8 Co 366/2025-115 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 148 860 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci; nezaplatí-li žalovaný byť jednu splátku řádně a včas, stává se tím splatný celý dluh (výrok I.). Co do částky 104 132, 41 Kč, úroku a úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6 005 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.). Soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2022 revolvingový úvěr číslo , hodnota, ve sjednaném úvěrovém rámci ve výši 250 000 Kč. Pro revolvingový úvěr byla sjednána roční úroková sazba 19,88 % (RPSN: 21,8 %), žalovaný se zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 5 480 Kč celkem 276 921 Kč. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 263 940 Kč, přičemž žalobkyni postupně vrátil částku (v součtu) 115 080 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalobkyně tak požadovala dluh v celkové výši 252 992, 41 Kč, který sestával z neuhrazené jistiny ve výši 249 929, 25 Kč, poplatku za pojištění ve výši 1 463, 16 Kč, nákladu na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně vůči žalovanému uplatnila rovněž sjednaný úrok v roční sazbě 19,88 % kapitalizovaný za dobu do dne sepsání žaloby v částce 31 342, 07 Kč a dále z částky 249 929, 25 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu do sepsání žaloby v kapitalizované výši 8 366, 27 Kč a dále z částky 249 929, 25 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení.2. Okresní soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, že je předmětná smlouva neplatná proto, že ji akceptoval (podepsal) s využitím bankovní identity a v časové tísni. Žalovaný měl tak objektivně možnost (a dostatek času) prostudovat smluvní podmínky a smlouvu neuzavřít, pokud by měl výhrady. Okresní soud však akceptoval argumentaci žalovaného ohledně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru a dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť úvěr byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila deklarované příjmy žalovaného za období leden-březen 2022, zejména jejich výši a původ a rovněž nedostatečně posoudila celkové výdaje žalovaného. Podle závěru soudu prvého stupně se žalobkyně rovněž neopodstatněně spokojila se zjištěním v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že ke dni 17. 2. 2022 činil finanční zůstatek na jeho účtu 757 940, 97 Kč. Dále okresní soud poukázal na zjištění vyplývající z výpovědi žalovaného, že než požádal o úvěr žalobkyni, žádal o nižší úvěr (s rámcem 170 000 Kč) , právnická osoba, , která však jeho žádosti nevyhověla. Úvěrovou smlouvu tak dle § 87 odst. 1, věta prvá ZSÚ, posoudil jako neplatnou a pokud žalovaný z úvěrového rámce čerpal celkem částku 263 940 Kč, na její úhradu žalobkyni zaplatil v součtu 115 080 Kč, je povinen vrátit zbylou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 148 860 Kč, nikoliv však úrokové příslušenství. S ohledem na zjištění, že žalovaný je bez zaměstnání, v evidenci úřadu práce, a tedy bez příjmu, u soudu je proti němu vedeno několik řízení o zaplacení peněžitých dluhů, povolil okresní soud žalovanému k úhradě dluhu měsíční splátky ve výši 3 000 Kč (pod ztrátou výhody splátek). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 104 132, 41 Kč a uplatněného úrokového příslušenství, žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na poměrný úspěch a neúspěch obou stran a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovanému byla přiznána proti žalobkyni poměrná část nákladů řízení odpovídající částce 6 005 Kč jako náklady za právní zastoupení advokátem.3. Proti tomuto rozsudku, výlučně proti zamítavému výroku a nákladovému výroku (výrok II., III.) podala žalobkyně včasné odvolání. Odvolatelka se neztotožnila se skutkovými závěry a právním posouzením ve stavu k otázce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy učiněné ze strany soudu prvého stupně. Namítala, že splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a v řízení před okresním soudem doložila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Při výpočtu maximálního limitu splátky poskytovatel úvěru zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, především si ověřil z výpisu z účtu za období od 17. