21 C 56/2022-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 27.11.2020 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, který žalovanému poskytla [právnická osoba], přičemž pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila; bylo proto jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 2. V žalobě byla dlužná částka rozklíčena na jistinu 6.057,38 Kč, odkoupený sankční úrok 34,97 Kč, odkoupené poplatky 2.438,73 Kč a náklady vymáhání ve výši 50,00 Kč. Žalobkyně byla usnesením čj. 21 C 56/2022-16 z 4.5.2022 vyzvána, aby jednak doložila proces prověřování úvěruschopnosti žalovaného a jednak aby specifikovala, v jakém rozsahu žalovaný úvěr čerpal, jakou částku uhradil do zesplatnění a v jakém rozsahu byla tato částka započtena na jednotlivé položky úvěru, neuhrazení kterých splátek bylo důvodem zesplatnění úvěru a jak žalobkyně dospěla k výpočtu částek, označených jako sankční úrok a poplatky. Žalobkyně reagovala podáním z 24.5.2022, v něm většinu otázek nezodpověděla vůbec a ohledně specifikace žalovaných částek pouze uvedla, že částka 34,97 Kč je úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni zesplatnění, počítaný z aktuálně dlužné jistiny, a to v zákonné výši, a ohledně částky 2.438,73 Kč uvedla, že se jedná o smluvní pokutu 0,1 % denně z částky splatné jistiny za období od zesplatnění, tj. 17.7.2019 do 31.1.2020. Současně vzala žalobu zpět do částky 1.000,00 Kč, uhrazené žalovaným a započtené na„ úhradu dlužných poplatků“, které však ve stejném podání žalobkyně označila jako smluvní pokutu. 3. Žalobkyně byla opětovně přípisem, doručeným 10.8.2022, vyzvána, aby upřesnila jednotlivé položky žalované částky s upozorněním, že z předložených listin nelze požadované údaje dovodit; byla mimo jiné vyzvána, aby uvedla, jakou částku žalovaný na splátkách uhradil do zesplatnění úvěru, v jakém rozsahu byla započtena na jednotlivé položky úvěru, neuhrazení kterých splátek bylo důvodem zesplatnění úvěru a jakým způsobem bylo dospěno k výpočtu částek 34,97 Kč a 2.438,73 Kč (u posledně jmenované částky byla žalobkyně upozorněna na to, že tato byla nárokována jako dlužné poplatky, posléze jako smluvní pokuta, v tomtéž podání opět označena jako dlužné poplatky, aniž by bylo zřejmé, jak byla částka vypočtena). Žalobkyně byla vyzvána, aby nejpozději u jednání tyto údaje uvedla. 4. Žalobkyně reagovala podáním z 23.8.2022, v němž uvedla, že i kdyby nedošlo k zesplatnění, je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž ohledně úhrad není žalobkyně schopna blíže reagovat. Výpočet dlužných částek opět neprovedla. 5. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného sdělila žalobkyně podáním z 2.8.2022, že toto proběhlo„ na základě informací získaných od žalovaného, přičemž získané informace si věřitel dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného“. Z přiloženého formuláře, v němž jsou osobní údaje o žalovaném, vyplývá uváděný příjem 22.041,00 Kč, aniž by zde byl záznam o předložení jakéhokoliv dokladu, osvědčujícího majetkové poměry žalovaného. 6. Z výpisů z účtu žalovaného vzal soud za prokázáno, že v červenci 2016, kdy úvěr čerpal (dle výpisu dne 14.6.2016), měl počáteční zůstatek na účtu 0 Kč, v srpnu 132,40 Kč, v září 129,13 Kč, v říjnu 612,99 Kč a počínaje měsícem listopad 2016 opět 0 Kč. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu vzal soud za prokázáno, že dne 14.6.2016 uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný smlouvu, na základě které žalovaný (viz výpis z účtu) čerpal převodem na svůj účet dne 14.6.2016 částku 100.000,00 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, úročený 13,5 % ročně, splatit ve 42 splátkách po 3.001,00 Kč. