108 C 14/2022-45 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 29. 7. 2020 pod [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované nejprve částku 40 000 Kč, avšak následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen do 5. 5. 2021. Žalovaná však úvěr nesplácela a dostala se do prodlení se splácením. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud po provedení dokazování zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 7. 2020 a dne 31. 8. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou bylo zjištěno, že dne 29. 7. 2020 byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Tento měl být splacen v 36 měsíčních splátkách počínaje 29. 8. 2020 a poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 7. 2023. Dne 31. 8. 2020 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou k uzavření smlouvy, na základě které došlo k navýšení úvěru na částku 50 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána v 36 splátkách, kdy poslední měla být uhrazena 29. 8. 2023. Úvěr měl být poskytnut žalované na její účet č. [bankovní účet]. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně byla zjištěno, že na uvedený účet žalované byla dne 29. 7. 2020 odeslána částka 40 000 Kč a dne 1. 9. 2020 částka 10 000 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr žalobkyni nevrátila ani přes následné výzvy k dodatečné úhradě (viz upomínka ze dne 29. 11. 2020 a ze dne 29. 12. 2020). Dopisem ze dne 28. 1. 2021 pak právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že prohlašuje úvěr za okamžitě splatný a současně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni. Dle § 2395 a násl. obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový smluvní vztah. Žalovaná nedostála své elementární povinnosti z tohoto vztahu pro ni vyplývající, když žalobkyni nesplatila jí poskytnutý úvěr ve výši 50 000 Kč řádně a včas. Úvěr byl žalované poskytnut dne 29. 7. 2020 a 1. 9. 2020, žalovaná jej měla v souladu se smlouvou zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však své splátky nehradila, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva dle uzavřené smlouvy a prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Soud tak žalovanou zavázal k úhradě částky 50 000 Kč představující jistinu úvěru. Současně soud žalovanou zavázal i k úhradě příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonem stanovené výši, a to ode dne požadovaného žalobkyní, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Právo žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, nepředložila ani netvrdila ničeho, z čehož by soud mohl případně usoudit, že nárok žalobkyně je vůči ní z hmotně právního hlediska nedůvodný. Plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na úhradu nákladů řízení v celkové výši 4 178 Kč Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 500 Kč za úkon dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínky), z režijního paušálu za tři úkony právní služby po 100 Kč za úkon a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Soud pak nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za doplnění návrhu ze dne 23. 6. 2022, neboť zde uváděné skutečnosti byly žalobkyni známy již při podání návrhu a v něm rovněž měly být uvedeny. Pokud je žalobkyně doplňuje samostatným podání a až po výzvě soudu, neshledává takto vynaložené náklady soud účelnými