39 C 119/2020-41 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 15. 5. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazení faktury za dopravu z Německa do České republiky ([anonymizováno], [příjmení] – [obec], ČR). Žalobce požaduje zaplacení přepravy, náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pokud soud vydal v této právní věci dne 30. 6. 2020 platební rozkaz, v zákonem stanovené lhůtě dne 16. 7. 2020 podal žalovaný proti tomuto platebnímu rozkazu odpor s tím, že nárok žalobce neuznává a pohledávku považuje za smyšlenou. Žalovaný se následně vyjádřil písemným podáním 24. 8. 2020 tak, že si není vědom toho, že by žalobce pro něj měl provést dopravu z [anonymizováno] do [obec]. Z toho důvodu byl nárok z procesní opatrnosti odmítnut. V době podání odporu a vyjádření žalovaného k žalobě byl žalovaný zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], který podáním z 23. 2. 2021 sdělil, že mu byla odvolána plná moc, a že žalovaného již nadále nebude zastupovat. K vyjádření žalovaného zaujal stanovisko žalobce, kde uvedl, že tvrzení žalovaného je irelevantní, když žalobce doložil dostatek důkazních prostředků prokazujících oprávněnost nároku. Pokud soud nařídil v této věci jednání na dny 9. 10. 2020, 18. 11. 2020 a 3. 3. 2021, tato jednání se nekonala, resp. byla bez dalšího odročena z důvodu žádosti právního zástupce žalobce a v případě posledního jednání 3. 3. 2021 z důvodu žádosti žalovaného, který odůvodnil svoji žádost komplikacemi spojenými s šířením viru Covid. Soud tedy přeodročil jednání na den 19. 5. 2021 v 12.30 hod., kde jednal v nepřítomnosti žalobce, právního zástupce žalobce a žalovaného, kteřížto účastníci a právní zástupce, byť měli předvolání k jednání řádně doručeno, tohoto jednání se nezúčastnili, ani soudu nesdělili své procesní stanovisko. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou stran sporu. Soud provedl v této věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak fakturou [číslo] se splatností 28. 1. 2020, mezinárodním nákladním listem CMR č. [anonymizována dvě slova] [číslo] ze 4. 11. 2019, obalovým listem č. [bankovní účet] z 5. 11. 2019, smlouvou o přepravě věci z 30. 10. 2019, předžalobní upomínkou z 12. 3. 2020, poštovním podacím archem bez uvedení data, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 11. 5. 2020. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Žalobce tak, jak byl specifikován v záhlaví tohoto rozsudku, je obchodní korporací zapsanou v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ústí nad Labem od září 1997 pod obchodní firmou, se sídlem a identifikačním číslem v právní formě tak, jak je žalobce specifikován v záhlaví rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. silniční motorová doprava, výroba, obchod a služby. Ze specifikace žalovaného rovněž lze mít za to, že se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku KS Brno, když existence žalovaného nebyla žádným způsobem zpochybněna a žalovaný sám v rámci podaného odporu a vyjádření nikterak neuvedl relevantní informace týkající se případné neexistence žalovaného coby právnické osoby neboli obchodní korporace. Soud má proto existenci žalobce i žalovaného za nespornou, když existence žalobce je nadto prokázána i doloženým výpisem z obchodního rejstříku ze dne 11. 5. 2020. Ze smlouvy o přepravě věci č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že touto smlouvou si objednal žalovaný u žalobce jako dopravce mezinárodní přepravu zboží s nakládkou 31. 10. 2019 ve [právnická osoba] [anonymizováno] v [anonymizováno] v Německu s vykládkou 4. 11. 2019 ve [právnická osoba], [obec] u [obec]. Objednávkou a následnou smlouvou byla stanovena smluvní cena za provedenou přepravu 9 500 Kč. Z doložené listiny v německém jazyce a z obalového listu na č. l. 5 a č. l. 5 a verte z 5. 11. 2019 soud zjistil, že se jedná o dodávku pro [právnická osoba] Česká republika se sídlem [adresa], že 1 paleta EU je poškozená. Z mezinárodního nákladního listu CMR č. CZ [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že přeprava byla řádně provedena, což vyplývá z otisku razítka firmy [anonymizováno], kde došlo k vykládce 4. 11. 2019. Žalobce účtoval žalovanému fakturou [číslo] se splatností 28. 1. 2020 přepravu zboží z [anonymizováno] do [obec] v celkové výši 11 495 Kč včetně DPH. Žalobce v rámci svých skutkových tvrzení uváděl, že žalovaný tuto fakturu nezaplatil, když 12. 3. 2020 byl žalovaný písemně upomenut před podáním žaloby (předžalobní upomínka z 12. 3. 2020, poštovní podací arch). Byť se žalovaný vyjádřil, pouze uvedl, že pohledávku neuznává, neboť si není vědom toho, že by nějakou přepravu u žalobce objednal, a že by tato byla provedena. Jednalo se však pouze a toliko o obecné tvrzené, když žalovaný s ohledem na svou neúčast na proběhlém jednání 19. 5. 2021 hodnověrným způsobem neprokázal. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud konstatuje, že mezi žalobcem a žalovaným jako obchodními korporacemi na základě smlouvy o přepravě (objednávky přepravy) došlo v souladu s ustanovením § 1721 a násl. OZ, s přihlédnutím k § 2550 OZ, k uzavření smlouvy o přepravě, přičemž podle § 2555 odst. 1 OZ se jednalo o přepravu věci. Žalobce jako dopravce se zavázal žalovanému jako odesilateli, že přepraví věc (zboží pro [právnická osoba] v ČR) z Německa do České republiky v [obec] jako zásilku a žalovanému vznikla povinnost zaplatit dopravci přepravné ve výši dohodnuté ve smlouvě. To, že přeprava byla provedena, vyplývá z otisku razítka firmy [anonymizováno] a z dalších dokladů v německém jazyce, když z tohoto lze mít za to, že podle § 2564 odst. 1 OZ si žalovaný musel být vědom toho, že na základě uzavřené přepravní smlouvy a vystavené faktury na přepravném musí tuto uhradit. Pokud žalovaný uváděl pouze obecně, že si žádného závazku není vědom, a že se jedná o vykonstruovanou pohledávku, jednalo se pouze o tvrzení, a to spekulativní tvrzení žalovaného, které nebylo žádným způsobem prokázáno, když pokud byla žalovanému doručena předžalobní výzva, žalovaný v případě neuzavření přepravní smlouvy by jistě písemně či jiným relevantním způsobem upozornil žalobce na to, že si žádnou přepravu neobjednal. Protože však žalovaný kromě obecných tvrzení, kdy nárok uplatněný žalobou neuznal, neuvedl ničeho právně významného a podstatného, když soud z výše specifikovaných listinných důkazů má za dostatečně prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o přepravě věci a nezaplacení přepravného ze strany žalovaného, bylo tedy žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalovanému uložena povinnost zaplatit z titulu přepravného žalobcem požadovanou částku s příslušenstvím, kdy výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobce je obchodní korporací, resp. právnickou osobou, která má v rámci předsoudního vymáhání pohledávky nárok podle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. na úhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky, kdy soud tedy z toho důvodu přiznal žalobci částku 1 200 Kč. Žalobce byl v této věci zcela úspěšný, přísluší mu náhrada nákladů řízení, a to soudní poplatek 800 Kč. Žalobce dále požadoval pouze paušální odměnu 300 Kč za 2 úkony s odkazem na dikci § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. Celkem tedy bylo úspěšnému žalobci přiznáno na náhradě nákladů řízení jím požadované a vyčíslené náklady ve výši 1 400 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.