112 C 111/2019-56 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem z 12. 8. 2019 domáhala rozvodu manželství, a to z důvodu, že od roku 2009 se s manželem neviděla, protože opustil společnou domácnost. 2. Manžel se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady č. 2201/2003 a § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dospěl k závěru, že je na místě s přihlédnutím k § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikovat český občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne [datum] v [obec] (oddací list – č. l. 2). Z manželství se narodilo nezletilé dítě, u něhož bylo o jejich výchově a výživě pro dobu po rozvodu rozhodnuto zdejším soudem (rozsudek – č. l. 7). Dle sdělení manželky se manžel rozhodl vrátit se ke své první manželce, což jí oznámil v době, kdy již byl na letišti, od té doby o něm nic neví. 5. Na základě právního posouzením ve smyslu § 755 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je nutné návrhu na rozvod manželství vyhovět. V řízení byla zjištěna příčina rozvratu manželství, když rozvod manželství nebude zároveň v rozporu se zájmem nezletilého. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kdy v řízení o rozvod manželství účastníci na náhradu nákladů právo nemají, ledaže by opačné rozhodnutí odůvodňovaly okolnosti případu nebo poměry účastníků. Takové skutečnosti však v projednávané věci soud neshledal. Výrok pod bodem III. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy manželka splnila podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků, pročež v řízení o rozvod manželství nelze poplatkovou povinnost přenést na druhého z manželů.