13 C 113/2020-88 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] ve znění doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] domáhala zaplacení částky 55 244,99 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila dne [datum]. Úvěruschopnost žalobkyně byla prověřena v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované v nebankovní registrech i interních databázích. Žalovaná zároveň podala čestné prohlášení o svých výdajích a příjmech. RPSN úvěru činila 14,38 % (úroková sazba byla sjednána ve výši 13,50 %) a žalovaná měla úvěr vrátit ve splátkách ve výši 1 232 Kč měsíčně, jež měla hradit od [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátky splatné dne [datum]. Jelikož žalovaná nehradila ani na výzvy žalobkyně, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni [datum]. Na základě ze smlouvy o úvěru požadovala nesplacenou jistinu úvěru ve výši 48 341,77 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 6 390 Kč, sjednaný obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále pak žalobkyně požadovala částku 513,22 Kč, a to na základě nepovoleného debetu žalované na bankovním účtu, jež byl veden na základě smlouvy o bankovních službách ze dne [datum]. Debet vznikl na základě úhrad na exekuční řízení žalované. Žalobkyně kvůli tomuto nepovolenému přečerpání odstoupila od smlouvy o bankovních službách a bankovní účet žalované byl zrušen ke dni [datum]. K tomuto dni činil nepovolený debet částku 513,22 Kč. 2. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila a dále, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení soudního jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V předmětném usnesení pak byla žalovaná poučena, že pokud se k výzvě soudu nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v návrhu na zahájení řízení. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům. 4. Žalobkyně a žalovaná spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu a vydání debetní karty (Smlouva o bankovních službách ze dne [datum]). Na bankovním účtu žalované vznikl [datum] záporný zůstatek (výpis z účtu žalované za období od [datum] – [datum]). Žalobkyně následně od smlouvy o bankovních služeb odstoupila a požadovala po žalované zaplacení záporného zůstatku (odstoupení od smlouvy, oznámení o zrušení účtu, upomínka). Žalobkyně poskytla žalované, na základě její žádosti ze dne [datum] úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl žalované vyplacen dne [datum]. Žalovaná se úvěr zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách (1. splátka ve výši 562,50 Kč, 2. – 71. splátka ve výši 1 232 Kč a 72. splátka ve výši 1 181,43 Kč). Úroková sazba byla ve výši 13,50 % ročně a RPSN ve výši 14,38 %. Žalovaná čestně prohlásila, že její měsíční příjmy jsou 150 000 Kč měsíčně po zdanění. Výdaje vyčíslila na částku na 63 000 Kč měsíčně. Žalovaná neměla žádný negativní záznam v systému NRKI, [příjmení], ani v rámci obchodní skupiny žalobkyně. Dále bylo v rámci smlouvy o úvěru sjednáno pojištění žalované, za které se zavázala hradit 60 Kč měsíčně (žádost žalované o poskytnutí úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobní úvěr, interní účetní doklad o zaplacení). Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a úvěr byl následně žalobkyní zesplatněn ke dni [datum] (upomínky žalobkyně, oznámení o zesplatnění s výzvou k úhradě). 5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 a násl. o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 124v zákona č. 284/2009 Sb. může poskytovatel platebního účtu odstoupit od smlouvy o základním platebním účtu pouze tehdy, jestliže majitel základního platebního účtu poruší podstatným způsobem smlouvu o základním platebním účtu. 8. Dle ustanovení § 2004 odst. 3 o. z. zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle ustanovení § 9 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda ve smlouvě o úvěru byla dostatečně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Tuto otázku byl povinen soud zkoumat z úřední povinnosti. Uváděla-li žalobkyně, že v případě neplatnosti smlouvy by šlo o neplatnost relativní, je jeho názor nesprávný. Dikce § 9 ZSÚ jednoznačně stanovuje neplatnost absolutní, přičemž na tomto závěru se nic nemění ani po přijetí nového zákona, neboť Ústavní soud došel ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. US 4129/18 k závěru, že neprověření úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího je zásahem do základních práv úvěrovaného. Stejně tak není případný ani odkaz žalobkyně na rozsudek Soudního dvora EU C -449/13. Směrnice 2008 /48/ totiž stanoví pouze základní požadavky na členské státy, ty však mohou vlastní úpravou ochranu spotřebitele zvýšit, pokud tím neporušují jiné právní normy. Soud tedy posuzoval, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti a došel k závěru, že ano. Příjmy žalované výrazně přesahovaly její výdaje a žádné z registrů, ve kterých žalobkyně úvěruschopnost prověřovala, nevykazovaly negativní záznamy. Smlouva pak splňuje i jiné náležitosti. Úroky i roční procentní sazba nákladů nejsou nepřiměřené. Soud tedy smlouvu o úvěru shledal platnou. 12. Soud pak shledal všechny nároky uplatňované žalobkyní ze smlouvy o úvěru jako opodstatněné. Žalovaná smlouvu uzavřela a úvěr prokazatelně čerpala. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, a proto byl žalobkyní úvěr zesplatněn. Nárok na nesplacenou jistinu, úvěrové poplatky i obchodní úrok vyplývá z uzavřené úvěrové smlouvy a sazebníku žalobkyně, který byl součástí smlouvy. Zákonný úrok z prodlení pak žalobkyni náleží na základě § 1970 o. z. Žalovaná nárok nijak nezpochybnila, ani neuvedla, že by svoji povinnost k úhradě dluhu splnila, nebo se jí zbavila jiným způsobem. Soud tedy nároky ze smlouvy o úvěru žalobkyni přiznal. 13. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 513,22 Kč z důvodu nepovoleného debetu soud rozhodl tak, že nárok zcela přiznal. V řízení bylo přesvědčivě zjištěno, že účastníci smlouvu o bankovních službách uzavřeli a že žalované vznikl dluh v uplatňované částce v rozporu se smlouvou. Žalobkyně od smlouvy platně odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě. Žalovaná ani tento nárok nijak nezpochybnila, ani neuvedla, že by svoji povinnost k úhradě dluhu splnila, nebo se jí zbavila jiným způsobem. Soud ji proto zavázal k úhradě požadované částky. 14. O náhradě řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 210 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) ve výši 10 920 Kč Náklady právního zastoupení tvoří odměna právního zástupce za provedené úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t., konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu