42 C 185/2019-129 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16.8.2019 domáhal po žalované zaplacení částky 3.050 Kč s příslušenstvím (dvakrát částku po 1.525 Kč s příslušenstvím) s tím, že byla žalovaná osobami pověřenými žalobcem při běžné kontrole v prostředcích městské hromadné dopravy ve městě [obec] přistižena při jízdě bez platného jízdního dokladu, konkrétně dne [datum] na trase tramvajové linky [číslo] na zastávce [ulice] a dne [datum] na trase tramvajové linky [číslo] na zastávce [ulice]. Žalované byla v návaznosti na provedené kontroly kromě jízdného uložena rovněž povinnost uhradit přirážku k jízdnému, o čemž byly sepsány zápisy. Dále žalobce v řízení doplnil, že v případě obou uvedených kontrol žalovaná s revizory nespolupracovala a snažila se z místa kontroly utéct, k případům byla volána hlídka Policie ČR ke ztotožnění žalované. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáními ze dne [datum], [datum] a [datum], v nichž mj. uváděla, že při jízdě ze dne [datum] měla u sebe při přepravě jízdní doklad, který vyhodila ihned po uskutečnění jízdy, a osoby revizorů, které ji následovaly cestou z tramvajového vozu a žádaly předložení jízdního dokladu, si nespojovala s nějakou přepravní kontrolou. Žalovaná uváděla, že neměla povědomí, že by byla během jízdy oslovena uvedenými revizory žalobce k předložení jízdního dokladu. K okolnostem přepravní kontroly ze dne [datum] žalovaná uváděla, že si již tuto nepamatuje, přesto trvala na tom, že obě přepravní kontroly byly započaty až po ukončení přepravy. Žalovaná rovněž odkazovala na svůj zdravotní stav, který měl ovlivnit její přístup k revizorům žalobce a její jednání s příslušníky Policie ČR. Na postup revizorů a příslušníků Policie ČR si žalovaná stěžovala u příslušných orgánů. S obsahem vyhotovených zápisů o přepravních kontrolách žalovaná nesouhlasila, tyto odmítla převzít. Žalovaná dále zpochybňovala objektivitu případného svědectví příslušníků Policie ČR. 3. Z provedených listinných důkazů a výslechů svědků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] v 9:30 hodin byla žalovaná ze strany revizorů žalobce kontrolována při přepravě v městské hromadné dopravě provozované žalobcem, kdy bylo zjištěno, že v úseku zastávky [ulice] v [obec] v rámci probíhající kontroly se po vystoupení z hromadné přepravy žalovaná vyhýbala předložení jízdního dokladu, o jehož předložení měla být požádána již během jízdy v dopravním prostředku, přičemž po opuštění vozu dopravního prostředku před revizory unikala, pokoušela se vejít do poblíž stojícího domu, nereagovala na další výzvy revizorů k předložení jízdního dokladu a až následně byla po opětovných výzvách zastavena a ztotožněna hlídkou Policie ČR. 4. Dále bylo zjištěno, že byla dne [datum] ve 13:36 hodin žalovaná na trase tramvajové linky [číslo] v místě zastávky [ulice] při přepravní kontrole kontrolována revizorem žalobce, kdy žalovaná ve voze nereagovala na výzvy revizora k předložení jízdního dokladu, poté vystoupila z vozu a chtěla odejít z místa, aniž reagovala na další výzvy revizora k předložení jízdního dokladu, následně byla revizorem zastavena a pozdržena na místě a poté převzata a ztotožněna hlídkou Policie ČR. V uvedeném případě bylo zjištěno, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem bez platné jízdenky. Žalované byla uložena povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1.525 Kč (zápis o kontrole [číslo]), tuto částku však neuhradila. 5. Soud v projednávané věci aplikoval ust. § 2550 a násl., § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ust. § 7 odst. 5 věta první a druhá, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, ust. § 37 odst. 5 věta druhá, písmeno c), § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, dále smluvní přepravní podmínky [anonymizována tři slova] [územní celek]. 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žalovaná v případě přepravní kontroly ze dne [datum] porušila svou povinnost plynoucí ze shora citovaných předpisů, kdy při jízdě v dopravním prostředku provozovaném žalobcem nepředložila platný jízdní doklad pověřenému revizorovi žalobce coby dopravce, a proto jí bylo soudem uloženo zaplatit žalobci požadovanou částku. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, vznikl žalobci též nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dnem následujícím po provedené přepravní kontrole. S ohledem na uvedené shledal soud žalobu v uvedeném rozsahu za důvodnou a žalobnímu návrhu v tomto rozsahu vyhověl. Ohledně skutkového děje soud vedle provedených listinných důkazů uvěřil rovněž svědectví svědka [příjmení], které konzistentně zapadalo do zjištění vyplývajících z listinných důkazů. 7. Způsob jednání žalované při přepravní kontrole v dopravním prostředku provozovaném žalobcem, jak byl žalobcem popsán a prokázán pro událost z [datum] (tj. předstírání, že si nevšimla revizora/předstírání hledání jízdního dokladu, následně snaha odejít z místa, ignorace výzev revizorů k předložení jízdního dokladu, ignorace výzev Policie ČR k legitimování se atd.) odpovídá způsobu jednání žalované popisovanému i pro přepravní kontrolu provedenou dne [datum]. Je zde zřejmý záměrný způsob jednání žalované v případě přistižení při jízdě tzv.„ načerno“, kdy je evidentní snaha žalované odejít z místa, uniknout projednání porušení přepravní smlouvy, a to i za cenu jednání, které může formálně naplňovat znaky přestupku proti veřejnému pořádku v podobě neuposlechnutí výzvy úřední osoby (zde policistů). Co se týká okolností samotné jízdy žalované v dopravním prostředku městské hromadné dopravy dne [datum], zde obsah listinných důkazů neodpovídal zjištění učiněnému ze svědecké výpovědi svědka [příjmení], revizora dopravce, kdy zejména nebylo ze strany žalobce prokázáno, v jakém konkrétním dopravím prostředku žalobce, na jaké konkrétní dopravní lince byla žalovaná přistižena při jízdě bez jízdního dokladu. S ohledem na uvedené nebylo ohledně tohoto nároku žalobě vyhověno. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že dle procesního úspěchu stran nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když žalobě bylo částečně vyhověno a současně byla žaloba částečně zamítnuta, a to ve stejném rozsahu. 9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.