48 C 127/2021-16 — Městský soud v Brně

Návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 25. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalované vyklizení z bytu [číslo] o velikosti 2 + kuchyň a příslušenství nacházejícího se ve [] nadzemním podlaží v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Návrh odůvodnil skutečností, že byt byl přenechán do nájmu žalované s účinností od 1. 5. 2016 na základě nájemní smlouvy ze dne 13. 4. 2016 na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala za předmětný byt platit nájemné a hradit platby za služby a energie související s užíváním bytu. Žalovaná ani přes výzvy žalobce neplnila své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy, tj. nehradila řádně a včas nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, čímž se dopustila porušení své povinnosti z nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem. Žalobce zaslal žalované výpověď z nájmu bez výpovědní doby, výpověď byla žalované doručena fikcí ke dni 5. 12. 2019. Žalobce žalovanou na povinnost vyklidit byt upozornil přípisem ze dne 15. 5. 2020 a k vyklizení ji vyzval. Výzva byla žalované doručena fikcí dne 18. 5. 2020, žalovaná nijak nereagovala. Žaloba spolu s výzvami byla žalované doručena vyvěšením na úřední desce soudu dne 23. 8. 2021, poté co si žalovaná v úložní době zásilku soudu zaslanou na adresu trvalého bydliště nevyzvedla u příslušného poštovního úřadu a dle záznamu pošty nemá domovní schránku. K doručené žalobě ani výzvám se žalovaná nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nevyvrátila ani nepopřela a neprokázala zaplacení žalované částky, když po doručení žaloby nepředložila žádný důkaz o platbě, případně, že by pohledávka nevznikla nebo již zanikla. Žalovaná se k doručenému návrhu a výzvě dle ust. § 115 a) o. s. ř. vyvěšením na úřední desce soudu písemně nevyjádřila, soud tedy má za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě provedeného dokazování má soud za jednoznačně zjištěné, že se žalobce domáhal po žalované vyklizení z bytu [číslo] o velikosti 2 + kuchyň a příslušenství nacházejícího se ve [] nadzemním podlaží v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Návrh odůvodnil skutečností, že byt byl přenechán do nájmu žalované s účinností od 1. 5. 2016 na základě nájemní smlouvy ze dne 13. 4. 2016 na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala za předmětný byt platit nájemné a hradit platby za služby a energie související s užíváním bytu. Žalovaná ani přes výzvy žalobce neplnila své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy, tj. nehradila řádně a včas nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, čímž se dopustila porušení své povinnosti z nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem. Žalobce zaslal žalované výpověď z nájmu bez výpovědní doby, výpověď byla žalované doručena fikcí ke dni 5. 12. 2019. Žalobce žalovanou na povinnost vyklidit byt upozornil přípisem ze dne 15. 5. 2020 a k vyklizení ji vyzval. Výzva byla žalované doručena fikcí dne 18. 5. 2020, žalovaná nijak nereagovala. Dle ustanovení § 2291 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Žalovaná tedy nadále užívá byt bez právního důvodu a soud rozhodl o vyklizení žalované v 15-ti denní lhůtě v zájmu ochrany vlastnického práva (§ 1012 o.z.) Lhůtu stanovil 15-ti denní v souladu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.. Soud rozhodl v souladu s ust. § 115a) bez nařízení jednání, neboť všemi důkazy, které byly k žalobě připojeny, byl nárok žalobce zcela plně osvědčen a soud proto podanému návrhu v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II.ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23.11.2010, sp.zn. III.ÚS 2984/09. U žalobce tedy lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních věcech, bez toho, aby musel využívat služeb advokátů a náklad právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložený. Konkrétní hotové výdaje žalobce nebyly doloženy. Soud proto na žalobce nahlížel jako na nezastoupeného účastníka a přiznal mu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ OSŘ") nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč dle položky 4 odst. 1 písmena a) a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 OSŘ provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.