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z nichž byly zjištěny příjmy žalovaného v příslušné výši poskytované zaměstnavatelem (, právnická osoba, ) a dále bylo zjištěno, že žalovaný disponoval finančními prostředky v nikoliv zanedbatelné výši, a to v částce 757 940, 97 Kč, kterou žalobkyně do výpočtu maximálního limitu splátky nijak neužila, ale při posouzení, zda úvěr poskytne, vzala v potaz tuto značnou finanční rezervu. Žalovaný v rámci účastnické výpovědi se vyjádřil k původu těchto finančních prostředků, které měly pocházet z prodeje nemovitosti. Z registru , Anonymizováno, dále vyplynulo, že v minulosti žalovaný splatil úvěr ve výši 170 000 Kč. Předmětný revolvingový úvěr rovněž částečně splatil. Odvolatelka se tak domáhala změny části napadeného rozsudku s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 104 132, 41 Kč s úrokovým příslušenstvím.4. Žalovaný se prostřednictvím zástupce k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že se zcela ztotožnil se zjištěním a závěry učiněné soudem prvého stupně a navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu.5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v části výroků odvoláním dotčených (výrok II., III.) včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.6. Odvolací soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že by předmětná úvěrová smlouva nebyla platná proto, že jí žalovaný akceptoval (podepsal) s využitím bankovní identity a v časové tísni. Lze souhlasit se závěrem, že při využití bankovní identity byla náležitě ověřena totožnost žalovaného, který měl objektivně dostatek času a možnost si smluvní podmínky prostudovat a podrobně se s nimi seznámit. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem a zjištěním soudu prvého stupně o neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ s tím, že spotřebiteli byl poskytnut úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ v souvislosti s pochybením poskytovatele úvěru při zkoumání a posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Po podání žádosti o poskytnutí úvěru žalobkyně ověřila z výpisu účtu žalovaného příjmy žalovaného ve výši 28 848 Kč dne 28. 2. 2022 a v částce 13 552 Kč ze dne 10. 3. 2022, z výpisu účtu plyne, že tyto příjmy jsou poskytnuty z účtu fyzické osoby (, jméno FO, ), dle zprávy pro příjemce jde však o platbu od zaměstnavatele (, právnická osoba, ). Žalobkyně tak neměla důvod o charakteru a původu těchto příjmů pochybovat. Především však žalobkyně ověřila, že ke dni 17. 2. 2022 žalovaný disponoval zůstatkem na účtu ve výši 757 940, 97 Kč. Žalovaný sám uvedl, že z poskytnutého úvěru chtěl financovat nákup dodávky pro další práci, z tohoto záměru však sešlo a dodávkové vozidlo nepořídil. Pokud žalobkyně vycházela z pozitivních informací ve vztahu k osobě žalovaného z různých registrů a zohlednila značnou finanční rezervu zůstatku na jeho účtu, nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Úvaha okresního soudu o tom, že peněžní prostředky v určité výši na účtu žalovaného nemusí znamenat, že jde o prostředky, s nimiž je oprávněn disponovat a že by mohlo jít například o úschovu pro jinou osobu, není podložena náležitým skutkovým zjištěním. Okresní soud sice správně poukázal, že v období od 17. 2. do 16. 3. 2022 výdaje z účtu žalovaného v celkové výši 88 151, 23 Kč výrazně převyšovaly celkové příjmy, jak odvolatelka přiléhavě argumentuje, s ohledem na celkový zůstatek však žalovaný neměl potřebu své výdaje omezovat. Následný způsob hospodaření žalovaného a výdaje z jeho účtu však nelze klást k tíži žalobkyně, neboť k tomuto jednání žalovaného došlo až po poskytnutí samotného úvěru. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nepostupovala v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 11. 4. 2022 lze považovat za platnou. Žaloba na nesplacený dluh z úvěrové smlouvy včetně úrokového příslušenství tak byla podána důvodně.7. Vyhovující část výroku rozsudku okresního soudu (výrok I.), včetně lhůty splatnosti ve formě měsíčních splátek, nebyla odvoláním účastníků napadena a nabývá proto samostatně právní moci.8. Způsob hospodaření a nakládání s finančními prostředky ze strany žalovaného v době, kdy úspěšně získal úvěr a k jeho získání prokazoval schopnost tento úvě