42 C 184/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem soudu doručeným dne 18. 8. 2021 domáhal po žalovaném vydání měřícího zařízení označeného výrobním [číslo] který slouží k měření spotřeby zemního plynu dodávaného do odběrného místa na jeho adrese [adresa žalovaného], [část obce]. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný ani žalobce se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce s žalovaným uzavřeli s účinností od [datum] smlouvu o připojení k distribuční soustavě, přičemž na odběrné místo [číslo] v [adresa žalovaného], [část obce] bylo dne [datum] osazeno měřící zařízení [anonymizována dvě slova], výrobní [číslo] jak vyplývá z doloženého protokolu o montáži měřidla z téhož dne. Dne [datum] podal obchodník s plynem žalobci žádost o ukončení distribuce plynu na odběrné místo žalovaného z důvodu neplacení, a to s požadovaným datem ukončení ke dni [datum], jak vyplývá z předmětné žádosti. Současně je z uvedeného zřejmé, že demontáž měřidla nebylo možné provést pro jeho nepřístupnost a tak účinek ukončení dodávky plynu nastal dle platných předpisů ke dni [datum]. V odběrném místě, které užívá žalovaný, dochází tak od [datum] k neoprávněnému odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu, jak vyplývá z doložených oznámení o neoprávněném odběru plynu. Žalobce žalovaného nadále opakovaně upomínal (výzva ze dne [datum], [datum], [datum]), aby umožnil zpřístupnění a demontáž plynoměru, což však dosud žalovaný neučinil. K vydání plynoměru byl žalovaný rovněž vyzván ze strany žalobce předžalobní upomínkou ze dne [datum], podanou k přepravě téhož dne. 5. Podle ustanovení § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ energetický zákon“) zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 energetického zákona má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Ve sjednaném odběrném místě dochází k neoprávněnému odběru plynu a žalovaný dosud neumožnil žalobci jakožto vlastníku specifikovaného měřícího zařízení přístup k tomuto zařízení, aby mohl provést jeho demontáž. Žalobce jakožto vlastník specifikovaného měřícího zařízení tak má v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na ochranu vůči žalovanému, který do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje tím, že měřící zařízení zadržuje. Závěr soudu o důvodnosti žaloby na vydání měřicího zařízení (plynoměru) je podporován i rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 385/2012 ze dne ze dne 29. 2. 2012. Podle tohoto rozsudku žaloba na vydání ve své podstatě směřuje k tomu, aby žalobce získal přístup do prostor žalovaného a aby zde jeho pracovník mohl demontovat jeho plynoměr, k čemuž je oprávněn dle ustanovení § 71 odst. 8 energetického zákona a tomuto ustanovení nejpřesněji odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobci přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, když žalobní návrh znějící na povinnost vydat plynoměr by byl v dané situaci shodný s povinností, která by žalobci umožnila přístup do prostor a následnou demontáž. S ohledem na uvedené tak soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobci specifikované měřící zařízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze tří úkonů právní služby po 1.500 Kč (výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), v souladu s ustanoveními § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ advokátní tarif“), dále ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu, z částky 1.134 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek, a rovněž z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobci zaplatit činí 8.534 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.