49 C 103/2022-31 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou – doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 4.858 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že (neuvedeného dne) uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) s počátkem pojištění ke dni 22. 6. 2020, žalobce po celou dobu trvání pojištění (22. 6. 2020 – 15. 12. 2020)„ předepsal pojistné v celkové výši 10.063 Kč“, kdy splátky měly být hrazeny čtvrtletně. Žalovaný zaplatil pojistné v celkové výši 5.205 Kč, jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky pře podáním žaloby, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 20. 9. 2022. K jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, žalobce pak svou neúčast omluvil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž nepřítomností žalobce bylo soudu znemožněno v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud po provedeném dokazování především vůbec nevzal za prokázané, že žalovaný se žalobcem tvrzenou pojistnou smlouvu (či jakoukoli jinou) uzavřel. Listina, kterou žalobce soudu předložil, není smlouvou (neobsahuje podpis či jiný projev vůle žalovaného), ale je toliko návrhem na uzavření pojistné smlouvy ze strany žalobce. Ani z žádné jiné listiny, kterou žalobce soudu předložil, nelze dovodit, že by žalovaný jakkoli vyjádřil svou vůli být vázán obsahem smlouvy tak, jak mu bylo žalobcem navrženo. Dovozoval-li žalobce projev akceptace ze zaplacení pojistného, přehlíží, že podle výpisu z účtu, který k tomu soudu předložil, pojistné nezaplatil žalovaný, ale zcela jiná osoba ([jméno] [anonymizováno]). Ani z této platby tak nelze dovodit, že by žalovaný akceptoval nabídku žalobce na uzavření pojistné smlouvy. Za této situace soud neshledal žádný právní důvod, pro který by bylo možno uložit žalovanému zaplatit žalobci žalovanou částku, a nezbylo mu, než žalobu zamítnout (výrok I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., jak ve výroku II. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalovanému, který by naopak zcela úspěšný, v řízení žádné náklady, jež by bylo namístě nahrazovat, nevznikly.