39 C 123/2021-46 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 20. 5. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazeného vyúčtovaného nedoplatku za spotřebu elektrické energie v době od 6. 8. 2019 do 10. 7. 2020. V rámci přípravy tohoto jednání, resp. řízení soud pátral po pobytu žalované, když bylo zjištěno, že žalovaná má hlášen pobyt na adrese [obec a číslo] na [země], když z důvodu toho, že žalovaná měla na území ČR ukončen pobyt, soud tuto skutečnost oznámil žalobci, který na žalobě trval s tím, že vycházel z údajů poskytnutých žalovanou. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. Pokud byla žalované doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., tyto písemnosti byly žalované doručeny do vlastních rukou dne 20. 9. 2021 na adresu na [země]. Žalovaná zůstala v této věci nečinná, nevyjádřila se ani k žalobě ani k postupu soudu ohledně rozhodnutí bez jednání, soud měl tedy za to, že žalovaná rovněž souhlasí s postupem dle § 115a o.s.ř. V rámci provedeného dokazování vzal soud za prokázáno, což je mu známo i z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Krajského soudu v Českých Budějovicích jako obchodní korporace, která podniká v oblasti obchodování, mj. s elektrickou energií. Žalovaná uzavřela se žalobcem dne 29. 7. 2019 smlouvu o dodávce elektřiny ze sítě nízkého napětí, dle kteréžto smlouvy se žalobce zavázal dodávat do odběrného místa bydliště žalované na [příjmení] [číslo] v [obec] elektrickou energii a žalovaná se zavázala za dodávanou elektrickou energii hradit zálohy 2 000 Kč měsíčně převodem z účtu. Z mimořádné faktury za elektřinu [číslo] se splatností 6. 8. 2020 je prokázáno, že žalované za období od 17. 3. 2020 do 10. 7. 2020 byl vyčíslen nedoplatek na spotřebě elektrické energie za toto období ve výši 2 519,11 Kč, když v předmětném období žalovaná nehradila žádné zálohy, byť se k tomuto ve smlouvě o dodávce elektřiny zavázala. Z faktury za elektřinu [číslo] se splatností 6. 4. 2020 je prokázáno, že v období od 6. 8. 2019 do 16. 3. 2020 žalovaná prokazatelně v odběrném místě elektřinu odebírala, byl jí vyčíslen nedoplatek 6 367,29 Kč, když ani v tomto období výše zmíněném žalovaná nehradila žádné zálohy (smlouva o dodávkách elektrické energie z 29. 7. 2019, mimořádná faktura za elektřinu se splatností 6. 8. 2020, přílohy k této faktuře, faktura za elektřinu [číslo] se splatností 6. 4. 2020, přílohy k této faktuře). Žalovaná celkem tedy z titulu neuhrazení vyčíslených nedoplatků na shora uvedených fakturách dluží za spotřebu elektrické energie v době od 6. 8. 2019 do 10. 7. 2020 elektrickou energii, resp. její spotřebu v celkové hodnotě 8 886,40 Kč, když lze konstatovat, že žádnou z výše zmíněných faktur žalovaná, ani částečně, neuhradila. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu k úhradě závazku z 15. 2. 2021, kterou byla právním zástupcem žalobce dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k úhradě dluhu na nezaplacených fakturách. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, ostatně zůstala nečinná i v rámci zahájeného řízení před soudem, neuvedla v této věci ničeho právně ani skutkově významného a podstatného. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud s ohledem na smluvní vymezení tohoto sporu konstatuje, že žalobce i žalovaná jsou podle § 22 odst. 1 písm. e) a f) energetického zákona účastníky trhu s elektřinou. Žalobce je v souladu s ustanovením § 30 energetického zákona obchodníkem s elektřinou, žalovaná je pak dle § 28 tohoto zákona oprávněným zákazníkem. Žalobce uzavřel se žalovanou v souladu s ustanovením § 50 a násl. energetického zákona, s přihlédnutím k § 1721 a násl. OZ, smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobce jako obchodníka dodávat do odběrného místa označeného žalovanou ve smlouvě elektrickou energii, žalované vzniklo oprávnění takto dodávanou elektrickou energii spotřebovávat pro potřeby své domácnosti. Elektrická energie byla do odběrného místa dodávána na základě elektrické přípojky dle § 45 energetického zákona, která byla dle § 49 energetického zákona osazena měřicím zařízením za účelem měření spotřeby, resp. skutečné spotřeby v odběrném místě. Žalovaná, byť se ve smlouvě zavázala hradit zálohy na spotřebu elektrické energie, tyto, jak vyplynulo z faktur, nehradila a za období, které bylo předmětem účtování (6. 8. 2019 – 10. 7. 2020), spotřebovala elektrickou energii v celkové výši nedoplatku 8 886,40 Kč. Žalovaná tedy nedostála své povinnosti nejen řádně a včas hradit zálohy, ale nedostála ani povinnosti hradit případné nedoplatky na spotřebě elektrické energie. Jak již soud uvedl výše, sama žalovaná ve věci zůstala nečinná, ničeho podstatného neuvedla, nebylo z její strany ani prokázáno, že by její závazek vůči žalobci, byť částečně, zanikl jejím plněním. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. Soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobci jako úspěšné straně sporu náklady řízení, a to soudní poplatek 400 Kč, odměnu za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Pouze pro úplnost a nad rámec své povinnosti odůvodnit své rozhodnutí ve věci soud považuje za nutné uvést, že jestliže v písemném vyhotovení žaloby požadoval právní zástupce žalobce odměnu dle § 7 advokátního tarifu, soud dospěl k závěru, že pokud je žaloba podána na ustáleném vzoru (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), a tentýž žalobce podává u zdejšího soudu větší množství žalob, které jsou v podstatě skutkově i právně totožné, není dán důvod pro přiznání odměny dle § 7 advokátního tarifu, a soud proto stanovil odměnu dle § 14b advokátního tarifu, když se v této bagatelní věci jedná o podání na ustáleném vzoru ze skutkově i právně totožných důvodů, přičemž žalobce má u zdejšího soudu větší množství žalob. Soud tedy neshledal žádný důvod, proč by měl přiznat náklady řízení ve výši tak, jak byly požadovány a vyčísleny v žalobě. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.