13 C 1/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 12. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 5.000 Kč. Žalovanou částku tvořila smluvní pokuta za žalovaným nevrácené zařízení, které měl žalobce (toho času s [právnická osoba] s. r. o.) v pronájmu na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 24. 1. 2019 [číslo]. Žalobci vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve částce 5.000 Kč, neboť žalovaný řádně a včas nevrátil pronajaté zařízení - modem TP – [příjmení] [číslo] (dále jen„ modem“). 2. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas již v návrhu). 3. Z listinných důkazů, soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 24. 1. 2019 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V této smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč, pokud nebude pronajaté zařízení v souladu se smlouvou řádně a včas vráceno. 4. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Po podřazení skutkového stavu pod uvedené právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný dobrovolně uzavřel smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem movité věci, a to wi-fi modemu. Žalovaný měl právní povinnost toto zařízení po ukončení smlouvy vrátit, kterou však nesplnil. Smluvní strany si přitom přímo ve smlouvě ujednaly, že pokud by ze strany žalovaného k takovému porušení smlouvy došlo, vznikne mu povinnost uhradit smluvní pokutu v částce 5.000 Kč. Soud toto ujednání shledal jako platné, neboť bylo obsaženo přímo ve smlouvě a výše smluvní pokuty není nepřiměřená. Žalovaný byl po celé řízení zcela pasivní, když neprokázal ani netvrdil, že tvrzený nárok žalobce nevznikl, či jej splnil, případně se ho zbavil jiným způsobem. Proto soud žalobci zcela vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a žalobu) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 o. s. ř.