72 C 57/2021-46 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 4.942, 58 s příslušenstvím, a to s tím, že žalobce uvedl, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené dne 17. 10. 2018 mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným tím, že žalovaný nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací. V důsledku porušení povinností ze smluvního vztahu žalobce dne 9. 4. 2019 odstoupil od smlouvy a došlo tak k ukončení smluvního vztahu. Žalovaný však nevrátil ve stanovené lhůtě ze strany předchůdce žalobce poskytnutá příjímací zařízení, kdy za takové porušení smlouvy je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 4.000 Kč, tedy 2.000 Kč za nevrácení každého z poskytnutých příjímacích zařízení. Žalobce se dále domáhal ve vztahu k žalovanému zaplacení částky představující dosud neuhrazené částky za pronájem jednotlivých specifikovaných zařízení v celkové výši 942,58 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 5. Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 17. 10. 2018 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací označenou pod [číslo]. Žalovanému byla dodána k pronájmu dvě zařízení potřebná pro užívání služeb – MODEM COMPAL CH7465LG - ED3 WIFI EMTA SN: MAC: [číslo] (dále také jen jako„ modem“, případně„ WIFI ED3.0“) a dále zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY (SN: [číslo] MAC (dále také jen jako„ KAON HD USB-PVR“, kdy označení těchto jednotlivých přijímacích zařízení jedinečným výrobním číslem dále vyplývá ze zakázkových listů ze dne 16. 10. 2018 a 19. 10. 2018, které jsou v obou případech opatřeny podpisem žalovaného jako uživatele. 6. Z vyúčtování služeb za období od 1. 12. 2018 [číslo] se splatností ke dni 20. 12. 2018 vyplývá, že žalobce za dané období vyúčtoval žalovanému k zaplacení mimo jiné částku ve výši 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0 a dále 70 Kč za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR. 7. Z vyúčtování služeb s označením [číslo] se splatností ke dni 20. 2. 2019 vyplývá, že žalobce za dané období vyúčtoval žalovanému k zaplacení mimo jiné částku 70 Kč za pronájem zařízení WIFI ED3.0 a dále 70 Kč za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR. 8. Z vyúčtování služeb s označením [číslo] se splatností ke dni 20. 3. 2019 vyplývá, že žalobce za dané období vyúčtoval žalovanému k zaplacení mimo jiné částku 70 Kč za pronájem zařízení WIFI ED3.0 a dále 70 Kč za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR. 9. Z vyúčtování služeb s označením pod [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 4. 2019 vyplývá, že žalobce za dané období vyúčtoval žalovanému k zaplacení mimo jiné částku ve výši 58,71 Kč za pronájem zařízení WIFI ED3.0, dále částku ve výši 58,71 Kč za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR a dále částku ve výši 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, přičemž žalobce uvedl, že z této částky požaduje na základě podané žaloby zaplatit toliko částku ve výši 382,58 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil vyúčtování za služby poskytované předchůdcem žalobce, předchůdce žalobce omezil jejich poskytování a dne 9. 4. 2019 odstoupil od smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno spolu s výzvou k vrácení výše specifikovaných zařízení. Žalovaný byl následně vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 5. 2020, předložené včetně poštovního podacího archu. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná co do zaplacení částky ve výši 942,58 Kč. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 127/2005 Sb.“). Žalovaný se zavázal zaplatit za pronájem zařízení specifikovaných jako MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA SN: MAC: [číslo] a STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY SN: [číslo] MAC, spolu s dalšími službami, které byly žalovanému ze strany žalobce vyúčtovány prostřednictvím jednotlivých faktur. Žalovaný však porušil ze smlouvy vyplývající povinnosti, když žalobci úhradu za poskytnuté služby nezaplatil. Soud proto výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 942,58 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Soud dále dospěl k závěru, že žaloba není důvodná co do zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4.000 Kč. V tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.