72 C 23/2021-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2.000 Kč jako smluvní pokuty za nevrácené zařízení poskytnuté předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací žalované, přičemž v rámci uzavřené smlouvy byl mezi předchůdcem žalobce a žalovanou sjednán rovněž pronájem zařízení. Žalovaná se za pronájem zařízení specifikovaného ve smlouvě, konkrétně STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo]), dále také jen zařízení, zavázala platit cenu ve výši 70 Kč měsíčně. S ohledem na skutečnost, že žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy tím, že neplatila řádně a včas cenu za poskytnuté služby, využil předchůdce žalobce svého práva a z jeho strany došlo dopisem ze dne 10. 4. 2017 k odstoupení od smlouvy. Žalovaná tak byla povinna dle článku 7.4 všeobecných obchodních podmínek nepoškozené a funkční zařízení vrátit předchůdci žalobce ve lhůtě 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná zařízení nevrátila, požaduje žalobce po žalované také zaplacení smluvní pokuty dle ceníku předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], ve výši 2.000 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Vzhledem k tomu, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dne 17. 3. 2016 smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací. V rámci uzavřené smlouvy došlo ke sjednání pronájmu specifikovaného přijímacího zařízení označeného jako MODEM WIFI ED3.0. Žalovaná se za pronájem zařízení zavázala platit cenu ve výši 70 Kč měsíčně. Převzetí zařízení podrobně specifikovaného jako STB KAON KCF-SA (SN: [číslo]) žalovanou prokazuje zakázkový list ze dne 18. 3. 2016 opatřený podpisem žalované. Nedílnou součást smlouvy tvořily také všeobecné obchodní podmínky žalobce, kdy dle článku 7.4 byla žalovaná povinna nepoškozené a funkční zařízení vrátit ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by pronajaté zařízení nebylo vráceno včas, byla mezi smluvními stranami v článku 7.6 všeobecných obchodních podmínek ujednána případná povinnost zaplatit vyúčtovanou smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaná však své povinnosti dle článku 7.4 všeobecných obchodních podmínek nesplnila a žalobce dopisem ze dne 10. 4. 2017 odstoupil od smlouvy. Na základě výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 4. 2017 a 18. 3. 2019 byla žalovaná vyzvána právním předchůdcem žalobce k úhradě dlužné částky a rovněž k vrácení zapůjčeného zařízení a upozorněna současně na možnost požadovat po ní zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč v případě, že zapůjčené zařízení žalovaná nevrátí. 7. Pohledávka za žalovanou byla následně na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 31. 1. 2019 postoupena na žalobce. Žalovaná přitom byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne 18. 3. 2019 a téhož dne současně vyzvána k úhradě dluhu. Výzva byla předložena včetně poštovního podacího archu. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020. Odeslání předžalobní výzvy prokazuje poštovní podací arch ze dne 1. 6. 2020. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 127/2005 Sb.“). Dále došlo mezi předchůdcem žalobce a žalovanou k uzavření smlouvy o nájmu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které bylo žalované přenecháno zařízení, za jehož dočasné užívání se žalovaná jako nájemce zavázala platit předchůdci žalobce jako pronajímateli nájemné. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit za pronájem zařízení označeného jako MODEM WIFI ED3.0, dle zakázkového listu specifikováno zařízení jako STB KAON KCF-SA (SN: [číslo]), částku vyúčtovanou žalobcem ve výši 70 Kč měsíčně. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč není důvodná. V tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, kde vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V projednávaném případě došlo k ujednání týkajícího se smluvní pokuty ve všeobecných podmínkách s odkazem na ceník předchůdce žalobce, nikoliv ve smlouvě samotné jako listině, na kterou žalovaná jako spotřebitel připojila svůj podpis. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, jako nedůvodnou zamítl. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn pravidlem týkajícím se procesního úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.