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny měla banka právo od smlouvy odstoupit. Stejného dne uzavřeli banka a žalovaný rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb. Z upomínek a přípisů vzal soud za prokázáno, že banka opakovaně upozorňovala žalovaného na povinnost úhrady dlužné splátky úvěru. Přípisem z 29.6.2019 mu adresovala poslední výzvu k úhradě částky 9.716,67 Kč a přípisem z 17.7.2019 oznámila žalovanému zesplatnění závazku, přičemž nárokovala jistinu 25.536,28 Kč, úrok 1.196,58 Kč, úrok z prodlení 160,49 Kč a poplatky 499,00 Kč. 8. V sjetině, z níž má dle žalobkyně vyplývat splácení úvěru a jeho započtení na jednotlivé položky, je částka 34,97 Kč uvedena ve sloupci I, označovaném jako sankční úroky a částka 2.438,73 Kč ve sloupci K, označovaném jako poplatky. Z listiny nelze vyčíst, jak byly úroky propočten, ani o jaké poplatky se mělo jednat. Z výpisů z účtu za jednotlivé měsíce lze pouze vyčíst, že na splátkách půjčky byly z účtu žalovaného do zesplatnění závazku odečteno celkem 95.500,65 Kč, není však zřejmé, na jaké položky úvěru byly tyto platby započteny ani jaké poplatky byly žalovanému k tíži účtu připisovány. Po zesplatnění pak z účtu na splátky půjčky bylo do konce roku 2019 odečteno 21.300,00 Kč. Žalobkyně dále předložila ceník za jednotlivé úkony, přičemž jak bylo uvedeno výše, z žádné další listiny není zřejmé, jaké položky ceníku byly účtovány k tíži žalovaného a z jakého důvodu. 9. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neunesla ani břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, pokud jde o objasnění jednotlivých nárokovaných položek. Její tvrzení jsou vzájemně rozporná, není zřejmé, na jaké položky úvěru byly jednotlivé platby žalovaného rozpočítány, jaké poplatky byly účtovány k tíži účtu. Není také zřejmé, jaké splátky byly důvodem zesplatnění závazku a zda tedy k tomuto kroku došlo po právu a v souladu s uzavřenou smlouvou, přičemž tato skutečnost je důležitá pro posouzení tvrzení ohledně nárokované částky 2.438,73 Kč, která měla být propočtena z dlužné jistiny po zesplatnění. 10. Zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby je však závěr soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Samotnou smlouvu soud posoudil dle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) a dle zákona 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). ZSÚ ukládá v § 9 věřiteli povinnost řádného prověřování úvěruschopnosti dlužníka, přičemž toto prověřování musí být realizováno s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, přičemž úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. 11. Jak bylo uvedeno výše, věřitel poskytnul úvěr za situace, kdy z výpisu z účtu bylo zřejmé, že žalovaný neudržuje na svém účtu finanční prostředky postačující ke krytí jeho závazků vůči věřiteli, navíc nebylo doloženo, že by věřitel z jakéhokoliv dokladu ověřoval žalovaným tvrzené příjmy. Soudy v judikatuře opakovaně (např. Nejvyšší soud ve věci 33 Cdo 2178/2018) dospěly k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků, na tom nic nemění. Veřejně dostupné informace pak věřitel musí porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 12. Takové prověřování v daném případě rozhodně neproběhlo, nebo jinak řečeno, nebylo ze strany žalobkyně doloženo. Absence náležitého prověřování úvěruschopnosti byla přitom v minulé právní úpravě zákona 145/2010 Sb. sankcionována absolutní neplatností smlouvy, tj. neplatností, k níž soud přihlíží z úřední povinnost i bez námitky dlužníka. 13. Soud proto soud dovodil neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 an. o.z., a to jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.ú, které je žalovaný povinen vydat (§ 2991 odst. 1 o.z.) v rozsahu, v jakém se obohatil. S ohledem na skutečnost, že plnění ze strany žalovaného převýšila jím přijaté finanční prostředky, byla žaloba zamítnuta. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád zastaveno. Podle § 142 odst. 1 téhož zákona by měl žalovaný jako procesně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení, avšak s ohledem na to, že žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud o těchto, jak je uvedeno ve výroku III.