětném účtu došlo v období od 14.6.2023 do 30.9.2023 ke vzniku (nepovoleného) debetu v rozsahu částky 15 847,40 Kč, když kladný zůstatek vykazoval účet naposledy dne 14.6.2023 ve výši 24 084,02 Kč, poté došlo k transakci 28 000 Kč k tíži účtu (výběr/platba kartou), v důsledku níž se účet dostal do debetu ve výši -3 915,98 Kč. Od tohoto data již na účet přišla pouze platba 650 Kč (dne 15.6.2023), která snížila debet na částku -3 265,98 Kč. Ostatní transakce na účtu směřovaly k prohlubování vzniklého debetu (výběr/platba kartou dne 16.6.2023 ve výši 9 600 Kč, výběr/platba kartou dne 16.6.2023 ve výši 99 Kč, výběr/platba kartou dne 16.6.2023 ve výši 90 Kč, výběr/platba kartou dne 16.6.2023 ve výši 260 Kč, výběr/platba kartou dne 19.6.2023 ve výši 1 019,90 Kč. Žalobkyně prokázala, že v důsledku vzniku nepovoleného debetu na účtu žalovaného vyhotovila dne 26. 6. 2023 výzvu k úhradě debetního zůstatku a dne 26. 7. 2023 upomínku k úhradě debetního zůstatku, účtovala k tíži účtu žalovaného oprávněně poplatky ve výši 23 Kč (dne 26.6.2023) a 72 Kč (dne 26.7.2023) za poštovné, poplatek ve výši 300 Kč za výzvu (dne 26.6.2023) a poplatek ve výši 500 Kč za upomínku (dne 26.7.2023). Protože nepovolený debet trval v měsících červen až září 2023, žalobkyně oprávněně v souladu s textem článku 5. smlouvy účtovala k tíži účtu na konci každého z těchto 4 měsíců úrok z prodlení, a to ke dni 30.6.2023 v částce 86,11 Kč, ke dni 31.7.2023 v částce 192,15 Kč, ke dni 31.8.2023 v částce 200,83 Kč a ke dni 30.9.2023 v částce 98,43 Kč, včetně transakčního poplatku ve výši 40 Kč (dne 16.6.2023) tak ke dni 30.9.2023 dosáhl nepovolený debet částky - 15 847,40 Kč. Za nepodstatné pro vznik nároku pak soud prvního stupně shledal, zda žalobkyně oznámila žalovanému vznik debetního zůstatku a zda mu doručila odstoupení od smlouvy a následné oznámení o zrušení účtu. Žalovaný popřel, že by od žalobkyně byl upozorněn na vznik nepovoleného debetu na účtu a nedokázal potvrdit, že by mu žalobkyně doručila odstoupení od smlouvy datované dnem 12.9.2023 a oznámení o zrušení účtu datované dnem 1. 11. 2023. Žalobkyně v důsledku své absence na jednání soudu prvního stupně nemohla obdržet výzvu a neprokázala tak, že by od smlouvy odstoupila (když se jedná o jednostranný úkon, jehož účinky nastávají právě až doručením druhé smluvní straně) a neprokázala rovněž, že by účet vedený pro žalovaného platně zrušila. Ani jedna z těchto skutečností (zda došlo k odstoupení od smlouvy či zda byl účet zrušen) však není pro posouzení nároku žalobkyně významná, neboť pro oprávněnost požadavku na úhradu částky odpovídající nepovolenému debetu je podstatné ujednání v článku 5. smlouvy, které (ve shodě s článkem , hodnota, obchodních podmínek žalobkyně) stanoví, že majitel účtu je povinen debetní zůstatek uhradit ihned (nikoliv tedy až po odstoupení od smlouvy či dokonce po zrušení daného účtu). Ačkoliv smlouva v článku 5. stanoví, že žalobkyně o vzniku debetního zůstatku majitele účtu (žalovaného) informuje (prvně zpravidla formou sms a případně dalšími výzvami zpoplatněnými dle sazebníku), není ani okolnost, zda byl žalovaný o vzniku debetu ze strany žalobkyně informován, nezbytnou podmínkou pro vznik oprávnění žalobkyně na zaplacení částky odpovídající rozsahu vzniklého debetu po žalovaném požadovat. Na zjištěný skutkový stav aplikoval § 2662 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.) a § 2665 o. z. a požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 847,40 Kč zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení, neboť má za prokázané, že žalovaný byl dne 3.11.2023 i nadále v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení rovněž ode dne 3.11.2023, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 15 % ročně). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o.s.ř.) a přiznal je v řízení plně úspěšné žalobkyni. Do náhrady zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem, které stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to odměny za 3 úkony právní služby po 1 740 Kč – převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby včetně jejího doplnění v podání ze dne 28.5.2025 a z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž nesouhlasil s výši požadované částky i s přiznáním úroků z prodlení, neboť nebyl dostatečně prokázán právní základ vzniku celé částky a nebylo jednoznačně doloženo, že došlo k platnému a vědomému přijetí podmínek smlouvy z jeho strany. Požadoval, aby odvolací soud přezkoumal, zda byla pohledávka žalobkyně dostatečně doložena v souladu s § 132 o.s.ř. a zda byly splněny náležitosti § 114c a násl. o.s.ř. v rámci procesního postupu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání nebo, aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že má za to, že tvrdila všechny skutečnosti potřebné pro přiznání jejího nároku a tato tvrzení doložila důkazy, a proto je vzal soud za prokázány. Žalovaný se nemůže dovolávat, že nebyl seznámen s podmínkami smlouvy, neboť svým podpisem výslovně souhlasil se všemi ujednáními smlouvy, včetně smluvních podmínek. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§ 201 a § 204 o.s.ř.) a je přípustné, přezkoumal ho podle § 212, § 212a o.s.ř. a neshledal odvolání žalovaného důvodným.6. V posuzované věci soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném ke zjištění všech skutečností rozhodných pro posouzení nároku. Při dokazování se zaměřil na obranu žalovaného, který před soudem prvního stupně tvrdil, že si není vědom žádného závazku vůči žalobkyni a popřel základ i výši nároku. Soud prvního stupně dokazování provedl řádně v souladu s § 120 a násl. o.s.ř., když při jednání, kterého se žalovaný účastnil, přečetl všechny žalobkyní předložené listinné důkazy a umožnil žalovanému, aby se ke každému z důkazů vyjádřil. Obecně lze konstatovat, že žalovaný k většině listinných důkazů zaujal stejný postoj, když uváděl, že si nevzpomíná. Na závěr jednání byl žalovaný poučen podle § 119a o.s.ř. o tom, že je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy dříve, než soud ve věci vydá rozhodnutí, později tvrzené skutečnosti a navržené důkazy mohou být odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. Po tomto poučení nic jiného žalovaný netvrdil, ani nenavrhl důkazy.7. Obecně je třeba uvést, že odvolací řízení je založeno na systému neúplné apelace,