29 C 50/2021-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 100 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli„ v rámci účastnické – zákaznické smlouvy [číslo] k telefonním číslům [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] kupní smlouvu“, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], (dále jen„ podmínky“), Ceník služeb (dále jen„ ceník“), popřípadě Podmínky dalších služeb, které byly stranám známé, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat službu elektronických komunikací, za tím účelem dodat koncové zařízení, jak je specifikováno„ ve smlouvě“, na kterou odkázala, ale nijak ji nespecifikovala, a žalovaný se zavázal zaplatit cenu, kupní cenu koncového zařízení v pravidelných měsíčních splátkách, jak je specifikováno„ ve smlouvě“, na kterou odkázala, ale nijak ji nespecifikovala. Dále uvedla, že strany si dále ujednaly ve smlouvě, že neuhrazením splátky ve splatnosti se stává splatným zbytek kupní ceny zařízení. Strany si dále vždy ujednaly ve smlouvě, že poměr se bude řídit obch. zák., jak je specifikováno„ ve Všeobecných podmínkách společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a přímo některých smlouvách“, na které odkázala, ale nijak je nespecifikovala. Žalovaný splátku kupní ceny koncového zařízení nesplácel řádně a včas, jak je uvedeno ve vyúčtování ze dne 26. 4. 2017, na které odkázala. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému vyúčtování/finanční vypořádání ze dne 26. 4. 2017, [číslo] dlužných splátek kupní ceny koncové zařízení (koncových zařízení) se splatností dne 11. 5. 2017. Žalovaný však nezaplatil. Dlužná částka tak činí celkem 13 100 Kč s příslušenstvím a sestává z dlužných splátek kupní ceny koncového zařízení (koncových zařízení) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 12. 5. 2017 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne 26. 4. 2020 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku uvedenou výše na žalobkyni. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu [číslo] jak tvrdí žalobkyně. Tuto žalovaný vypověděl dne 21. 3. 2017. Čekal, že žalobkyně zašle vyúčtování/finanční vypořádání týkající se koncových zařízení, které od žalobkyně převzal. Vyúčtování/finanční vypořádání ze dne 26. 4. 2017, [číslo] ani výzvu k plnění, které tvrdí žalobkyně, mu nedošli. Oznámení o postoupení pohledávky mu nedošlo. Ani předžalobní výzva mu nedošla. Právo dle žaloby je promlčeno, neboť splatnost nastala dne 11. 5. 2017 a dle občanského zákoníku se tak nárok uvedený v žalobě promlčel v květnu 2020. 3. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Žalobkyně tvrdila nedostatečně určitě skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli konkrétní smlouvu (smlouvy) o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a v rámci ní (nich) kupní smlouvu o koupi koncového zařízení. Pokud žalobkyně v tvrzeních odkázala na„ smlouvu“, nebylo možno seznat, na kterou. Žalobkyně tak, ač soudem při jednání byla vyzvána a poučena dle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve smyslu, že pokud by se dostavila k jednání, byla by vyzvána a poučena), neunesla břemeno tvrzení a tím i břemeno důkazní, a soudu tak nebylo dostatečně určitě zřejmé, co vlastně tvrdí, a tím pak neměl ani za prokázáno. Pokud soud neměl výše uvedené za prokázáno, bylo by nadbytečné se zabývat a soud se nezabýval zjištěním skutečností, že nárok žalobkyně dle žaloby je promlčen, jak tvrdil žalovaný, a pokud nikoli, že bylo ve smlouvě (smlouvách) ujednána kupní cena koncového zařízení ve splátkách, že žalovaný nesplatil zařízení dle smlouvy, v jaké výši a že pohledávka uvedená v žalobě byla postoupena na žalobkyni, jak tvrdila žalobkyně. 4. Pokud soud provedl důkazy, těmito z důvodů uvedených výše by bylo nadbytečné se soud se jimi nezabýval. 5. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila nedostatečně určitě skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli konkrétní smlouvu (smlouvy) o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a v rámci ní (nich) konkrétní kupní smlouvu, ač soudem při jednání byla vyzvána a poučena dle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve smyslu, že pokud by se dostavila k jednání, byla by vyzvána a poučena), neunesla břemeno tvrzení a tím i břemeno důkazní, a soud proto neměl tyto skutečnosti za prokázány a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný neuzavřeli tyto smlouvy (§ 63 odst. 1 zák. č. 127/2005, o elektronických komunikacích, ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. a contrario). Pokud soud neměl tyto skutečnosti za prokázány, bylo by nadbytečné se zabývat a soud se nezabýval právním posouzením skutečností, zda nárok žalobkyně dle žaloby je promlčen, jak tvrdil žalovaný, a pokud nikoli, zda bylo ve smlouvě (smlouvách) ujednána kupní cena koncového zařízení ve splátkách, zda žalovaný nesplatil zařízení dle smlouvy, v jaké výši a zda pohledávka uvedená v žalobě byla postoupena na žalobkyni, jak tvrdila žalobkyně. Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). 7. Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému tak ze zákona vzniklo právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly mu a soud mu přiznal tyto náklad řízení: hotové výdaje 300 Kč za 1 úkon po 300 Kč. Proto soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II.).