19 C 150/2020-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svým žalobním návrhem podaným dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 38.334,18 Kč s příslušenstvím. 2. Ve svých skutkových tvrzeních uvedl, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] v níž se strany dohodly na užívání bankovních služeb. Právní předchůdce žalobce se zavázal zejména poskytnout žalované finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky ve výši 80.267,82 Kč, když žalovaná měla oproti tomu zejména povinnost řádně hradit měsíční splátky ve výši 2.000 Kč a dále dodržovat podmínky smlouvy o úvěru. 3. Žalovaná byla původním vlastníkem vyzvána k zaplacení dlužné částky 38.285 Kč, a poté jí bylo zasláno oznámení o prohlášení okamžité splatnosti celého úvěru. Následně došlo k postoupení pohledávky v celé výši, a to z původního poskytovatele úvěru na žalobce. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce. 4. Soud podřadil toto řízení pod režim ustanovení § 115 písm. a) o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Žalobce předložil k prokázání svých tvrzení tyto listinné důkazy: smlouvu o postoupení pohledávky, smlouvu o úvěru [číslo] výzvu k plnění, oznámení o zesplatnění dluhu, oznámení o postoupení pohledávky. 6. Podle ust. § 2395 NOZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva pak vycházela z ust. § 2 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., upravující tzv. smlouvu o vázaném spotřebitelském úvěru. 7. Ze skutkových tvrzení, která byla podpořena listinnými důkazy, soud zjistil, že dne [datum] uzavřela [role v řízení] s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, a poté, co nedodržela povinnost splátek, tedy nesplácela úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaná nyní dluží částku [částka] žalobci, jenž je ve sporu aktivně legitimován v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovaná byla zavázána úhradou nejen jistiny, ale i příslušenství ve výši 10 % p. a. od 1. 2. 2020 z částky 38.284,18 Kč do zaplacení v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. 8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že vznesené a uplatněné nároky v žalobě vůči žalované jsou důvodné a po podřazení pod výše citované zákonné ustanovení dospěl k závěru, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal k náhradě náklady v celkové výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.382 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.”) stanovená z tarifní hodnoty ve výši 38.334,18 Kč odpovídající výši odměny 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. l o. s. ř.).