95 Co 17/2026-1094 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu, kterou žalobce požadoval určit, že je vlastníkem nemovitostí: 1) pozemků p. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , 2) pozemků p. č. st. , Anonymizováno, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , 3) pozemků p. č. , Anonymizováno, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , 4) pozemku p. č. , Anonymizováno, zapsaného v katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , a 5) pozemků p. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal určení, že je vlastníkem značného množství nemovitostí na území celé České republiky. Ohledně většiny nemovitostí okresní soud vyslovil svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena jiným soudům. Předmětem řízení tak zůstaly jen nemovitosti v katastrálních územích , adresa, a , adresa, . Naléhavý právní zájem na určení svého vlastnictví žalobce podle okresního soudu přímo nezmínil, ale z obsahu žaloby lze dle okresního soudu dovodit, že ho odůvodňuje nemožností docílit skutečného stavu vlastnictví jeho osobou po předchozích vlastnících – , Anonymizováno, , které , Anonymizováno, a které jsou dosud vedeny jako vlastníci v katastru nemovitostí. Žalobce tvrdil, že je jejich právním nástupcem. Podle okresního soudu nebyla žalobcem dostatečně tvrzena skutková stránka, zejména vlastnictví původními vlastníky, nástupnictví po původních vlastnících. Ohledně pasivní legitimace žalované absentovala jakákoliv tvrzení. K žalobě byly připojeny výpisy z katastru nemovitostí a soukromě zpracované genealogické přehledy, z nichž žalobce dovozuje dědické posloupnosti po původních vlastnících, dosud zapsaných v katastru nemovitostí.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a upozorňovala na to, že žaloba je zcela nedostatečně skutkově vymezena, není tvrzena dědická posloupnost po původních vlastnících, a tedy ani aktivní legitimace žalobce. U některých tvrzených původních vlastníků upozorňovala, že v , Anonymizováno, nezahynuli, jejich vlastnictví trvalo a dědicem po úmrtí byl někdo jiný než žalobce. Žalovaná se vyjádřila ke každému z tvrzených předků či příbuzných žalobce.4. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, neboť stav ohledně předmětných nemovitostí zapsaný v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným žalobcem tvrzeným právním stavem. Okresní soud rekapituloval, že se žaloba týká nemovitostí původních vlastníků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , jméno FO, a , jméno FO, . Okresní soud zdůraznil, že ohledně těchto původních vlastníků chyběla v žalobě tvrzení o nabývacích titulech těchto původních vlastníků, chyběly výpisy z tehdejší pozemkové knihy a nebyla specifikována dědická posloupnost z původních vlastníků na žalobce. Podle okresního soudu jediná reakce ze strany žalobce na výzvy k doplnění a navržení důkazů byla prostá e-mailová podání samotného žalobce, bez ověřeného el. podpisu, ke kterým však okresní soud nemohl přihlížet. Samotný žalobce se snažil doplnit dědičnou posloupnost.5. Podle okresního soudu bylo dáno žalobci opakovaně při jednání poučení dle § 118a o. s. ř. o tom, že nejsou dosud vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti: zejména původní vlastnictví osob , Anonymizováno, , jejich úmrtí v , Anonymizováno, , právní nástupnictví žalobce, ohledně původního vlastnictví rozsah toto vlastnictví (absence veškerých původních vlastnictvích titulů z pozemkových knih). Právní zástupce žalobce byl dle okresního soudu o tomto všem poučen s tím, že nedoplní-li žalobu, výsledkem bude jeho neúspěch v řízení. Okresním soudem bylo zdůrazněno, že nelze odkazovat na „jakési přílohy“, už vůbec ne na e-mailová podání samotného žalobce, ke kterým se nepřihlíží. Vše musí být obsaženo a skutkově vylíčeno v samotné žalobě tak, aby byla perfektní, v opačném případě žalobce neuspěje. Podle okresního soudu nemohl soud učinit žádné závěry ohledně skutkového tvrzení žaloby, dosud nejasná skutková tvrzení žalobce nebyla doplněna, aby tvořila jednotný skutkový celek, žádné důkazy nebyly navrženy, soud tak nemohl učinit žádný závěr o skutkovém stavu, ani právní hodnocení a žalobě tak nemohlo být vyhověno a byla zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Nesprávnost rozsudku okresního soudu spatřuje v tom, že okresní soud neprovedl žádné dokazování, a to ani důkazy uvedenými v žalobě, ani důkazy, které žalobce sám zaslal, byť e-mailovou zprávou, soudu. V aktuální judikatuře se důkaz e-mailovými zprávami připouští. Spolu s podáním žaloby žalobce žádal o dodatečné projednání dědictví po svých předcích, přičemž řízení mělo být do doby pravomocného rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví přerušeno, neboť bez tohoto rozhodnutí nelze žalobě vyhovět ani žalobu zamítnout. Žalobce navrhuje, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.7. Žalovaná se s rozsudkem okresního soudu ztotožňuje. Podle žalované žalobce ani po řádném poučení smysluplně netvrdil základní fakta týkající se možného přechodu dotčeného majetku, a to včetně zcela základních údajů o právním nástupnictví. Nadto není pravdou, že by bylo třeba řízení přerušovat kvůli možným probíhajícím dědickým řízením, jelikož dědické usnesení není právním titulem nabytí vlastnictví, nota bene v případě, kdy byl žalobce vůči soudu, a to i přes poučení, jak uvedeno, zcela nečinný, kdy absentují v tvrzeních základní vysvětlení o tom, proč by žalobce měl být právní nástupcem původně zapsaných vlastníků nemovitostí, o jejichž určení vlastnictví se v řízení jedná. Není pak jasné, k čemu by okresní soud měl vést dokazování, když tvrzení žalobce jsou ohledně jeho nároku nedostatečná a žalobce na ně ani přes poučení nereagoval. Žalobce svou pasivitou tedy sám způsobil, že o žalobě bylo rozhodnuto zcela správně, tak, že byla zamítnuta. Žalovaná navrhuje, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.9. Žalobce v podané žalobě uvedl, že vlastníky předmětných nemovitých věcí byli jeho předci či příbuzní , Anonymizováno, , kteří buď v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zejména po , Anonymizováno, . Žaloba však postrádá tvrzení, jakým způsobem pozbyli vlastnictví , Anonymizováno, ve vztahu k pozemkům v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve vztahu k pozemkům v katastrálním území , adresa, , , jméno FO, ve vztahu k pozemku v katastrálním území , adresa, a , jméno FO, ve vztahu k pozemkům v katastrálním území , adresa, .10. Žalobce však nedoložil v případě , Anonymizováno, , , adresa, a , jméno FO, doklad o tom, zda a případně kdy uvedení , Anonymizováno, . Žaloba postrádá tvrzení, jakým způsobem tvrzení předchůdci pozbyli vlastnictví k předmětným nemovitostem. Při jednání krajského soudu dne , datum, zástupce žalobce uvedl, že ve vztahu k tvrzeným právním předchůdcům neuplatnil svůj restituční nárok ani mu nebylo přiznáno dědické právo v dědickém či pozůstalostním řízení. Žalobce nemá a nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení.11. K nároku na určení vlastnictví po , jméno FO, a , Anonymizováno12. Žalobce ve své žalobě tvrdí, že , jméno FO, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Své tvrzení však nedokládá a netvrdí ani kdy a jakým způsobem jim bylo vlastnictví odňato. Žalovaná pak v řízení doložila výměr ze dne 9. 10. 1950 (č. l. 864) a z konfiskační vyhlášku ze dne 6. 9. 1945 (č. l. 865 až 867), z nichž vyplývá, že majetek , jméno FO, a , adresa, byl konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., neboť se oba přihlásili k , Anonymizováno, .13. I kdyby však bylo tvrzení žalobce pravdivé, nemohla by být jeho žaloba úspěšná.14. Při posouzení pozůstalosti se vždy vychází z právních předpisů účinných v době smrti zůstavitele (srov. zejm. § 3070 o. z.). I v současné době by se proto v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , kteří dle tvrzení žalobce zemřeli v , Anonymizováno, , postupovalo podle ustan