119 C 126/2022-79 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12.580 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 7.1.2021 smlouvu o úvěru č [číslo], smlouva byla uzavřena na internetových stránkách žalobce. Před uzavřením smlouvy žalobce posoudil úvěryschopnost žalovaného úvěr splácet. Předmětem úvěru bylo poskytnutí žalovanému finančních prostředků ve výši 8.000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 4.2.2021. Následně bylo sjednáno prodloužení doby splatnosti do 4.3.2021. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci poplatek za dobu úvěru ve výši 2.988 Kč. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 8.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.988 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 1.5.2021 do 15.11.2021 ve výši 1.592 Kč. Před předžalobní výzvu žalovaný dosud žalobci neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku dne 7.1.2021. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána na 28 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 2.988 Kč. V článku IX. bod 1 písmeno a) bylo sjednáno právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení. Za každý dne prodlení je smluvní pokuta splatná v den následující po dni takovéhoto prodlení. Z výpisu OR žalobce vedeného Městským soudem v Praze oddíl C vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je právnická osoba, mezi jehož předmět podnikání mimo jiné patří poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z výzvy ze dne 27.10.2021 soud zjistil, že zástupce žalobce zaslal žalovanému upomínku před podáním žaloby. Rovněž výzva k úhradě dluhu byla zaslána dne 27.10.2021 žalovanému zástupkyní žalobce. Z výpisu účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalobce, soud zjistil, že dne 7.1.2021 byla na účet č. [bankovní účet] odeslána platba ve výši 8.000 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] soud zjistil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Z credit reportu žalovaného, ze soupisů z internetového profilu žalovaného a výpisu účtu žalovaného a dále z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěryschopnost žalovaného. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná mimo nároku na zaplacení smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného poplatku. Žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat dlužnou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru. Tato částka je přestavována částkou 8.000 Kč a 2.988 Kč. Ujednání o smluvní pokutě bylo v projednávaném sporu obsaženo ve smlouvě samotné, nicméně v ustanovení článku IX. bod 1a, soud dospěl k závěru, že na tuto situaci lze aplikovat nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Důvodem je přehlednost smluvních ujednání pro spotřebitele. Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že umístnění ujednání o smluvní pokutě do článku IX. bod 1 písm. a) smlouvy samotné svým charakterem odpovídá kvalifikaci obsažené v nálezu Ústavního soudu České republiky pro spotřebitele je tato úprava nepřehledná, matoucí, zavádějící. Vzhledem k tomu, že takto dodavatel učinil, nepočínal si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona [číslo] Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 10.988 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 1.592 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 87% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 13% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na 74% (87% minus 13% = 74%) účelně vynaložených nákladů. Náklady vynaložené žalobcem v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy částka 2.252 Kč. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.252 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 74% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 1.666 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zást. žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.