94 C 104/2020-31 — Městský soud v Brně

1. Manžel se návrhem soudu doručeným dne 2.7.2020 domáhal rozvodu manželství. Manžel uvedl, že manželé společně žili rok v Brně a potom uzavřeli manželství. Dcera manželky však chtěla, aby s ní matka trávila více času, její manžel nechtěl, aby jeho žena jezdila více do České republiky, aby zde také nechtěla zůstat. Manželka tak 3.1.2018 odešla ze společné domácnosti a již se nevrátila ani manžela až do května 2020 nijak nekontaktovala, kdy mu pouze sdělila, že jí skončil v České republice pobyt. 2. Opatrovník manželky pouze zpochybňoval tvrzení manžela. 3. Cizí prvek je ve věci dán tím, že manželka je občankou Ukrajiny. Pravomoc českých soudů je dána, neboť v době zahájení řízení měl manžel bydliště na území České republiky a manželka na území Ukrajiny, manžel však návrh podal v České republice. Soud tak také vycházel rozhodného práva českého (čl. 30 bod 2, 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28.5.2001, uveřejněné sdělením Ministerstva zahraničním věcí č. 123/2002 Sb. m.s.). 4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: 5. Z výpisu z ISZR vyplývá, že manželka získala pobyt v České republice dne 19.7.2004, kdy v roce 2006 až 2008 měla adresu pobytu na adrese Přízova 12, Brno. 6. Manželé se seznámili v roce 2007 v zaměstnání u společnosti Agro Tuřany, kdy manželka bydlela v ubytovně na Přízové, kam ji manžel doprovázel. Kvůli tam nevyhovujícím podmínkám začali manželé bydlet společně, nejprve v domě rodičů manžela ([obec], [ulice a číslo]) společně s nimi, a potom již sami dva v bytě o patro níž. 7. Z výpisu z ISZR vyplývá, že od 19.11.2008 byla adresa pobytu manželky v [obec], [ulice a číslo]. 8. Dne [datum] uzavřeli manželé před Úřadem městské části města Brna, Brno Židenice, manželství (výslech manžela, oddací list). Manželství bylo spokojené. Manželka jezdila každý rok na dovolenou na Ukrajinu, dvakrát přijela na pracovní vízum za manželkou do České republiky také dcera manželky [jméno] [příjmení] a její manžel [jméno] [příjmení]. Dcera manželky však své matce vyčítala, že s nimi netráví více času. Zeť manželky zase nechtěl svou ženu pouštět častěji za matkou do České republiky, neboť měl obavy z toho, aby zde také nechtěla začít žít. To že manžel zval dceru manželky do České republiky nesl zeť manželky nelibě. Manželé rodinu dcery manželky finančně podporovali, rodina manželky však chtěla, aby manželka byla více s nimi resp. šla pracovat do Německa, kde si více vydělá. Mezi manžely kvůli tomu vznikaly od roku 2016 neshody. Manželka si při svém pobytu na Ukrajině v říjnu 2017 našla práci v Německu a dne 3.1.2018 se již nevrátila do společné domácnosti, kdy manžela o těchto svých krocích předem neinformovala a kontaktovala jej až v květnu 2020, kdy mu pouze sdělila, že jí v březnu 2020 nebyl již prodloužen pobyt v České republice (výslech manžela). 9. Soud vycházel z výslechu manžela, který jej měl za věrohodný, neboť manžel vypovídal souvisle a logicky, spontánně popsal také detaily svého počínání (seznámení, společný život, vztahy s rodinou manželky, hledání manželky po jejím náhlém odchodu, důvody jejího odchodu). Návrh na rozvod manželství podal manžel poté, kdy jej manželka v květnu 2020 naposledy telefonicky kontaktovala a kdy bylo již zřejmé, že manželka nemá již na manželství zájem. Nesoulad ohledně okamžiku ukončení pobytu manželky v České republice neměl soud za natolik podstatný, neboť manžel nemusel mít přehled o trvání pobytu manželky v České republice. Výpověď manžela byla v souladu z výpisem z ISZR manželky v tom, že před uzavřením manželství měla manželka pobyt na ubytovně na ulici Přízové, v době uzavření manželství byl pak tento přepsán do domu rodičů manžela – na ulici Slámovu. 10. Děti se za trvání manželství nenarodily (výpis z ISZR manžela a manželky). 11. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé spolu déle než dva roky nežijí a nestýkají se, společně nehospodaří, na obnovení manželství nemají zájem (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku). Příčinou rozvratu manželství byl vliv rodiny manželky, která naléhala na to, aby manželka trávila více času doma na Ukrajině, resp. vydělávala v lukrativnějším Německu a současně měla obavu, aby dcera manželky nevyhověla pozváním manžela do České republiky a případně zde pak také nezůstala. Následný náhlý odchod manželky ze společné domácnosti bez předchozího ani následného vysvětlení manželovi pak vedl k citové odcizení manželů (§ 756 občanského zákoníku). Soud proto návrhu manžela vyhověl a manželství výrokem I. rozvedl. 12. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z manželů právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci v řízení o věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 23 z.ř.s.). 13. Výrokem III. přiznal soud opatrovníku manželky právo na náklady na zastoupení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření ze dne 4.1.2021, účast u jednání dne 5.1.2021) ve výši 3 600 Kč (sazba odměny za zastupování činí za jeden úkon právní služby částku 1 200 Kč - § 9 odst. 1 ve spojení s § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů opatrovníka za tři úkony právní služby ve výši částku 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkově tak soud přiznal opatrovníku manželky na nákladech na zastoupení manželky částku 4 500 Kč, která bude po právní moci tohoto usnesení poukázána opatrovníku manželky z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně. 14. Výrokem IV. uložil soud manželce zaplatit České republice – Městskému soud v Brně náhradu nákladů řízení, které doposud nesla, tj. náklady na zastoupení manželky opatrovníkem (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).