47 C 1/2022-55 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou ze dne 21. 4. 2021 (podanou u soudu téhož dne, ve znění opravy z 19. 11. 2021 na výzvu soudu z 13. 9. 2021 ohledně rozporu petitu žaloby s žalobními tvrzeními) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši 9 017,07 Kč s úroky z prodlení 10 % ročně z částky 14 017,07 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do 3. 2. 2021 a z částky 9 017,07 Kč za dobu od 4. 2. 2021 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o úvěru ze dne 10. 6. 2019, kterou uzavřel žalovaný prostřednictvím webu [webová adresa] se společností [právnická osoba] ohledně poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 6 700 Kč. 2. Dne 5. 4. 2022 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil tento rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o úvěru a neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci. 3. Žádná listina, která by mohla vést k uzavření smlouvy, není podepsána žalovaným. Listina nazvaná jako„ Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno]“, datovaná 10. 6. 2019, je prostým tiskopisem bez toho, že by obsahoval podpis žalovaného (přičemž podpis za věřitele připojen je) (důkaz: Smlouva o úvěru s datem 10. 6. 2019). 4. S výše uvedeným nedostatkem uzavření smlouvy souvisí i podmínka aktivní legitimace žalobce. Co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalovaného, tato z ničeho nevyplynula. Žalobce sice doložil uzavření určité smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 se společností [právnická osoba], a přílohu č. 1: Seznam pohledávek, ale tvrzení příloha není jednak podepsaná, jednak pohledávku za žalovaným nelze ztotožnit s jakoukoliv pohledávek, které se v dané příloze nachází (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 a příloha č. 1). Dokonce v předložené příloze č. 1 absentuje jakákoli pohledávka směřující vůči žalovanému. Stejně tak oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 neobsahuje takovou identifikaci pohledávky, aby ji bylo možné určit jako pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. V neposlední řadě oznámení o postoupení pohledávky není podepsáno (důkaz: oznámení ze dne 2. 2. 2021). 5. Jakkoli tedy žalobce prokázal, že společnost [právnická osoba] 11. 6. 2019 poskytla žalovanému částku 6 700 Kč na jeho účet (č. [bankovní účet] – viz sdělení [anonymizováno] bank z 8. 3. 2022), žalobce neprokázal, že by žalobní pohledávku nabyl od společnosti [právnická osoba], pročež nebylo možné vyhovět žalobě ani z titulu bezdůvodného obohacení (když nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným a společností [právnická osoba]). 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. V řešené věci je to žalovaný, kdo byl zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhod (výrok II.), že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 8. Pokud jde o výrok III. rozsudku, žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli tomu, že žalobní tvrzení bylo nutné podrobit bližšímu zkoumání). Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku, a proto soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.