49 C 132/2020-33 — Městský soud v Brně

Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 26.750,80 Kč (tato částka sestávala z jistiny ve výši 8.500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.000,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.250 Kč) s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež žalobce rozvedl (za část období přitom úrok z prodlení kapitalizoval). Následně vzal žalobu částečně zpět do částky 18.250,80 Kč (sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14.000,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.250 Kč) a v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno (usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2020, č. j. 49 C 132/2020-24). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se [právnická osoba], podle níž obdržel částku 8.500 Kč, a tuto měl vrátit spolu s „ poplatkem za poskytnutí úvěru“ v částce 8.664,05 Kč a smluvním úrokem do 16. 11. 2017. Žalovaný nezaplatil ničeho, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou ez dne [datum], dne 26. 7. 2019 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. K projednání věci soud nařídil jednání na den [datum]. K tomuto jednání se žalobce nedostavil (svou neúčast přitom omluvil). Při jednání soud hodlal postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů, zejména k označení důkazu o tom, že žalovaný dne 17. 10. 2019 obdržel částku ve výši 8.500 Kč. Svou neúčastí u jednání nicméně žalobce soudu v takovém postupu zabránil. Soud pak především nevzal za prokázané, že by žalobce či jeho tvrzený právní předchůdce vůbec kdy jakékoli finanční prostředky žalovanému poskytli. Jediná listina, kterou žalobce soudu předložil, a která souvisí s platbou částky 8.500 Kč, je listina označená jako„ rozšířené vyhledávání“, nedatovaná, neautorizovaná. Pomine-li soud tyto okolnosti, nutno uvést, že z ničeho v této listině nelze dovodit, že by dne 17. 10. 2017 byla jakákoli částka vyplacena žalovanému. Na listině je uvedeno datum 19. 10. 2017 a číslo účtu, na nějž byla částka odeslána. Není však zřejmé, kdo částku odeslal (zda to byl právní předchůdce žalobce, k tomu zde není žádná identifikace, dokonce ani číslo účtu), ani to, že vlastníkem účtu, na nějž částka měla být odeslána, byl žalovaný. Za této situace se soud – též s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení – již dalšími otázkami nezabýval a žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.