119 C 242/2021-51 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 25.596,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dne 8.6.2020, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobce dodával žalovanému energii do odběrného místa na adrese [ulice a číslo], [obec] elektřinu pro domácnosti. Žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu žalobci zaplatit sjednanou cenu. Fakturou [variabilní symbol] ze dne 8.9.2020 vyúčtoval žalobce žalovanému elektrickou energii za období od 23.6.2020 do 4.9.2020 ve výši 3.922,15 Kč. Na tuto fakturu žalovaný neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se ocitl v prodlení s peněžitým plněním vyúčtoval mu žalobce smluvní pokutu ve výši 100 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 300 Kč za prodlení se zaplacením záloh. Fakturou [variabilní symbol] ze dne 11.2.2021 splatné dne 3.3.2021 vyúčtoval žalobce žalovanému odebranou elektrickou energii za období od 5.9.2020 do 8.2.2021 ve výši 4.472,39 Kč, 300 Kč smluvní pokutu a na tuto fakturu byly započteny zálohy ve výši 2.400 Kč, k úhradě zbývá 2.372,39 Kč. Z důvodu prodlení s platbou v délce přesahující 10 dní vyúčtoval žalobce žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury [číslo] dále za předčasné ukončení žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě v oddíle ostatní ujednání, která byla pro domácnost sjednána ve výši 400 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu 30 měsíců, z důvodu ukončení smlouvy ke dni 8.2.2021 vznikla žalobci údajná škoda, za kterou vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 8.800 Kč. Žalobce dále s žalovaným uzavřel smlouvu o dodávkách plynu dne 8.6.2020. Na základě této dodával žalovanému plyn do odběrného místa. Žalovaný se zavázal za odebraný plyn zaplatit sjednanou cenu. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. Žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 200 Kč. Fakturou [variabilní symbol], kterou žalovanému zároveň vyúčtoval cenu odebraného plynu za období od 10.6.2020 do 4.10.2020 v celkové výši 2.373,16 Kč, cena byla opravena opravným daňovým dokladem na cenu odebraného plynu ve výši 601,79 Kč a smluvní pokuta ve výši 200 Kč. Obdobně při ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení, a to v celkové výši 9.600 Kč. Přes výzvu žalobce žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 8.6.2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektrické energie, kterou se žalobce zavázal žalovanému dodávat elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo] [číslo], [obec]. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu soud zjistil, že dne 8.6.2020 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o dodávkách plynu do odběrného místa [ulice a číslo] [číslo], [obec]. V obou smlouvách v oddíle ostatní ujednání byly sjednány jednotlivé typy smluvních pokut pro žalovaného při porušení ustanovení smlouvy, a to za každý jednotlivý případ prodlení s plněním v délce přesahující 10 dní, za předčasné ukončení smluvního vztahu ve výši 400 Kč měsíčně. Z jednotlivých provedených vyúčtování včetně poštovních podacích archů soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval odebranou cenu elektrické energie a plynu a dále smluvní pokuty, a to jak za prodlení s plněním, tak za předčasné ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny a smlouvy o dodávkách plynu. V obou případech k ukončení smluvního vztahu došlo odstoupením od smlouvy ze strany žalobce pro neplnění povinností žalovaným. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná mimo nároku na zaplacení smluvních pokut. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektrické energie ve smyslu ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) a ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., a dále uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. V obou případech se jedná o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ust. § 1810 občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, žalovaný při uzavírání a plnění ani jedné ze smluv nejednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako dodavatel a žalovaný jako spotřebitel. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když nezaplatil žalobci úhradu za dodanou elektrickou energii § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný rovněž porušil svoji povinnost vyplývající ze závazkového vztahu založeného smlouvou o sdružených službách dodávky plynu, když nezaplatil žalobci úhradu za dodávku plynu za výše uvedené období. Soud proto žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci úhradu za dodávku plynu. Příslušenství je představováno úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dńů. Ujednání o smluvní pokutě bylo v projednávaném sporu sice obsaženo v daných smlouvách uzavřených dne 8.6.2020 mezi žalobcem a žalovaným, nicméně v oddíle ostatní ujednání na druhé straně smlouvy než se nachází základní náležitosti smlouvy, a kde se rovněž nachází podpis žalovaného. Soud dospěl k závěru, že na toto ujednání lze aplikovat závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti, tak jak k tomu došlo dle názoru soudu v posuzovaném případě. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě), tak tomu dle názoru soudu bylo v posuzovaném případě, kdy dva sloupce textu jsou tištěny menším písmem, jsou nepřehledné, označení ostatní ujednání vzbuzuje dojem ujednání nepodstatného charakteru. Na této straně není připojen podpis žalovaného. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 zákona č. 89/2012 Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvních pokut, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku. Výrok VI. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 1.024 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních