116 C 125/2019-38 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21.6.2019 se žalobkyně domáhala vydání movitých věcí v držbě žalovaného, eventuálně zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně se domáhala vydání shora uvedených věcí- stavebního materiálu, které žalovaný převzal do komise a jako komisionář se na základě smluv zavázal zajistit jejich prodej za odměnu ve výši 28,1% z ceny zboží. Komisionářské smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou – maximálně 5 měsíců nebo do doby prodeje třetí straně. Smlouvy zanikly uplynutím doby. V případě, že žalovaný nebude schopen movité věci vydat domáhá se žalobkyně uhrazení peněžité částky ponížené v souladu se smlouvami o komisním prodeji až o 60%, tudíž požaduje 40% původní hodnoty předmětných movitých věcí celkem částku 91.420 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Na svoji obranu uvedl, že žalobkyně byla členem statutárního orgánu a že vnitřní předpis společnosti omezoval její oprávnění při uzavírání běžných komisionářských smluv. Dále že žalobkyně opustila bez dalšího svoji funkci ve společnosti a nepředala řádně pracovní agendu. Dále namítl neplatnost komisionářských smluv pro nedostatek vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít. Odmítl tvrzení, že by měl mít nárokované věci u sebe, neboť je nikdy nepřevzal a žalobkyně neprokázala předání věcí. Soud provedl dokazování smlouvami o komisním prodeji: smlouvou [číslo] ze dne 22.7.2016 Předmětem této smlouvy byly kachličky 17ks po 140 Kč celkem za 2.380 Kč. Ze smlouvy komisním prodeji [číslo] ze dne 21.7.2016 bylo zjištěno, že předmětem byly Hurdisky 80ks za 5.200 Kč a hurdiska dvoj patka celkem za 1.000 Kč. Ze smlouvy o komisním prodeji [číslo] ze dne 22.6.2016 bylo zjištěno, že předmětem komisního prodeje byla dlažba za částku 111.300 Kč. Ze smlouvy [číslo] ze dne 22.9.2016 bylo zjištěno, že předmětem komisního prodeje byla pryžová dlažba za cenu 117.250 Kč. Z těchto smluv soud dále zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo zajistit pro komitenta prodej zboží třetí osobě, v co nejkratší lhůtě, za cenu stanovenou komitentem. V čl. III. se účastníci dohodli na době platnosti smlouvy 5 měsíců. V čl. IV. se účastníci dohodli na možnosti snížení prodejní ceny zboží až o 60%. Z výpisu závazků ke komitentům ke dni 19.11.2018 bylo zjištěno, že žalovaný měl k žalované závazek ve výši 131.162 Kč. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně dne 27.3.2019 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na skutečnost, že v opačném případě bude podána žaloba k soudu. Z podacího lístku se podává, že zásilka byla odeslána žalovanému. Z výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [obec] oddíl B vložka [číslo] soud zjistil, že žalovaný je společnost s ručením omezeným, která vznikla dne 7.8.2000, jeho předmětem podnikání je mimo jiné výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Předsedou představenstva je [jméno] [příjmení] a za společnost je oprávněn jednat předseda představenstva samostatně. Členkou dozorčí rady je [jméno] [příjmení]. Z úplného výpisu žalovaného se podává, že členkou představenstva byla rovněž žalobkyně, a to od 22.10.2016 do 9.4.2019. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně soud zjistil, že disponuje živnostenským oprávněním k předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, mimo jiné velkoobchod a maloobchod. Oprávnění získala dne 25.4.2004 na dobu neurčitou. Z připojeného spisového materiálu 119C 121/2019 bylo zjištěno, že mezi stejnými účastníky byl veden spor o zaplacení částky 160.242 Kč s příslušenstvím, kdy po rozsáhlém dokazování bylo zjištěno, na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako prodávající uzavírala jednotlivé kupní smlouvy s žalovaným jako kupujícím. Obě strany jednaly na základě rámcové kupní smlouvy. Jednalo se o mechanismus kupních smluv dohodnutý třemi subjekty, a to společností [právnická osoba], žalobkyní a žalovaným, kde žalobkyně stála mezi ostatními dvěma subjekty. Zboží kupovala od společnosti [právnická osoba] a následně jej přeprodávala žalovanému. Žalobkyně v zájmu žalovaného činila objednávku u společnosti [právnická osoba], tato společnost dodala zboží přímo do provozovny žalovaného, kde bylo převzetí potvrzeno na dodací list vyhotovený společností [právnická osoba] Tato společnost vyfakturovala dodané zboží žalobkyni, která jej převodem ze svého účtu na účet společnosti [právnická osoba] uhradila. Zboží, které bylo doručeno do provozovny žalovaného, žalovaný tamtéž prodal. Kupní cenu stržil žalovaný. Žalobkyně následně vyúčtovala jednotlivými fakturami v souladu s objednávkami a dodávkami žalovanému dodané zboží. K jednotlivým fakturám přikládala dodací listy původně vytvořené na základě objednávky žalobkyně společností [právnická osoba], které byly podepsány žalovaným při převzetí tohoto zboží (dodaného přímo společnosti [právnická osoba]). Žalovaný po nějakou dobu tento způsob akceptoval, následně na pokyn předsedy představenstva žalovaného pana [příjmení], bylo zhruba 15 faktur vystavených žalobkyní z účetnictví žalovaného vyřazeno a neuhrazeno. K tomu pak žalovaného zavázal soud, když žalobě vyhověl. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvy o komisním prodeji na předmětné zboží a toto zboží žalovaný do komise převzal. Obranu žalovaného soud hodnotil jako účelovou a zůstala pouze v rovině tvrzení, k žádnému svému tvrzení ani neoznačil jediný důkaz a svá tvrzení tak neprokázal. Jelikož žalovaný tvrdil, že žádné věci do komise nepřijal, nemohlo být rozhodnuto o jejich vydání, navíc žalobkyně na jejich vydání již netrvala. Soud rozhodl o zastavení řízení v této části a přiznal žalobkyni peněžité plnění v požadované výši v souladu se smlouvou o komisním prodeji uzavřenou mezi účastníky a ustanovením § 2455 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Soud přiznal žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu řízení ve výši 32.492 Kč, která se skládá z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 vyhlášky 177/1996Sb. za 5 úkonů právní služby po 4.740 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 19.9.2019, účast u jednání dne 13.1.2022), k tomu příslušejících 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996Sb. vč. DPH ve výši 5.292 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. (výrok III.)