49 C 101/2022-38 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 7.078 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 5. 10. 2019 uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), pojistné bylo sjednáno s čtvrtletní splatností v částce 5.535 Kč čtvrtletně, počínaje 5. 10. 2020 pak 5.757 Kč čtvrtletně. V rozporu s ujednáním v této pojistné smlouvě žalovaný nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období 5. 7. – 25. 10. 2020, celkem v částce 6.878 Kč. Vyjma této částky žalobce dále požaduje zaplacení částky 200 Kč jako„ nákladů na upomínání dle aktuálního sazebníku“. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 22. 9. 2022. K tomuto jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, ač předvolán řádně a včas, a nedostavil se ani žalobce, který svou neúčast omluvil, nicméně touto neúčastí zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Po provedeném dokazování soud učinil tento stručný závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce a žalovaný dne 5. 10. 2019 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jíž se mj. žalovaný zavázal platit žalobci čtvrtletní pojistné v částce 5.535 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období 5. 7. – 25. 10. 2020. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobci nezaplatil ničeho. Soud nevzal za prokázané, že by došlo k navýšení pojistného od 5. 10. 2020, neboť žalobce nijak nedoložil, že by žalovanému bylo odesláno (a doručeno) oznámení o zvýšení pojistného. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah uzavřením pojistné smlouvy podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V pojistné smlouvě si účastníci sjednali mj. povinnost žalovaného zaplatit žalobci sjednané pojistné (čtvrtletně v částce 5.535 Kč). Za této situace soud dospěl k závěru, že žaloba je v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dlužného pojistného v částce 6.798,40 Kč za období od 5. 7. 2020 do 25. 10. 2020, důvodná, a v této části jí také vyhověl. Rovněž vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z této částky za období od 27. 10. 2020 do zaplacení, neboť (mj.) v tomto období žalovaný skutečně v prodlení se zaplacením dlužného pojistného byl a nárok žalobce v tomto směru je dán ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části (tj. ve vztahu k pojistnému v částce 79,60 Kč, nákladů na upomínku v částce 200 Kč a souvisejících úroků z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jde-li o náklady na upomínku v částce 200 Kč, první řadě nutno uvést, že žalobce k výzvě soudu neuvedl, z čeho se má po skutkové stránce tato částka skládat, neuvedl, z čeho dovozuje své právo na zaplacení této částky, v rozporu s výzvou soudu nedoložil, pokud se mělo jednat o poplatek spojený s odesláním jakékoli upomínky, že skutečně žalovanému byly upomínky odeslány, kdy a na jakou adresu. Neuvedl ani nic, z čeho by bylo lze dovodit, jaké byly skutečné náklady na jejich odeslání. To vše za situace, kdy byl soudem velmi podrobně poučen o následcích nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti označit důkazy k prokázání žalobních tvrzení. Soud proto nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že by odeslal žalovanému (vyjma předžalobní upomínky) jakoukoli jinou upomínku a že náklady spojené s tím byly v částce 200 Kč. Vzhledem k této procesní pasivitě žalobce soudu nezbylo, než žalobu zamítnout v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 200 Kč. Dále soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 200 Kč, a to hned ze dvou důvodů. V první řadě proto, že by se jednalo o„ příslušenství z příslušenství“ (srov. ustanovení § 513 o. z.), což o. z. v tomto případě nepřipouští. Zadruhé nelze v této části žalobě vyhovět proto, že neprokázal-li žalobce právo na zaplacení mj. částky 200 Kč, nelze mu z této částky přiznat ani příslušenství v podobě úroku z prodlení – i kdyby na takové příslušenství jinak o. z. právo žalobci zakládal. Z právě uvedených důvodů soud zamítl žalobu v části, jak ve výroku II. uvedeno. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 96 %, žalovaný byl úspěšný do 4 %, tzn. rozdíl je 92 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 92 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 1.259 Kč. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1.259 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).