108 C 90/2021-101 — Městský soud v Brně

1. Návrhem ze dne 30. 4. 2021 se zástavní věřitel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy popsané ve výroku tohoto usnesení. Uvedl, že výše uvedené zástavní právo bylo sjednáno k zajištění pohledávek zástavního věřitele dle části A citovaného notářského zápisu. Zástavní věřitel následně přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, které bylo zahájeno ve vztahu ke [právnická osoba] s. r. o. dne 1. 10. 2019, když dne 12. 6. 2020 byl prohlášen úpadek a konkurz na majetek [právnická osoba] s. r. o. Přípisem ze dne 1. 4. 2021 vyrozuměl insolvenční správce [právnická osoba] s.r.o. zástavního věřitele o popření pořadí přihlášené pohledávky zástavního věřitele, neboť předmět zajištění – vozidlo – podle sdělení insolvenčního správce není v majetku dlužníka. Po zjištění výše uvedené skutečnosti, zástavní věřitel učinil k Magistrálu města Brna, odboru dopravně správních činností, oddělení evidence motorových vozidel, žádost o poskytnutí údajů z registru vozidel podle ustanovení § 5 odst. 7 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Na základě uvedené žádosti bylo ze strany uvedeného správního orgánu žalobci přípisem ze dne 16. 4. 2021 sděleno, že vlastníkem aktuálně zapsaným v registru vozidel společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované]. Vzhledem k zápisu zástavního práva ve veřejném seznamu – rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, tak zástavní právo sjednané na základě zástavní smlouvy podle notářského zápisu ze dne 14. 5. 2018 a práva a povinnosti osoby povinné ze zástavního práva přešly na nového vlastníka zástavy – vozidla – neboť zastavím dlužníkem je vždy vlastník zástavy. 2. Zástavní dlužník nesouhlasil s tímto postupem, když uvedl, že předmětný notářský zápis byl sepsán dne 14. 5. 2018 a téhož dne mělo vzniknout zástavní právo k předmětné zástavě. [právnická osoba] však již dne 13. 4. 2017 uzavřela kupní smlouvu [číslo] se zástavním dlužníkem, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu. Kupní cena byla v celé výši uhrazena dne 21. 7. 2017 a v tento den se vlastníkem vozidla stal zástavní dlužník. V době uzavření smlouvy se zástavním věřitelem tak předmětné vozidlo nebylo ve vlastnictví [právnická osoba] s. r. o. 3. Notářským zápisem NZ 492/ 2018, N 422/2018 sepsaným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, dne 14. 5. 2018 a smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 14. 5. 2018 zástavní věřitel doložil existenci své pohledávky vůči [právnická osoba] s. r. o., která ke dni 25. 6. 2020 činila celkem částku 630 948 Kč (viz vyčíslení dlužné pohledávky JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem č. j. 13 Ex 4890/19-38). Zástavní věřitel doložil existenci zástavního práva k movité věci popsané ve výroku tohoto usnesení, a to shora uvedenou smlouvou o úvěru a notářským zápisem, které obsahují ustanovení o sjednání zástavního práva k předmětnému vozidlu. Předmětem zástavy byla movitá věc popsaná ve výroku tohoto usnesení. Zástavní právo bylo zapsáno do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, jak vyplývá z části B notářského zápisu, článku„ za desáté“. Nakonec zástavní věřitel doložil i tu skutečnost, že zástavní dlužník je vlastníkem shora popsané movité věc, a to lustrací vozidla provedenou Magistrátem města Brna, odborem dopravně správních činností. 4. Při vzniku zástavního práva k nemovité věci na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí zástavního práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Zástavní smlouva představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku zástavního práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až zápisem zástavního práva do rejstříku zástav, neboť si to účastníci zástavní smlouvy takto ujednali (§ 1319 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“) Soudní prodej zástavy jako právní prostředek zpeněžení zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi, upravené v § 353a až § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze (prodeje zástavy soudem), která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle § 251 a násl. o. s. ř., popřípadě podáním návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) podle § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“), která smí být provedena jen prodejem zástavy. 5. V řízení o soudním prodeji zástavy, jako první fázi soudního prodeje zástavy, soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou (jak vyplývá z § 358 odst. 1 věty první z. ř. s.) v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. při obdobné právní úpravě v § 200y až § 200za o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již ve vztahu k právní úpravě obsažené v § 353a až § 358 z. ř. s. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). Zákon v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. požaduje, aby zástavní právo k zástavě doložil - obdobně jako u zajištěné pohledávky - zástavní věřitel. Zástavní věřitel tomuto požadavku vyhoví (logicky vzato může vyhovět) - jde-li o zástavní právo zřízené na základě smlouvy - tím, že doloží tzv. titulus adquirendi a modus adquirendi; je-li podle právního důvodu a právního způsobu nabytí zástavního práva alespoň pravděpodobné, že zástavní právo k zástavě vzniklo, je odůvodněn - jak uvedeno výše - také závěr, že zástavní věřitel uvedenému požadavku zákona dostál. 6. V projednávané věci zástavní věřitel doložil jak tzv. titulus adquirendi (úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne 14. 5. 2018 a notářský zápis NZ 492/ 2018, N 422/2018 sepsaným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, dne 14. 5. 2018, které obsahovaly ujednání o zřízení zástavního práva), tak i tzv. modus adquirendi (zápis do rejstříku zástav dle notářského zápisu NZ 492/ 2018, N 422/2018 sepsaným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, dne 14. 5. 2018). S ohledem na výše uvedené tedy byly splněny předpoklady pro nařízení prodeje zástavy. 7. To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich doložení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindanční) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod číslem 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 8. V řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy se právem, které nepřipouští ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí, rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo. Nevzniklo-li zástavní právo k věci nebo jiné zástavě, která má být za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele cestou výkonu rozhodnutí zpeněžena, a není-li tedy zástava právně způsobilým prostředkem uspokojení zástavního věřitele, pak právo, které takový stav způsobilo, vždy nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 9. V řízení o soudním prodeji zástavy se při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, jak požaduje zástavní dlužník, avšak (jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prod