46 C 281/2015-167 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2015 domáhal zaplacení 19.771,68 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 12. 3. 2013 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu úrokem ve výši 38,15 % ročně ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3.155 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 21.000 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobce. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce úvěr ke dni 12. 9. 2013 zesplatnil. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení nesplacené jistiny ve výši 16.188,68 Kč, smluvních pokut ve výši 3.524 Kč, pojištění ve výši 59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16.472,98 Kč, úroku ve výši 38,15 % ročně z částky 16.188,68 Kč od 26. 5. 2015 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.047,64 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19.771,68 Kč od 26. 5. 2015 do zaplacení. 2. Jelikož byl žalovaný neznámého pobytu, byl mu usnesením ze dne 11. 4. 2019, č.j. 46 C 281/2015-70, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník uvedl, že z procesní opatrnosti nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalobcem požadované příslušenství je s ohledem na výši jistiny nepřiměřené vysoké a odporující dobrým mravům. 3. Městský soud v Brně vydal dne 17. 9. 2019 rozsudek, č.j. 46 C 281/2015-82, který návrhu žalobce v plném rozsahu vyhověl (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení (výrok II.). Proti citovanému rozsudku podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka odvolání a to pouze v části výroku I. ohledně smluvních pokut ve výši 3.524 Kč, pojištění ve výši 59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16.472,98 Kč, úroku ve výši 38,15 % ročně z částky 16.188,68 Kč od 26. 5. 2015 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.047,64 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.583 Kč od 26. 5. 2015 do zaplacení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 12. 2021, č.j. 28 Co 251/2019-133, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu napadeném odvoláním a současně ve výroku II. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy [číslo] ze dne 12. 3. 2013 a úvěrových podmínek žalobce soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 38,15 % ročně ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.155 Kč; první splátka byla splatná dne 12. 4. 2013. Žalovaný se současně zavázal hradit pojištění a další poplatky dle úvěrových podmínek. Ve smlouvě o úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 15.000 Kč a nemá vyživovací povinnost k žádným dětem. 6. Z úvěrové karty žalovaného soud zjistil, že žalovaný je rozvedený, žije v podnájmu, je zaměstnaný a výše jeho příjmů činí 15.000 Kč měsíčně. 7. Z potvrzení o provedení dotazu do registru FO sdružení SOLUS soud zjistil, že ke dni 12. 3. 2013 neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti. 8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr ve výši 30.000 Kč čerpal dne 12. 3. 2013. Na dluh bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 21.000 Kč (6 úhrad vždy po 3.500 Kč, a to dne 31. 7. 2014, 4. 9. 2014, 24. 9. 2014, 21. 10. 2014, 31. 12. 2014 a 29. 1. 2015). 9. Z výzvy ze dne 12. 9. 2013 soud zjistil, že žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 40.771,68 Kč. Z poštovního podacího archu se podává, že výzva byla žalovanému zaslána na P.O. [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo]. 10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 5. 12. 2014 soud zjistil, že s žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval žalovaného k jeho zaplacení. Z poštovního podacího archu se podává, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného]. 11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 12. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 12. 3. 2013, řídí se právní vztahy z ní vyplývající zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“). Žalobce uzavřel smlouvu o úvěru coby právnická osoba v rámci své podnikatelské činnosti, ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se proto daný závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl spotřebitelem, se však na daný závazkový vztah ve smyslu § 262 odst. 4 obchodního zákoníku užijí rovněž i ustanovení občanského zákoníku a zvláštní právní předpisy o spotřebitelských smlouvách. Soud dále aplikoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 15. Podle § 488 občanského zákoníku je závazkovým vztahem právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 16. Podle § 489 občanského zákoníku závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. 17. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 18. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru platného v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru bylo povinností žalobce posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitel (v daném případě spotřebitelů) splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 20. Z provedených důkazů a tvrzení žalobce dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného zjišťoval pouze formálně, nikoli pak s odbornou péčí. Žalovaný sdělil žalobci výši svých pravidelných měsíčních příjmů, stran výdajů nesdělil ničeho. Ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce žádným způsobem neověřoval skutečnou výši příjmů žalovaného, nevyžádal si pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty, které by mohly osvědčit žalovaným tvrzenou výši příjmů. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobce žádným způsobem nezkoumal výši skutečných měsíčních výdajů žalovaného, nezkoumal a neověřoval výdaje na bydlení, osobní potřeby, případně zda má žalovaný povinnost hradit další dluhy. Uvedl-li žalobce, že pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl využit tzv. statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků, tzv. kreditní skóre, má soud zato, že uvedený postup není možné považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro výpočet kreditního skóre využil žalobce pouze informace o výši příjmu žalovaného a způsobu bydlení žalovaného (rozvedený v podnájmu). I pokud by soud odhlédl od skutečnosti, že uvedené informace žalobce žádným způsobem neověřoval, nebyly pro výpočet kreditního skóre užity žádné další údaje o žalovaném a žalobce vycházel pou