104 EC 10364/2011-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.022 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se dne [datum] při prováděné přepravní kontrole v [obec], na lince [číslo] (ve stanici [ulice]) provozované právním předchůdcem žalobce – [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. nemohl prokázat platnou jízdenkou a je tedy povinen zaplatit nejen jízdné ve výši 22 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], a.s. postoupena žalobci. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z usnesení Krajského soudu v [obec], ze dne 24.4.2015, č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že soud schválil oddlužení dlužníka – žalovaného a mezi pohledávkami, které je dlužník povinen uspokojit byla pod položkou 10 uvedena pohledávka právního předchůdce žalobce – [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. za žalovaným ve výši 20.891,46 Kč. Z usnesení Krajského soudu v [obec], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalovaného (výrok I.) a dlužník byl osvobozen od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále určil, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jakož i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV). Výrok I. usnesení nabyl právní moci dne [datum] a výrok IV. nabyl právní moci dne [datum]. 3. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, splní-li dlužník řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. (odstavec 1). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (odstavec 4). 4. Jak je uvedeno shora, soud schválil oddlužení žalovaného a následně bylo žalovanému dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona přiznáno osvobození od placení zbytku dluhů. Tímto se předmětná pohledávka žalobkyně za žalovaným ocitla ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. To znamená, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat, neboť v soudním řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. Proto byla žaloba zamítnuta. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.