108 C 129/2019-90 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána k úhradě částky 5.096 Kč a zákonných úroků z prodlení od 22. 3. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala žalobkyně skutečností, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění dne [datum]. Účelem smlouvy bylo sdružené pojištění vozidla a předmětem pojištění bylo vozidlo tovární značky Mercedes, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 25.450 Kč s roční splatností. Den [datum] došlo k uzavření dodatku ke smlouvě, na základě kterého bylo pojistné navýšeno na částku 39.473 Kč. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 23. 1. 2018 ani po opakovaných urgencích. Účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly ke dni 21. 3. 2018. Žalovaná dluží na pojistném za období od 23. 1. 2018 do 21. 3. 2018 částku 5.096 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Žalovaná rozporovala uzavření pojistné smlouvy, když u podpisu žalované bylo razítko [právnická osoba] a ze smlouvy tak nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli být smlouvou vázána. Žalovaná tak má za to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy mezi účastníky. Žalovaná dále namítala, že jí nebyla doručena předžalobní výzva, proto by neměly být žalobkyni přiznány náklady řízení. Rovněž tak žalobkyně nemůže současně požadovat náklady s uplatněním pohledávky a náhradu nákladů řízení. Na základě provedeného dokazování soud ze z pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a záznamu z jednání z [datum] zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla s dohodnutým počátkem pojištění od 23. 1. 2018 na dobu neurčitou. Pojistné bylo sjednáno ve výši 25.450 Kč s tím, že bude hrazeno ročně. Uzavření smlouvy potvrdil i slyšený svědek [příjmení], který v předmětné době působil ve funkci jednatele žalované. Tento svědek uvedl, že za žalovanou smlouvu uzavíral a podepsal ji. Vozidlo, které je předmětem smlouvy, bylo v té době ve vlastnictví žalované. Dále pak bylo zjištěno, že dne [datum] účastníci ujednali změnu pojistné smlouvy [číslo] kterou došlo k navýšení pojistného na částku 39. 472 Kč ročně (takto pak bylo vyhotoveno i roční vyúčtování na následující pojistné období ze dne [datum]). Rovněž tuto změnu smlouvy za žalovanou uzavíral svědek [příjmení], který potvrdil, že smlouvu podepsal a že v té době jednal za žalovanou. Razítko [právnická osoba] se na smlouvě ocitlo jeho nedopatřením, neboť v té době figuroval jako jednatel ve více společnostech. Z přehledu předpisu plateb soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] v celkové výši [číslo], kde kalkulovala se změnou výše pojistného ze dne 26. 2. 208 a [datum]. Z oznámení o zániku pojištění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že pojištění zaniklo ke dni [datum] a současně ji vyzvala k úhradě dlužného pojistného ve výši 5.096 Kč. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně vyzývala žalovanou jak k úhradě dlužného pojistného za dobu trvání smlouvy, tak i administrativního poplatku ve výši 200 Kč. Ze záznamu jednání a smlouvy o změně pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v uvedený den mělo proběhnout jednání mezi účastníky o změně předmětné pojistné smlouvy a navýšení pojistného na částku 36. 544 Kč ročně (k této změně pak bylo vyhotoveno i roční vyúčtování na následující pojistné období dne [datum]). Změna smlouvy však nebyla účastníky podepsána a ani svědek [příjmení] nepotvrdil, že by k takové změně dne [datum] mělo dojít. V řízení tak nebylo prokázáno, že by platně došlo k uzavření smlouvy o změně předmětné pojistné smlouvy a navýšení sjednaného pojistného dne [datum]. Dle § 1 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen z. o poj. odp.) nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pojištění odpovědnosti zvláštním právním předpisem. Po provedeném právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření pojistné smlouvy dle z. o poj. odp., v níž se žalovaná zavázala hradit žalobkyni ve smluveném termínu pojistné. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Následně došlo dne [datum] k dohodě o změně uzavřené smlouvy, kdy došlo k navýšení sjednaného pojistného. Žalovaná však pojistné na období od [datum] nezaplatila, přestože pojistné bylo splatné vždy k prvnímu dni pojistného období. Pojistná smlouva tak zanikla ke dni [datum] z důvodu neplacení pojistného ve lhůtě stanovené žalobcem dle ust. § 2804 obč. zák. Žalovaná však byla povinna uhradit sjednané pojistné za dobu trvání smlouvy (ust. § 2782 obč. zák.). Žalovaná do uvedeného dne dlužila na pojistném částku 4.560 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že původní sjednaná výše pojistného byla 25.450 Kč ročně, což činí částku 70 Kč denně. Do doby [datum] (kdy došlo platně k navýšení pojistného) uběhlo 42 dnů a za tuto dobu měla žalovaná uhradit pojistné ve výši 2.940 Kč. Od [datum] do [datum], kdy došlo k ukončení smlouvy, pak bylo pojistné sjednáno ve výši 39.472 Kč ročně, což činí 108 Kč denně. Za období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné 1.620 Kč (15 dnů). Soud nepřihlédl k navýšení sjednaného pojistného ze dne [datum], jak požadovala žalobkyně, když v řízení nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli dohoda o takovémto navýšení. Soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl pouze ohledně částky 4.560 Kč, neboť žalovaná nikterak neprokázala, že by dlužnou částku byť z části uhradil. Ve zbývající části požadavku žalobkyně soud žalobu zamítl (ohledně částky 536 Kč). Neuhrazením svého smluvního závazku v dohodnuté době splatnosti se žalovaná dostal dnem následujícím po splatnosti, tak jak je uvedena shora, do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla i povinnost k úhradě úroků z prodlení. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 1970 obč. zák. Proto soud žalobkyni vyhověl a zavázal žalovanou i k úhradě úroků z prodlení, tak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále soud přiznal žalobkyni dle ust. § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., částku 1.200 Kč jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť v daném sporu jde o závazek vzniklý mezi podnikateli a jeho obsahem bylo poskytnutí služby za úplatu. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, že žalobkyně nemůže požadovat současně náhradu nákladů řízení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky., když každá z těchto náhrad vychází z jiných zásad. V případě nákladů spojených s uplatněním pohledávky se jedná o náklady vzniklé před zahájením soudního řízení. Naopak v případě náhrady nákladů řízení jde o náklady vzniklé v souvislosti s řízením u soudu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.051,97 Kč, přičemž tato částka představuje 78,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 89,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. (převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) a dále odměna advokáta dle ust. § 7 a 8 a.t. ve výši 1.500 Kč za každý z 5 úkonů realizovaných po podání žaloby a 5 režijních paušálů po 300 Kč (písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum]), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud nepřiznal právnímu zástupci žalobkyně náhradu nákladů za požadované úkony spočívající v doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum], když je považuje za neúčelné. Veškerá skutková tvrzení měla být obsažena v žalobě, a pokud je žalobkyně doplňovala až v průběhu řízení, navíc na výzvu soudu, neshledává soud tento postup žalobkyně za účelně vynaložený náklad.