119 C 33/2021-52 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7.870,45 Kč, kterou odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 18.4.2019 smlouvu o zprostředkování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalovaná užívala telefonní číslo [tel. číslo]. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, neuhradila žalobci vystavené faktury po splatnosti, kterým vyúčtoval poskytnuté služby. Touto žalobou se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku plynoucího z článku VI bodu 6 smlouvy moderovaného ve výši 0,2% denně z dlužné částky. Jednotlivé nároky vychází z faktury [číslo] na částku 135,52 Kč, z faktury [číslo] na částku 505,50 Kč, z faktury [číslo] na částku 888,02 Kč. Na výzvu soudu ze dne 4.8.2020 však žalobce dosud nedoplnil soudu rozhodné skutečnosti, kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením jednotlivých faktur. Žalobce se dále domáhá nároku z nezaplacené faktury [číslo] kterou vyúčtoval žalované smluvní pokutu za první, druhou a třetí upomínku po splatnosti jednotlivě vždy po 121 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.630 Kč za blokaci služeb dle článku V. bodu 7 smlouvy. Přes výzvu žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 18.4.2019 smlouvu o zprostředkování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 201914 dle zákona č. 128/2005 o elektronických komunikacích (dále jen ZEK), která měla náležitosti ust. § 63 ZEK a je platná. Na základě této smlouvy se zavázal žalobce poskytovat žalované služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za tyto služby platit. Žalovaná tuto povinnost dle tvrzení žalobce nesplnila řádně a včas, resp. bylo na ní, aby prokázala opak, což v řízení neučinila. Ve smlouvě v článku V. bod 6 smlouvy bylo sjednáno příslušenství, a to smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky, který v žalobě byl moderován na výši 0,2% z dlužné částky. Fakturami [číslo] se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku vzniklého nezaplacením jednotlivých faktur. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I., II., III.). Žalobce však ani přes výzvu soudu ze dne 4.8.2020 nesdělil okamžik počátku prodlení žalované, žalovaný tak nedotvrdil a nedoložil okamžik, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s jednotlivými smluvními úroky, proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, tak jak je to uvedeno ve výroku (IV., V., VI.). Žalobce se dále domáhal nároku na zaplacení faktury [číslo] Touto fakturou žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu dle článku V. bodu 7 smlouvy. Soud dospěl k závěru, že na toto ustanovení smlouvy lze aplikovat závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. 1 ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona č. 89/2012 Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Převážně úspěšná byla žalované, té však žádné náklady řízení nevznikly. Výrok IX. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j), ust. § 7 odst. 1 zákona č. 540/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích), podle nějž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč (položka 2 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný už v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7.2.2014 publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 48/2014). S ohledem na právě uvedené pak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč (položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.