239 C 11/2021-36 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 15. 4. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neplacení televizních poplatků za dobu od října 2018 do června 2020. Žalovanému byla doručena žaloba, výzva k vyjádření a předvolání k nařízenému jednání dne 26. 1. 2022 v 8.15 hod. K doručení těchto písemností žalovanému došlo fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 8. 12. 2021. Přes poučení v tomto sdělení žalovaný nijak nereagoval a obsílku si nevyzvedl. Žalovaný zůstal nečinný, ve věci se písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřil, neuvedl tedy ničeho významného pro posouzení této věci. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako veřejnoprávní osoby, která má ve smyslu příslušné právní úpravy (zákon č. 348/2005 Sb.) oprávnění i povinnost vybírat od držitelů televizních přijímačů televizní poplatky. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku z titulu vlastnictví TV v září 1987 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z 16. 3. 2021). Žalovaný tedy měl povinnost řádně a včas hradit televizní poplatky ve stanovené výši pro fyzické osoby dle § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb. Žalovaný v době od října 2018 do června 2020 tyto televizní poplatky ve výši 134 Kč (10/ 2018) a následně 135 Kč měsíčně nehradil, když žalovaný tak dluží televizní poplatek za 21 měsíců. Žalovaný si musel být vědom této své povinnosti, když byl několikrát žalobcem i jeho právním zástupcem písemně upozorněn na vznik dluhu z titulu neplacení televizních poplatků (výzva žalovanému z 15. 9. 2020, přehled nezaplacených poplatků, dodejka žalovanému na č. l. 7). Sám žalovaný, jak již soud uvedl výše, zůstal v řízení nečinný. Žalobce tedy v řízení prokázal, že žalovaný jako vlastník televizního přijímače nezaplatil televizní poplatek za dobu 21 měsíců, když žalobce má dle § 10 zákona 348/2005 Sb., s přihlédnutím k citovanému § 7 tohoto zákona, nárok na úhradu částky na dlužných televizních poplatcích. Kapitalizovaná výše úroků z prodlení z dlužné částky za období uvedené žalobcem ve specifikaci výpočtu kapitalizovaných úroků z prodlení na č. l. 9 spisu, je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když procentuální výměra úroku z té které jednotlivé částky televizního poplatku od 16. 10. 2018 je v souladu s kapitalizovanou výší požadovaného úroku z prodlení. Na základě aplikace skutkového děje k příslušné právní úpravě nezbývá soudu nic jiného, než žalobě jako důvodné zcela vyhovět. Žalobce byl v této právní věci zcela úspěšný, přísluší mu tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení byly přiznány v částce 1 200 Kč, a to na soudním poplatku 1 000 Kč, a protože s ohledem na všechny okolnosti tohoto případu, s přihlédnutím k tomu, že žalobce má v rámci své organizační struktury i právní oddělení, kdy pracovníci žalobce jsou zajisté schopni kvalifikovaně zastupovat zájmy žalobce v řízení před soudem, soud přiznal nikoliv odměnu za právní pomoc dle advokátního tarifu, ale pouze dvě paušální náhrady po 100 Kč za žalobu a výzvu k plnění s odkazem na § 1 odst. 3, s přihlédnutím k § 2 odst. 1 vyhl. 254/2015 Sb. Tentýž žalobce zastoupený stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob ze stejného právního důvodu, když žalobce jako veřejnoprávní instituce má zajisté možnosti k tomu, aby poplatky za TV vymáhal prostřednictvím svého právního oddělení, bez toho aniž by musel využívat služeb advokátů. Soud rovněž poukazuje na judikaturu ÚS ČR (I. ÚS 3344/12, II. ÚS 405/14).