21 C 60/2020-131 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 23.3.2020 ve znění pozdějších podání domáhali se žalobci každý úhrady částky 1.303.078,50 Kč s odůvodněním, že jako vlastníkům domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Brno, jim vznikla škoda požárem, kdy příčinu vzniku škody spatřují v nedodržení prevenční povinnosti na straně žalovaného, který tím, že nezajistil uzamykání průchodu v místě vzniku požáru, umožnil přístup do těchto prostor bezdomovcům, kteří dle názoru žalobců zapříčinili požár, který poškodil nemovitost žalobců. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dle šetření Policie ČR nebyla zjištěna osoba, která by požár zapříčinila, nebyly prokázány podmínky odpovědnosti za škodu nesplněním prevenční povinnosti dle zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.), které jsou odlišné od předchozí právní úpravy. 2. Z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázáno, že žalobci jsou každý v rozsahu ideální jedné poloviny vzhledem k celku podílovými spoluvlastníky mimo jiné pozemku parc. [číslo] zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je dům [adresa] víceúčelový objekt. Stavebním povolením z 17.10.2014, vydaným odborem výstavby Úřadu městské části [obec] – střed byla povolena stavební úprava stávající prodejny potravin v uvedeném objektu na vybudování supermarketu LIDL. Rozhodnutím téhož úřadu z 10.12.2014 byla povolena změna stavby před jejím dokončením, spočívající v posunutí únikových dveří a zvětšení mrazicího boxu. 3. Ze spisu Policie České republiky KRPB [číslo] vzal soud za prokázáno, že a) záznamem z 10.7.2018 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci přečinu poškození cizí věci, neboť v přesně nezjištěné době od 22.30 do 23.30 hodin dne 9.7.2018 v [obec] v proluce mezi domu [číslo] na ul. [ulice] zapálil neznámý pachatel nezjištěným způsobem pět vedle sebe volně stojících plastových kontejnerů na komunální odpad, přičemž následně od uvedených kontejnerů došlo ke vznícení dvou klimatizačních jednotek [příjmení] [příjmení], umístěných na boku domu [číslo] od těchto došlo k zahoření střechy, b) ve věci byla ze strany policie pořízena fotografická dokumentace dokládající, že proluka mezi uvedenými domy je od ulice oddělena plechovými vraty, za nimiž jsou umístěny kontejnery na komunální odpad, byla rovněž pořízena dokumentace poškození budovy, c) Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje zpracoval dne 20.8.2018 odborné vyjádření k požáru ECUD [číslo], v němž dospěl k závěru, že požární ohnisko bylo stanoveno do zadní části proluky před plechovou ohradu, kde stály plastové kontejnery, kriminalistické ohnisko požáru bylo buď uvnitř nebo pod některým z plastových kontejnerů, konkrétní místo se zcela jednoznačně stanovit nepodařilo; protože se v místech požárního a kriminalistického ohniska nenacházel žádný zdroj energie, která by byla schopna zapříčinit vznícení odpadu a následně plastových kontejnerů a nebyly zde zjištěny látky podléhající samovznícení, zůstala příčina požáru nezjištěna – jako možné alternativy bylo stanoveno úmyslné zapálení nebo nedbalost při manipulaci s otevřeným ohněm, ostatní alternativy byly vyloučeny, d) usnesením z 5.12.2018 Policie ČR trestní věc odložila, neboť se nepodařilo zjistit skutečnost, opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě – PČR konstatovala, že během ohledání místa činu nebyla zjištěna žádná stopa, příčina požáru zůstala nezjištěna. 4. Přípisem z 27.3.2019 vyzvali žalobci žalovaného k úhradě vzniklé škody v částce 7.158.361,00 Kč. 5. Z pojistného spisu [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že uvedená pojišťovna řešila pojistnou událost, kdy dle přípisů z 20.12.2019 a 11.6.2020 vyplatila Ing. [celé jméno žalobce] pojistné plnění v celkové výši 5.144.762,00 Kč. Dle čestného prohlášení žalobců nebytové prostory v domě [číslo] na ulici [ulice] nebyly pronajímány od požáru 10.7.2018 do konce roku 2019. 6. Z korespondence účastníků vzal soud za prokázáno, že žalobci v roce 2016 (viz přípis z 17.10.2016) opakovaně žádali o odkup proluky mezi doby [anonymizováno] a [anonymizováno] na ulici [ulice], tj. části pozemku parc. [číslo] případně jeho pronájem, kdy rozporovali důvod žalovaného, že pozemek slouží jako veřejný průchod a průjezd, neboť proluka je uzavřena branou, přičemž poukazovali na skutečnost, že obyvatelé okolních domů mají jiné možnosti odkládání odpadů, kolem kontejnerů se tvoří nepořádek, je zde zvýšený výskyt potkanů, špíny a záípachu. Přípisem z 6.1.2017 sdělila [anonymizována dvě slova] [obec] – střed žalobcům, že nesouhlasí s prodejem či pronájmem části pozemku žalobcům. O dispozici s touto částí pozemku parc. [číslo] usilovalo i [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [obec] (viz návrh z 27.1.2016), a to za účelem umístění nádob na komunální odpad. 7. Žalovaný dle svého vyjádření převzal pozemek do správy již s bránami a neví, kdo vše měl do proluky přístup. Již na fotografii z roku 2017 je vidět neuzamčená, značně zastaralá brána, posprejovaná nápisy. 8. S ohledem na to, že soud posuzoval primárně předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu na straně žalovaného, přičemž dospěl k negativnímu závěru, nekonstatuje již obsah dalších listin (nájemních smluv a znaleckého posudku), dokládajících výši samotné škody. 9. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobci svůj nárok vůči žalovanému dovozují ze skutečnosti, že tím, že jim žalovaný neodprodal k jejich výzvě část pozemku, na němž v místě umístění kontejnerů na komunální odpad vznikl požár, a dále tím, že neuzamčenou branou v proluce mezi domy [číslo] na ul. [ulice] mohly na pozemek vnikat neznámé osoby, označované žalobci jako bezdomovci, umožnil žalovaný, aby tyto osoby založily požár, který způsobil škodu na majetku žalobců. Žalovaný tak měl porušit svou obecnou prevenční povinnost a odpovídá proto za vzniklou škodu. 10. Prevenční povinnost je v zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) upravena v § 2900 až § 2903. Obecná prevenční povinnost je – na rozdíl od předchozí právní úpravy – podmíněna tím, že to vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života (§ 2900), přičemž se současně musí jednat o aktivní konání, kterým je zamezeno nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Ustanovení § 2901 stanoví limity odpovědnosti za škodu způsobené opomenutím, omisivním jednáním, spočívající v dom, že povinnost zakročit na ochranu jiného nastávají v případě, že a) o vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, a současně b) tuto povinnost má ten, kdo nebezpečnou situaci vytvořil nebo nad ní má kontrolu, nebo v případě, že to vyžaduje povaha poměru mezi osobami. Alternativně má shodnou povinnost i ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. 11. Nutno přitom zdůraznit, že náhrada škody způsobené prevenční povinností přichází v úvahu jen při absenci konkrétní právní úpravy, vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (rozsudek Nejvyššího soudu z 27.5.2020 sp.zn. 25 Cdo 3510/2019). Shora uvedená právní úprava tak nevytváří další konstrukci skutkové podstaty náhrady škody, ale vymezuje zákonné limity, za kterých je – při absenci konkrétní úpravy – možné zvažovat jednání či opomenutí osoby za porušení zákonné povinnosti, zakládající povinnost náhrady škody dle § 2910 o.z. 12. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že nejen žalobci, ale i další subjekt žádali o odprodej části pozemku ve vlastnictví žalovaného, na němž jsou umístěny odpadní kontejnery a který tvoří proluku mezi domy [anonymizováno] a [anonymizováno] na ul. [ulice] v [obec]. Tím, že žalovaný umístil v proluce, a to dlouhodobě, odpadní kontejnery, které [právnická osoba] pravidelně vyváží, rozhodně neporušil žádnou svou povinnost, když tímto postupem naopak plní jako současné svých povinností veřejnou službu, spočívající v zajištění sběru a odvozu komunálního odpadu. Otázka, zda byla brána, oddělující proluku od ulice, uzamykána, kdo od ní měl klíče, a zda do proluky mohly vstupovat i osoby, které v okolních domech nebydlely či nepracovaly, je z hlediska odpovědnosti za škodu zcela irelevantní. Předmětný pozemek není svým určením predikován pro užívání omezeného okruhu osob, jedná se o veřejně přístupný pozemek a to, že je od ulice oddělen plechovou branou, je dle názoru soudu spíše otázkou estetickou. Na území města jsou obdobným způsobem rozmístěny stovky odpadních kontejnerů a zcela jistě nelze dovodit, že by zvyklosti soukromého života vyžadovaly, aby každé místo, kde je kontejner umístěn, bylo např. sledováno kamerovým systémem či hlídáno městskou policií. 13. Rovněž okolnosti konkrétního případu se nikterak nevymykají běžnému užívání obdobných míst. Pokud do prostor, kde jsou kontejnery vkročila jakákoliv osoba, která (viz závěry HZS a Policie ČR) úmyslně či nedbalostně manipulovala s ohněm tak, že zapříčinila vznik požáru, nelze z tohoto pohledu dovodit, že by to byl žalovaný, kdo tako