61 C 2/2020-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 3.1.2020 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalovaný je vlastníkem [značka automobilu], VIN: [anonymizováno]. Uvedl, že dne 21.5.2018 uzavřel s žalovaným kupní smlouvu, na základě které mu označený automobil prodal za dohodnutou cenu ve výši 18 500 Kč. Kupní cena byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy, on sám s automobilem předal všechny doklady a dohodli se, že přepis vozidla na svou osobu zajistí žalovaný, k čemuž mu byla udělena i písemná plná moc. Žalovaný však právě posledně uvedenou povinnost nesplnil, automobil je tedy stále evidován na žalobce a dochází ke kontaktům strany České kanceláře pojištění ohledně sjednání povinného ručení. Žalobci se nepodařilo celou věc uvést do pořádku, protože nemá k dispozici potřebné doklady k tomu, aby byl přepis proveden, a žalovaný na jeho výzvy nereaguje. 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování kupní smlouvou ze dne 21.5.2018, ze které zjistil, že jako prodávající je v ní označen žalobce, jako kupující žalovaný. Z textu smlouvy vyplývá, že předmětem prodeje je [anonymizována dvě slova], rok výroby [rok], VIN: [anonymizováno] stříbrné barvy. Dohodnuta cena činí 18 500 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že předmět prodeje je určen na náhradní díly, nevztahuje se na něj žádná záruka, cena byla vyplacena v hotovosti v den prodeje a kupující se zavazuje do 23.5.2018 auto přehlásit na svoji osobu na základě udělené plné moci. 4. Z plné moci datované 21.5.2018 vzal soud za prokázané, že je výslovně udělena k přepisu vozidla žalobcem žalovanému, automobil je označen registrační značkou a VIN kódem a jeho podpis na plné moci je úředně ověřen dne 21.5.2018. 5. Z usnesení Městského úřadu ve Vyškově, odboru dopravy datovaného 25.10.2018 [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] vzal soud za prokázané, že jím bylo zastaveno řízení ve věci podané žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], jehož dosavadním vlastníkem je fyzická osoba [celé jméno žalobce] novým vlastníkem je na základě kupní smlouvy z 21.5.2018 fyzická osoba [celé jméno žalovaného], neboť v podané žádosti nebyly ve lhůtě určené přípisem z 19.9.2018 odstraněny podstatné vady. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, vady spočívaly v tom, že žádost neobsahovala doklady požadované zákonem, tedy technický průkaz, osvědčení k registraci vozidla, originál protokolu o evidenční kontrole vozidla ne starší než 30 dnů, zelená karta a podpis žadatele 2, tedy osoby, na kterou je automobil přepisován. Tyto nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny. 6. Z výzvy k provedení přepisu vozidla ze dne 13.12.2018 a přiložených doručenek vzal soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobce vyzvala k přepisu vozidla žalovaného, zásilka byla vrácena zpět s tím, že v úložní době nebyla vyzvednuta. 7. Žalobce se v daném případě domáhá určení, že vlastníkem označeného osobního motorového vozidla je žalovaný, a to na základě platně uzavřené kupní smlouvy. Jde tedy o žalobu na určení, zda tu je či není právní vztah, který žalobce v žalobě označí a je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srovnej 32 Odo 10/2006) je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř. dán, jestliže určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušeného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. 8. Soud v daném případě vycházel z žalobcem popisovaného prokázaného aktuálního stavu ke dni rozhodování věci, kdy žalovaný zcela evidentně neplní povinnost, ke které se zavázal v kupní smlouvě a k jejímuž splnění byl vyzýván výzvou zaslanou právní zástupkyní žalobce a je tedy zřejmé, že žaloba na splnění povinnosti by nebyla účinná, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný nepřebírá poštovní zásilky. Lze tedy dospět k závěru, že bez požadovaného určení nemá žalovaný možnost dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel za situace, kdy žalovaný, jehož spolupráce je k tomu nezbytná, je zcela nečinný. Podle názoru soudu není tedy rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší přímo splnění zákonné povinnosti žalovaným, ale to, že jejím prostřednictvím lze umožnit žalobci, aby dodržení povinnosti týkající se evidence motorových vozidel zajistil i za situace, kdy ji zcela evidentně není ochoten splnit žalovaný, kterého tato povinnost tíží. Soud proto návrhu v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud proto uložil žalovanému nahradit žalobci náklady vynaložené na zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání návrhu a účast u jednání dne 8.12.2021) po 2 500 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „a.t.“, čtyřikrát 300 Kč náhrady hotových výloh dle ust. § 13 odst. 1 a 3 „a.t.“ a 21% DPH ve výši 2 352 Kč.