33 C 158/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne 25. 6. 2020 bylo v [obec] na ulici [ulice], odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu, osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaná je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listin předložených žalobcem k důkazu soud zjistil následující skutkový stav: Z protokolu o provedení (zahájeného) technického úkonu/zpětného odtahu v místě soud zjistil, že dne 25. 6. 2020 v 8:10 hodin bylo z důvodu tvorby vodorovného dopravního značení k vyznačení tzv. rezidentního parkování, odtaženo motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] a to z ulice [ulice] v [obec]. Jako provozovatel a vlastník vozidla byla uvedena žalovaná, což žalobce doložil kartou vozidla [anonymizováno]. Z výše uvedeného protokolu soud dále zjistil, že poplatek za technický úkon/zpětný odtah v místě, činí 1 500 Kč. Z výpisu Usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že Rada města Brna schválila maximální cenu za technický úkon – zpětný odtah v místě na částku 1 500 Kč včetně DPH prováděný dle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Z pověření správce místních komunikací na území Statutárního města Brna č. j. MMB/264901/2016 ze dne 30. 6. 2016 a příkazní smlouvy [číslo] ze dne 8. 6. 2016 ve znění jejich změn a dodatků soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], je oprávněna v rámci výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území města Brna, rovněž zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Uvedená lokalita, z níž bylo předmětné vozidlo žalované odtaženo, byla v souladu se shora citovaným zákonem označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání, což žalobce doložil fotografií ze dne 25. 6. 2020. Z výzvy k zaplacení nákladů za odstranění vozidla ze dne 17. 7. 2020 a doručenky na jméno žalované s datem vrácení zásilky odesílateli dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 1 500 Kč. 5. Dle ustanovení § 45 odst. 1,4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích platí, že kdo způsobí překážku provozu na pozemních komunikacích, musí tuto neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní je na jeho náklady vlastník pozemní komunikace; je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník policie; vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele. Dle ustanovení § 2 písm. b) je provozovatelem vozidla vlastník, nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. 6. Dle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů platí, že vlastníkem dálnic a silnic, dále vlastníkem silnic druhé a třetí třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí a vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí; vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. 7. Po zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná jako provozovatel osobního motorového vozidla způsobila překážku na pozemních komunikacích, aniž by tuto neprodleně odstranila. Ve smyslu § 45 zákona o silničním provozu, tak byla žalovaná povinna uhradit žalobci částku za technický úkon při odtažení vozidla ve výši stanovené v Usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení celkem ve výši 600 Kč, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, a dále v odměně za dva úkony po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 376/12. U žalobce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Náklady právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložené.