16 C 12/2022-17 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 19.077,60 Kč s příslušenstvím. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 16.12.2015 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 64.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1.280 Kč, počínaje dnem 6.1.2016, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Žalobce svůj závazek splnil a dne 16.12.2015 úvěr žalovanému poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků ve výši úvěrového rámce na běžný účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Pro účely opakovaného čerpání pak žalobce vydal žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas neplnil a v duchu smluvního ujednání žalobce prohlásil úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru dopisem ze dne 9.1.2019 za okamžitě splatný v celé výši. Dne 19.3.2019 uzavřel žalovaný s žalobcem splátkovou dohodu, v rámci které výslovně uznal svůj dluh v plné výši včetně veškerých poplatků a pokut a zavázal se dluh opětně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč, což rovněž nesplnil. Před podáním žaloby uhradil žalovaný celkem 6.000 Kč, a to dne 18.11.2020 - 2.000 Kč, dne 8.1.2021 - 2.000 Kč a dne 5.3.2021 - 2.000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopností splácet a dohodou o splátkách, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 16.12.2015 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopností splácet [číslo] to mezi žalobcem jako bankou a žalovaným jako klientem, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 64.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1.280 Kč, počínaje dnem 6.1.2016. Z dohody o splátkách ze dne 19.3.2019 soud zjistil, že žalovaný uznal dlužnou částku vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se jí zaplatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje březnem roku 2019. Jak vyplývá ze sdělení žalobce do 5.3.2020 žalovaný uhradil toliko 6.000 Kč. 4. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vycházeje z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě došlo k hmotněprávnímu uznání dlužné částky představující předmět tohoto sporu, neboť v rámci písemné dohody o splátkách ze dne 19.3.2019 žalovaný uznal dluh vůči žalobci ve výši 44.292 Kč vyvěrající ze smlouvy [číslo] ze dne 16.12.2015. Soud tak má za to, že v duchu shora citovaného zákonného ustanovení dluh v době uznání, tedy k 19.3.2019 trvá, když v mezidobí bylo uhrazeno toliko 6.000 Kč, a to dne 18.11.2020, 8.1.2021 a 5.3.2021, vždy po 2.000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatit a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný a soud tak žalobě bez dalšího vyhověl z důvodu hmotněprávního uznání dlužné částky představující předmět tohoto sporu. Vedle dlužné jistiny vzniklo žalobci právo na úhradu i příslušenství pohledávky, v daném případě úroku z prodlení s odkazem na ust. § 1970 o.z. ve spojení a ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. účinném k prvému dni prodlení. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu tří dnů. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 172 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 1.900 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 8.786 Kč, z čehož DPH představuje 1.386 Kč. 6. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.