18 C 25/2018-50 — Městský soud v Brně

1. Účastníci řízení podali dne 19.3.2018 společný návrh na rozvod manželství. V odůvodnění svého návrhu uvedli, že manželství uzavřeli dne , u manželky šlo o manželství druhé, u manžela o manželství třetí, děti se jim za trvání manželství nenarodily. Manželství uzavírali po delší známosti z lásky, z počátku fungovalo zcela bez problémů, byli ve shodě. V průběhu doby se jako manželé začali odcizovat, vztahy přestaly být dobré, měli každý rozdílné myšlení a jiný přístup k řešení denních problémů, manžel začal požívat ve větší míře alkohol. Manželé k sobě ztratili jakýkoliv pozitivní vztah. Manželé spolu déle jak 6 měsíců nežijí, žijí ve společné domácnosti, ale nevedou ji. Manželé uzavřeli také dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství. 2. V průběhu řízení oba účastníci shodně navrhli přerušení řízení za účelem možnosti zachování manželství, když manžel nastoupil protialkoholní léčení. Řízení bylo přerušeno usnesením Městského soudu ze dne 18.7.2018, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 14.8.2018. V řízení pak bylo pokračováno na návrh manželky usnesením ze dne 29.3.2019, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 24.4.2019. Takto bylo řízení přerušeno ještě jednou, a to usnesením ze dne 24.8.2020, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19.9.2020 a opětovně pokračováno na návrh manželky usnesením ze dne 26.8.2021, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 21.9.2021. 3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 20.9.1996, z manželství se děti účastníkům nenarodily, oba vstupovali do manželství jako rozvedení. Účastníci soudu předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství, v rámci které poukázali na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18.5.1998, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27.6.1998 a kterým bylo zrušeno jejich bezpodílové spoluvlastnictví (dnes společné jmění manželů) a bylo provedeno vypořádání, podpisy obou účastníků na této dohodě byly úředně ověřeny dne 25.4.2017. Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že rozsudkem ze dne 18.5.1998, č.j. [číslo jednací] bylo bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zrušeno, tento rozsudek nabyl právní moci dne 27.6.1998. V průběhu řízení opakovaně manžel vyjádřil své přání zachovat manželství, kdy také projevil zájem o své léčení. Z výslechu manželky soud zjistil, že společnou rodinnou domácnost účastníci vedli asi do července 2017, od té doby soužití neobnovili, manželka o to nemá zájem. Nemovitost, ve které účastníci bydlí, je ve vlastnictví manželky, je jednogenerační, manžel užívá jeden pokoj a kuchyň a sociální zařízení mají společné. V závěru řízení manželka uvedla, že manžel po absolvování protialkoholního léčení již nepije, nicméně manžel se rozhoduje v zásadních věcech bez zjištění jejího názoru, nejedná s ní jako s partnerem, což jí velmi vadí. Na zásadní otázky mají účastníci jiné názory a také jiný přístup k chování ke druhému. Z výslechu manžela soud zjistil, že si je vědom, že udělal spoustu chyb, ale situace s bytem vznikla tím, že žádost podala manželka a asi po 3 letech mu bylo vyhověno, byt mu byl přidělen, on si myslel, že to bude pro ženu příjemné překvapení, ale nebylo. Má manželku rád, proto se rozvádět nechce, je ale pravda, že vztah nebyl nejlepší. Dle jeho názoru s manželkou sdílí společnou rodinnou domácnost, jezdí spolu na chalupu a sportují. 4. Podle ust. § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 písm. b) přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušení manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu 3 let. 5. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Podle ust. § 757 odst. 1 o.z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně 1 rok a manželé spolu déle než 6 měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popř. výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dle odst. 2 dohody uvedené v odst. 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. 7. Při právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že podmínky stanovené v § 755 o.z. jsou splněny, soužití účastníků je rozvráceno, manželka nemá zájem na jeho obnovení, proto dle názoru soudu ani nelze očekávat, že by k jeho obnovení došlo. Celé toto řízení o rozvod manželství trvalo cca 3,5 roku, a to z důvodu, že vždy na přání manžela mu manželka fakticky poskytla čas, aby se pokusil o záchranu jejich vztahu, jednalo se o protialkoholní léčbu. Přestože manžel úspěšně podstoupil tuto léčbu, vrátil se domů, k obnovení vztahu mezi účastníky nedošlo, a to z důvodu nevhodných kroků manžela v majetkové oblasti (např. zajištění si bytu), které s manželkou nekonzultoval, nejednal s ní jako s partnerem, což se jí dotklo natolik, že s manželem nechce obnovit soužití a trvá na rozvodu. Soud se dále zabýval také tím, zda jsou splněny podmínky pro rozvod manželství i z pohledu ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. a dovodil, že manželství může být rozvedeno, neboť toto ustanovení nedopadá na tento případ. Když by rozvod nebyl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušení manželských povinností převážně nepodílel, nelze říci, že by se manžel na rozvratu převážně nepodílel. Také nelze konstatovat, že by rozvodem manželství byla manželovi způsobena zvlášť závažná újma a rovněž nelze konstatovat, že by zde byly nějaké mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství a konečně pokud účastníci spolu nežijí od r. 2017, jde již o dobu více než 3 let, a proto i kdyby byly všechny podmínky splněny, nelze návrh na rozvod manželství zamítnout. Soud tedy dovodil, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a to i s ohledem na délku tohoto řízení, když z výpovědi manželky vyplývalo, že účastníci nevedou společnou rodinnou domácnost od r. 2017, byť bydlí v jedné domácnosti. Manžel naproti tomu uvádí, že sdílí společnou domácnost, jezdí na chalupu. Dle názoru soudu však nelze pouze společné bydlení považovat za společnou rodinnou domácnost dle § 758 o.z., neboť účastníci zjevně netvoří manželské společenství a manželka takové společenství ani tvořit nechce a trvá na rozvodu manželství. V návaznosti zejména na toto pevné stanovisko manželky soudu nezbylo, než manželství účastníků rozvést. Nikdo nemůže být nucen setrvávat v manželském soužití, pokud již o to nemá zájem. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud manželství účastníků rozvedl dle ust. § 755 o.z. 8. Povinností soudu dle § 756 o.z. je vyjádřit se k příčinám rozvratu manželství, když soud uzavírá, že manželka ztratila k manželovi citový vztah nejprve vlivem jeho nadměrného požívání alkoholických nápojů a tento citový vztah nebyl bohužel obnoven ani po úspěšné protialkoholní léčbě, když následně manžel manželku zklamal svým nepartnerským jednáním a chováním. 9. Účastníci soudu sice předložili dohodu o úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, popř. výživného, nicméně s ohledem na stanovisko žalovaného soud k této dohodě více nepřihlížel, kdy v průběhu řízení manžel změnil svůj názor a své stanovisko k rozvodu manželství, a proto soud manželství nemohl rozvést dle ust. § 757 o.z. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), dle kterého v řízení ve věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.