112 C 66/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou z 9. 4. 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti na žalovaného, která mu byla uložena ve výroku specifikovaným rozsudkem. S ohledem na nedostatek informací a plnoletost žalovaného neví, zda dotyčný studuje nebo pracuje. Nedoložil mu žádný doklad o dalším studiu, pročež je na místě vyživovací povinnost zastavit, protože nejspíš pracuje. Sám nemá ostatně možnost povinnost plnit, protože je pracovně nezařaditelný. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že studuje a závěrečné zkoušky ho čekají v červnu 2021. Poté se bude hlásit na další studium. Při jednání souhlasil žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti v návaznosti na jeho evidenci u úřadu práce. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Citovaným rozsudkem zdejšího soudu byla žalobci uložena vyživovací povinnost na žalovaného, v té době nezletilého. Z potvrzení (č. l. 7) soud zjistil, že do června 2021, kdy měl složit závěrečné zkoušky, byl studentem Středního odborného učiliště [právnická osoba] Tyto zkoušky se mu nepodařilo složit v dané době (č. l. 10), ale až v září 2021 (výuční list – č. l. 20 p. v.). Od začátku listopadu je na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání (č. l. 20). Ze sdělení Vězeňské služby (č. l. 13 a násl.) bylo zjištěno, že žalobce byl pracovně zařazen od června 2019 do prosince 2020 a byly mu z výdělku strhávány srážky na výživné pro žalovaného. V současnosti není zařazen. 4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, pokud oprávněný není schopen sám se živit. 5. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci je návrh žalobce důvodný, byť nikoli od zahájení řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl studentem do konce září 2021, kdy skončilo jeho studium, a následně se nechal zapsat na úřad práce jako uchazeč o zaměstnání. K tomu došlo na počátku listopadu 2021. Od té doby je tedy zřejmé, že již není vystaven povinnostem spojeným s jeho institucionalizovaným vzděláváním, které by mu bránily v obstarávání si prostředků na obživu vlastní prací. Soud tak zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému za dobu od listopadu 2021 nadále. Za dobu od podání návrhu žalobce do konce měsíce října, kdy nebylo vyloučeno, aby se žalovaný ucházel o další studium, dotyčnému naopak výživné ještě náleží, neboť v tu dobu nebyl schopen sám se živit. Přestože byla žaloba formulována poměrně obecným způsobem, dospěl soud k závěru, že žalobce se mohl domáhat zrušení vyživovací povinnosti nejdříve od data jejího podání. Současně bylo třeba přihlédnout k tomu, že sám měl nedostatek informací a zánik vyživovací povinnosti spojoval s ukončením studia žalovaného ve škole a počátkem jeho pracovní činnosti a schopnosti se živit vlastními silami. K tomu došlo právě až od měsíce listopadu 2021. Za dobu, která nesplňovala požadavky žalobce, bylo na místě předmět řízení vyčerpat zamítavým výrokem pod bodem II. rozsudku. Je nicméně třeba upozornit na to, že v případě, že se žalovaný opět s úspěchem pokusí pokračovat ve studiu, vyživovací povinnost žalobce se obnoví, pouze však k návrhu nyní již zletilého žalovaného. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. V daném řízení žalobci žádné náklady nevznikly, nebylo tak, co by mu mělo být hrazeno.